ondrin

Po prvních dílech jsem měl z Everwoodu dobrý dojem. Postupně se mi však téměř všechny postavy začaly vzdalovat, dialogy začaly být místy opravdu hloupé a stejně tak i některé zápletky. Je to škoda, mělo to celkem dobré vyhlídky, nyní už to považuji jen za ztrátu času.

Kéž by život vždycky spravedlivě napravil způsobené křivdy a Kevin nebyl výjimečně zářící hvězda okolo mnoha potemnělých. Opět se mi potvrdilo, že Britové opravdu umí. Přirozeně srdcervoucí bez potřeby přibarvovat.

Jako pro budoucího učitele to pro mě byl zvláštní zážitek, a film se mi tak nehodnotil snadno. Neortodoxní metody, kdy Sidney Poitier hovořil se studenty o důležitých životních tématech, byly sice zajímavé, ale ještě zajímavější by bylo sledovat, jak by dokázal zpopularizovat třeba takový zeměpis či dějepis. Přeci jen je důležité i naučit něco praktického, ne jen vychovávat. Občas mi některé scény přišly příliš vyumělkované, avšak film má i své pozitiva. Třeba to, jak se na učitelích podepisoval psychický tlak spojený s tímto často nevděčným povoláním a na druhé straně i vnitřní naplnění, když se povede zapůsobit tím správným směrem. To je realita pedagogické dráhy.

Tenká červená linie je velkým uměleckým dílem nejen pro svou perfektní vizuální stránku, ale i pro myšlenky, jež se nesou celým filmem. To, jak Malick vykresluje jednotlivé charaktery a usiluje o hledání podstaty války, je výjimečné.

Strom života je pro mě filmem roku, přesto mě neudivuje, že nedošel patřičného uznání. Myšlenka filmu je jakoby v protikladu s dnešní společností. Kdo dnes přemýšlí, zda je je lepší cesta života přirozenost nebo ušlechtilost? Kdo spatřuje krásu i ve věcech, které nepřináší pouze hmatatelný požitek? Kde je pravda, co je věčnost? Tohle skvostné umělecké dílo se povznáší nad všecky malichernosti dnešního světa. Každý obraz filmu v sobě nese velkou hloubku, po jednom zhlédnutí se nedá vše vstřebat. Je to poezie v pravém slova smyslu, můžete se k ní vracet a stále objevovat nové.

Film vás první uvede do určitých životních rutin života rodiny Gilberta a celého městečka. V druhé části již intenzivně vyvolává emoce, které chvílemi působí slzy a chvílemi zas příjemný úsměv. Vedlo mě to i k zamyšlení, jak často naše myšlenky sklouzávají k laciné povrchnosti, kdy se necháme unášet prvním dojmem. Jsou okamžiky, jenž stěží zapomenu, proto se mi tento film bude ještě mnohdy vybavovat jako příjemná vzpomínka.

Kdybychom takový příběh četli v novinách, nejspíše si budeme myslet, že Jack si již v životě nezaslouží žít šťastně, avšak skrze tuto filmovou sondu se dostáváme hlouběji, a nakonec spousta z nás dojde k uvědomění, že i zde může mít druhá šance své oprávněné místo.

Kolik inteligetních komedií vzniká? Tato je jedna z mála, je to vybraný pokrm vedle něhož se ostatní krčí jako jednohubky vedle královské pečeně. Výborně vypointované, Reitman je pro mě velkým příslibem do budoucnosti!

Neuvěřitelné, jak stupidně a nespravedlivě může selhat právní systém tak vyspělé země. Přehnané fobie vedou k zaslepení, zde je to zaslepení vůči spravedlnosti. Opět se mi potvrdilo, že civilně podané drama bez zbytečného tlačení na pilu má nejsilnější účinek.

Pro mě vypovídající dokument, který musel šokovat každého, kdo ho zhlédl. Ač jsem věřící, tak tato forma vyznávání víry je pro mě nepřijatelná. Víra je věc rozumu a srdce, zde se prvoplánově tlačí pouze na emoce, které mohou lehko vyprchat, jak koneckonců dokazují i zúčastnění studenti této nevšední školy. Tak či onak, jedná se o velmi okrajovou záležitost, podobných církví u nás najdeme jen hrstku. Při závěrečných titulcích ve mně vyvstaly otázky, zda to kontroverzní církev Hnutí víry cítí tak upřímně, jak to vyznává, do jaké míry se drží Bible, nebo jen používá pár známých částí hodící se k určitému pobláznění.