zmateny

Film sice nepojednává o největší lásce na světě a v jeho pozadí se neodehrává žádná známá událost ba dokonce není ani o nějaké slavné osobnosti. Dal by se charakterizovat jako obyčejný film o obyčejné ženě. Jedné ze čtyř sester, která prostě žije svůj život. Ten život není sice zas tak obyčejný (ale který život je...) jinak by se kvůli tomu nenatáčel film. Ale rozhodně neobsahuje žádné vysoce emotivní scény ve stylu Titanic - vlastně bych řekl, že těch se režisér obloukem vyhnul snad kromě jedné ke konci. To znamená žádný srdcervoucí pláč ani ušidrásající řev. Možná nemůžu dát moc hvězdiček, protože kvalitnějších romantických dramat je spousta, ale na tento jsem se podíval rád a možná se ještě někdy rád podívám.

Nevím, jak ostatní, ale nemůžu si pomoct - já prostě rád pohádky. A Kouzelná země skřítků je jedna z těch, kterých si v programu všimnu a rád si udělám čas na jejich shlédnutí. Irská hudba, nádherná příroda, krásná princezna, zábavní skřítci a v jistých situacích roztržitá postava obchodníka Jacka Woodse. To všechno spolu vytváří pohodovou atmosféru, která jde ruku v ruce se zajímavým příběhem. Nemyslím si, že by někdo shlédnutím této fantasy pohádky prohloupil. Naopak - náladu to rozhodně vylepší.

Už námět je poněkud neobvyklý - draci, co z naší krásné země udělají takový kulatý táborák. A to všechno v jedenadvacátém století. A právě neobvyklé náměty dělají z obyčejných filmů ty vyjímečné. Ale k tomu, aby se tak stalo jsou potřeba ti správní lidé, co toho dokáží využít. Tento byl využit tak napůl. Je zde sice navozena postapokalyptická atmosféra s nádechem strachu, ale myslím, že se z toho mohlo vytřískat víc. Když už je svět pod nadvládou tak mocných bytostí, jakými draci bezpochyby jsou, a lidé se schovávají v jeskyních úkrytech, tak strach by podle mě měl být cítit na každém kroku. Škoda, snad příště.

Velmi originální film odehrávající se po celou dobu na hladině oceánu. Všelijaké vynálezy snažící se pomoci svým tvůrcům přizpůsobit se k životu na vodní hladině mě prostě dostali. Každá plovoucí věc je originální, a to od obyčejných kocábek patřících většinou samotářským cestovatelům přes plovoucí gheto se vzkvétající společností po obrovský starý zrezivělý tanker plný nafty a otrhanců vedených záporákem hrajícím si na zvěstovatele lepší budoucnosti. Zpracování není vůbec špatné a je zde docíleno přesně té postapokaliptické atmosféry jaká má u těchto filmů být. Pět hvězdiček nemůžu dát jen z důvodu, že mi tam "něco" chybělo, jen kdybych přišel na to co. Možná že to bude tím neměnícím se exteriérem, ale tomu se jde těžko vyhnout ve filmu, který se odehrává na zaplavené planetě.

Populární téma hledání pokladu odehrávající se v přítomnosti a převedeno na filmové plátno. Film sice neobsahuje žádnou revoluční myšlenku, ani efekty nad kterými bychom mohli slintat blahem, ale je to slušně odvedená práce. Možná ti, kteří filmy o hlednání různých pokladů a tajemství moc nezajímají, by si mohli odečíst jednu hvězdičku z ohodnocení. Nicméně já k takovým lidem nepatřím. A navíc se mi líbila ta část, kde se Nicolas Cage se svým společníkem snažili ukrást deklaraci nezávislosti nemluvě o Diane Krugerové.

