ondrin

Zdlouhavý začátek filmu ve mně vyvolal nepřijemná očekávání, že to bude jeden z oněch velmi nudných festivalových filmů, ale od chvíle, kdy žena hlavního hrdiny utrpěla mrtvici, jsem začál chápat atmosféru filmu a nitro starého muže. Duši drásající momenty, v nichž Hannesen slyší vzdechy bolesti, které jsou to jediné, co může jeho žena projevovat působí silně depresivně. Na konci filmu mě napadla otázka: Bylo správné ukončit trápení ženy, kterou miloval a nebo ji nechat dožívat v obrovských bolestech a odkázání na péči druhých?

Možná by to nemuselo až tak drasticky ždímat emoce, protože to určitě jde udělat stejně efektivně i přirozenější cestou. Přesto to napětí, srdceryvné scény, statečný William Wallace a naturalisticky pojaté bojové scény mají neskutečné silný účinek a i já mu podlehl. Vím, jak je svoboda nepostradatelná, a že bez ní člověk ztrácí svou pravou podstatu. To je podle mě nejdůležitější sdělené filmu.

Velmi laciné, manipulativní a nepřirozené. Ohnivé projevy, silná sugesce, která potlačuje zdraví rozum. Chceme-li něco dokázat, je zapotřebí vůle, štěstí a cílevědomost, nikoliv jen pouhé pozitivní myšlení, jenž nám nakloní vesmír. Myšlenka filmu je podbízivá, místy se člověku v to chce uvěřit, ale realita funguje zcela jinak.

Nádherná atmosféra filmu! Především grafické zpracování je pro mě v české kinematografii něco nového. Dějová linka je sice na první pohled nevýrazná, ale zkuste se ponořit hluboko pod povrch, nechte na sebe působit výjimečný hudební doprovod a pochopíte stejně jako já, že příběh nezaostává za obalem.

Až se mě někdo zeptá, zda věřím v existenci pekla, odpovím ANO. V tomto případě nemám na mysli ono biblické pojetí věčného utrpení po smrti, nýbrž děsivou hrůzu odehrávající se v temných zákoutích naší planety. Tolik hrůzy a utrpení koncentrované na jednom místě nedokážu nazvat jiným způsobem. Politici vyspělých států mluví o solidaritě, ale ve skutečnosti se jedná jen o jakousi politickou korektnost bez vznešenějších úmyslů. Shake hands with the devil je rovnocenným partnerem pro stejně výborně ztvárněný Hotel Rwanda. Ještě je nutno dodat, že tento film pro mě osvětlil jádro problému OSN. Je v něm většina lidí ochotných pomáhat, ale stačí jen pár vlivných u kormidla a to dobré se ztratí jako kapka v moři.

Drtivá většina lidí označí člověka za zrůdu podle jeho zevnějšku, i přes všechnu krutost a nespravedlnost, jež se pod tím skrývá. Lynchovo pojetí jde pod povrch a ukazuje, že zrůdy ve filmu opravdu byly, ale John Merrick mezi ně rozhodně nepatřil. Vyzdvihuji skvělý výkon Anthonyho Hopkinse a hudbu Johna Morrise.

Je to celkém zábavné, ale uráží mě neustálá snaha hrdinů moralizovat. Myslím, že jejich věk není absolutně úměrný problémům, které řeší. Nepřirozenost seriálů mi zkrátka nedovolí dát vyšší hodnocení.

Velmi působivé, především to, jak se Nathan Algren sbližuje se samurajskou kulturou a mění své životní hodnoty. Je pravda, že dějová linka je někdy až příliš nápadně podobná s filmem Dances with wolves,a nevyhne se přehnanému idylizování samurajů, ale přesto všechno to musim hodnotit kladně. Hřejívá atmosféra, kterou pomáhá navodit i hudba Hanse Zimmera, si mě nakonec podmanila.

Pro mě je to plné klišé. Hlavní hrdina je uvařený jak podle té nejkomerčnějí kuchařky. Příběh je předvídatelný a bez nápadu. Celkově to na mě působí velmi průměrně.

Přes 600 metrů lezen skály bez jištění a to po velmi těžké obtížnosti... Můžou se stát jen dvě věci: 1. Bude z vás mrtvý idiot 2. Bude z vás nesmrtelný hrdina Velký obdiv Alexu Honnoldovi