NJD

Když v roce 1996 dělali tvůrci 101 dalmatinů casting na roli hlavní záporačky Cruelly De Vil, Glenn Close byla zřejmě jasnou volbou :)

Po většinu filmu se ve mě odehrával boj, jestli se mám smát nebo brečet. Každopádne námět: 5* zpracování: 3,5*

Tak jenom doufám, že si timhle filmem Polívka vydělá dostatek peněz, aby mohl splatit všechny svoje reálný dluhy a nemusel nás otravovat ještě trojkou. Uznávám sice, že pár světlejších momentů se ve filmu objevilo (,,Nečteš Špačka?"), ale bylo jich bohužel kurva málo...

Neodsuzujte člověka za to, že je jiný. Neznáte jeho příběh.

Nebýt vyleženě nudnýho a zbytečnýho přídavku, jsem se po většinu Rickyho show bavil. A ačkoliv to po intelektuální stránce není žádná hitparáda, trochu jednoduchýho humoru přece neuškodí :)

V jednoduchosti je krása :) Videa sestříhaná z více či méně běžných záběrů určitých živočichů doprávazená skvělým komentářem, který z nich dělá přesně ten typ přírodopisných dokumentů, který by vám nevadilo sledovat každý den. Pokud si nejste jistý v angličtině, na videacesky.cz je několik dílů s titulky ;)

Čekal jsem, že film postupně zmapuje celý život této politické teoretičky, k mému údivu se však všechno točilo jen kolem oné slavné reportáže z Eichmannova soudu. Že by to však bylo na škodu se říct určitě nedá. Daná kauza je sama o sobě hodně zajímavá, tudíž si své filmové zpracování určitě zasloužila. Na filmu se mi líbí, že není jednostranný a nechá diváka utvořit si svůj vlastní názor. Můj je takový, že Hannah přistoupila k soudu s Eichmannem z čistě filozofického hlediska (což je vzhledem k jejímu vzdělání pochopitelné) a nutno uznat, že její argumenty z pohledu filozofie a asi i psychologie dávají smysl. Druhá věc však je, že bylo zřejmě chybou publikovat na začátku 70. let, kdy otázka židovství a nacismu byla ještě poměrně žhavá, dané teze v novinách, kde si je mohli přečíst běžní lidé bez filozofického vzdělání. Tito lidé jim nemohli nikdy porozumět a proto byly pochopitelné jejich reakce. Hannah by zřejmě udělala líp, kdyby o podobných věcech pouze diskutovala se svými kolegy ve filozofických kruzích. Avšak na druhou stranu podle jejího charakteru by se zřejmě retrospektivně nerozhodla jinak, což ostatně říká i ve filmu. Každopádně se jedná o skvělý snímek na přemýšlení.

Za 3 roky studia politologie na VŠ jsem se toho o politice nenaučil tolik, jako od Sira Humprheyho v 5 sériích Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére :)

Mohlo by se to zdát pouze jako další z řady filmů o nástupu nové drogové mafie, ale přesto existuje něco, co činí Okamžik zkratu nějak vyjímečným. A tím něčím je neopakovatelně temná islandská atmosféra, natolik hodící se pro podobné typy filmů. Rozhodně tedy snímek doporučuju jako zajímavou alternativu k mainstreamovým dramatům. PS: A pokud jste patrioti (obzvlášť co se týče piva), film si musíte pustit na 100%, abyste se podívali, jak hlavní hrdina v úvodu vytáhne z ledničky originál plechovku Pilsner Urquell, na který si pak evidentně hodně pochutnal :))

Hodně zajímavý pohled na cestu životem zpěváka, který své největší slávy dosáhl před více než půl stoletím (v době, kdy hudba byla zaplaťpánbůh úplně o něčem jiném, než ta dnešní) a přesto ho trápily stejné problémy jako velkou část dnešních megacelebrit. Samotný Cashův příběh je sice o něco lepší a silnější než film o něm pojednávající, ale žádná katastrofa se tady neudála, ba naopak. Určitě stojí za zhlédnutí.