Musím se zeptat: "Proč?!" Proč skvělá herečka jako Sandra Bullock se zahazuje s takovými "rádobykomediemi"? Na první část se ještě dalo dívat a chvílema (ale jen chvílema) to bylo docela zábavné, ale dvojka byla natočená asi proto, že v americe nemají co dělat a docházejí jim nápady. Je to nuda, je to trapný, je to děsný a je to škoda, že tam hrála Sandra Bullock. Jen díky tomu dám jednu hvězdičku, protože jen kvůli ní jsem se na to dokázal dodívat do konce. Ale doufám, že ostatní už nebudou mít takovou zábranu a po deseti minutách to trápení ukončí.

Čas zabíjet je kniha skvěle převedená na plátno. Od scénáře po herecké výkony to stojí za to. U tohoto filmu jsem se ani chvilku nenudil a jeho příběh mě absolutně dostal. Už jen kvůli tomu se stojí na to podívat. A když se k tomu přidají jména jako Samuel L. Jackson, Sandra Bullock a Kevin Spacey, pak není skoro co dodat. A zvlášť část, kdy Mathew McConaughey v roli Jakea Brigance přednáší svůj závěrečný projev a po odmlce vysloví "...is white.", se prostě musí vidět a hlavně prožít.

Nevím jak ostatní, ale mě vždycky zajímalo jaké by to bylo kdyby ... Kdyby jsem něco udělal o trochu jinak, než jsem ve skutečnosti udělal. Nebo kdyby něco událo o trochu jinak, než se ve skutečnosti událo - třeba, jaký by byl rozdíl kdyby ujelo nebo neujelo metro ... Je to jako kdyby se na plátně odehrávali dva různé filmy. A protože se vše odehrávalo paralelně, byly výborně vidět rozdíly. Kvůli paralelnímu zpracování sice trochu utrpěla přehlednost, takže jsem asi jednou, dvakrát nevěděl o kterou Gwyneth Paltrow se jedná, ale ani tehle detail pro mě není překážkou pro pět hvězdiček.

Celý film je protkaný povedenými speciálními efekty, díky kterým nespadá do kolonky "obyčejný film". Ale díky všemu ostatnímu ano. Začátek je minimálně povedený. Už při úvodním pohledu, kdy se skrz nedokončenou hyperprostorovou můžete podívat na zemi a následné vesmírné přestřelce si člověk může užít spousty speciálních efektů. Hlavní myšlenky filmu nejsou ničím novým, ale také vůbec ne nezábavným. Ale přece jenom téma cestování v čase už bylo zpracováno lépe (Back To The Future 1,2,3 ...). A část o mimozemském životě v podobě čehokoli, co vypadá nechutně a ohavně (v tomto filmu má podobu pavouků) a snažící se zaplavit už jsen svou pouhou přítomností celou galaxii, tu taky bylo. Každopádně nikoho neurazí, když se na tento film podívá. Není to sice žádná bomba, ale pobaví.

Z toho, co Hitler a jeho nacistická vize napáchali, ještě dnes běhá většině lidem mráz po zádech. Nikde a u nikoho vzpomínky na tyto činy nevyvolávají nic jiného než lítost, pláč a vztek. Tento snímek se dokonale vyžívá ve vyvolávání těchto pocitů. Je to ukázka téměř dokonalé práce při rekonstrukci děsivého a bohužel pravdivého příběhu (nebo spíš jeho konce). Zvlášť v kině, kdy na vás doléhá němčina z úst Bruno Ganze občas přerušovaná dopadem dělostřeleckých granátů, vám veselo nebude a zůstanete doslova přilepení zadkem na sedačce a ostatními smysly na plátně. Jméno Bruno Ganz jsem do chvíle, kdy jsem viděl tento film, neznal. Ale tohle mě donutilo si ho zapamatovat - předvedl úžasný výkon. Je to velmi emotivní snímek, který si zaslouží shlédnutí a hned po tom hlubokou poklonu. Ale nedoporučoval bych se na něj dívat, jestli se chcete ještě tentýž večer smát ...