Madadajo

Myslím, že dnes, v rocce 2006, již jde tento snímek označit za součást pomyslného "zlatého fondu" sci-fi-komedie. Ve své době posunul hranice, ale i dnes neztrácí své kouzlo, protože snad ani tyto hranice nebyly dosud překonány.

Velmi povedená komedie, která se nese jako vánek lehtající diváka. Jestli bychom fascinující pohádkový příběh nazvali kostrou, pak skvělé herecké výkony Dana Akroyda a Eddieho Murphyho jsou jeho masem. Nu hleďte na příběh z masa a kostí, kterému nic nechybí ke kráse a dokonalosti!

Zajímavé, velmi zajímavé. Záběr ve velkém celku: Přílet helikoptéry, kamera sleduje její let. Záběr v celku: Pohled na dveře helikoptéry, v okně vidíme asi hlavního hrdinu, rám dveří má sněhově bílou barvu. Opět záběr ve velkém celku: Celá helikoptéra, je tmavě šedé barvy bez jediného proužku bílé... A podobných kousků tam bylo ještě víc, než kolik by někdo dokázal vůbec naplánovat schválně. Občas si říkám, že už jsem zažil docela hodně ale toto... Zajímavé, velmi zajímavé. Jen tak bokem, abych nezapoměl zmínit, smál jsem se, že tak obrovská plošina plave po hladině a ke dnu je připoutána železnými lany, ale budiž. Jenže pak jsem se málem "počůral", když při zemětřesení na dně oceánu se otřesy otřásala i v té chvíli plovoucí plošina. Co dodat? Zajímavé, velmi zajímavé

Z uměleckého hlediska by byl film odsouzen k tabulkovým hlubinám, ale vzhledem k tomu, že člověk je tvor společenský, v nové době se však toto rčení lehce změnilo do formy sledování zábavy v televizi, pro chvíle oddechu jde o lehce nadprůměrný snímek. Tak nějak řečeno, že tvrdě pracující člověk, když přijde domů z práce, se raději podívá na tento snímek než na nějaký psychologicko-mysteriózní.

Zajímavý snímek, který ale z šedi průměrnosti nevyvedou ani do očí bijící scény se Salmou Hayek, občas do filmu zapadající a občas působíví jako "komerční přestávkyů, které jsou nyní tak populární.

Film byl krásnou symfonií ve Švankmajerově stylu. Každá scéna byla skvěle obrazově propracována, ale některé byly příliš dlouhé a tak po čase docházelo ke střídání napětí a nudy.

Začátek se na diváka snese jako průtrž mračen, ale pak se najednou na opravdu dlouhou dobu poddáte lehkému vánku. Díváte se jak si pohrává se vším okolo, ale jen zlehounka. Celou dobu jsem si říkal, zda ke konci dojde k nějakému prolnutí všech v jeden děj, kdy se jednotlivé větříky spojí ve vichřici. Vichřice přišla, ale netvořily ji vánky, ale to, co vánky pohání. Život.

Mám rád latinskoamerické filmy jako je tento nebo Amores Peros, protože jejich kamera a pohled na realitu, jakkoli se zdající surový, je sám věrnou realitou. Kdyby se snad náhodou zjistilo, že make-upy a ostatní líčidla mají velmi zhoubný účinek pro pleť, klasický Hollywood by asi najednou začal točit úplně jiné filmy(jen pokud by nevynalezli digitální efekt retuše v pohyblivém obraze :-)). Ale i kdyby najednou do obrazu přidali opravdovou špínu, opravdové tváře, nikdy nedosáhnou zobrazení ducha. Kamera s každým zrnkem prachu, s každým dalším výstřelem a s každým dalším mrtvým odhaluje ducha, který je v lidech a do filmu jej dostanou zas jen opravdoví lidé, přirozenost, ne dokonalost herectví.

Strengh and beautiful sound like in the tauntess of a bow. I want to live like this until the day I die Příběh nesoucí se v poklidném lyrickém vyprávění není na první pohled nijak zvláštní. Jako obraz složený z pár čar, které ale když pozorujete déle, začne Vám vrtat hlavou každá čára, její tvar, tloušťka, místo v prostoru, celku. Film je vlastně obrazem, je hluchý, promlouvá k našim očím. Ale co nám ukazuje? Čím nás zaujme? Chvilkovým hlubším přemýšlením nad čárami a jejich vztahy, když už ničím jiným, tohle mu nelze upřít.

Jestli je Kim Ki-Duk něčeho králem, pak jsou to konce, ve všech jeho filmech je konec zcela nepředvídaný, ale lyricky krásný. Dcera uvízlá s autem v blátě, bez šance setkat se ještě se svým otcem. Nejsme snad všichni na tomhle světě odsouzeni ke stejné beznaději jako ona? Ale stejně dál budeme šlapat na plyn v naději, že se někam pohneme, neříká se tomu snad vývoj? Vývoj v krásných lyrických obrazech o nepříjemném příběhu, snad ten nepříjemný příběh znamená, že někteří šlapou se zařazenou zpátečkou, jiní na neutrál, zbytek pak jedna a víc, ale kterých je víc? Co převáží na misce vah?