Walk the Line

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)

James Mangold v mých očích prozatím nenatočil žádný mnou obdivovaný snímek a i u oscarového WtL zůstal tak nějak na půli cesty. Dějově se velmi hlásí k nedávnému Rayovi, i když díky menšímu časovému záběru (než detailně biografický Ray) drží mnohem lépe pohromadě. Uznávaný, pohublý Johnny Cash se stal legendou, hudební nebe mu zobalo z dlaně, mně jako divákovi ale chybí větší množství zapamatovatelných scén, výraznější scénář, stejně jako mírně svižnější tempo – snímek se tak pro mě stal pouze poskládanou životní rekonstrukcí tu a tam otravného umělce bez nějakého výrazného tvůrčího vkladu. A uměřené, prakticky identické životopisy v poslední době ne a ne nějak zázračně oslnit!! Jak už to tak bývá, nedostatky úspěšně překrývají zejména herci, zatímco o skvostném Joaquinu Phoenixovi už bylo napsáno leccos, tak i Reese Witherspoon obstála znamenitě. Navíc na mnohem menším prostoru než její herecký kolega. Možná znovu diblíkující, ale velmi civilní. Tady s akademiky souhlasím, je skvělá, s hnědým přelivem navíc ještě roztomilejší než dřív. WtL je bezesporu kvalitní záležitost a adekvátní chválu si na těchto stránkách zcela jistě zaslouží – je dramatem, který rozhodně není průměrný, ale na 4* u mě (prostě neholduji životopisným snímkům) nedosáhl. A na naskakující husí kůži to vážně ani zdaleka nebylo. (14.11.2006)

Dobrých životopisných filmů o muzikantech je mraky, ale málokterý je takhle skvělý. Většinou se totiž zaměřují zevrubný popis, všeho zajímavého, co danou osobnost potkalo. To je možná objektivní přístup, ale nikdy se tím nedocílí výraznějšího efektu. Málokdy se podaří sepnout film do konzistetního dějového rámce, který by byl logicky zakončen. Walk the Line ale popisuje jenom jednu etapu života J.C., která je navíc zakončena silnou událostí. Tím si film nechává to nejlepší až nakonec a funguje to, třeba i jako romatnický film. Povedlo se to tak dobře, že vše co se ve filmu odehraje má zpětně z hlediska závěru smysl. Není zde nic navíc. Joaquin Phoenix zaslouží uznání za to, jak ztvárnil někoho komu není ani trochu podobný. (22.02.2010)

Johny Cash měl docela zajímavý život a většinou v něm nebyl zrovna za toho hodného muže, proto jsem jen rád že se ho ujmul vynikající Joaquin Phoenix, protože v jeho podání je naprosto uvěřitelný a spolu se svou filmovou partnerkou a Cashovou hudbou jednoznačně kralují celému filmu. Ten je sice místy až příliš protahovaný a trochu nudný, ale jako životopisný film o jedné z nejvýraznějších postav hudby určitě za vidění stojí. 7/10 (22.05.2007)

Z "Walk the line" mám silný zimomriavkový zážitok. Veľmi slušne natočený životopisný skvost... Čím to je, že drvivej väčšine "csfdkomentaristov" (rovnako aj mne) sa po vzhliadnutí filmu začnú páčit piesne Johnyho Casha aj keď pred tým neudávajú svoju orientáciu ku cuontry???? Cash ma svoju charizmu, tak ako celý tento film a tak ako Joaquin Phoenix, ktorý bol ako Johny Cash "uveriteľný". Podľa môjho názoru sa so svojou rolou popasoval bravúrne...výraz tváre a práca s mimickými svalmi..waaaaaaaw..niečo také sa len tak nevidí. (31.03.2006)