Walk the Line

Dobrých životopisných filmů o muzikantech je mraky, ale málokterý je takhle skvělý. Většinou se totiž zaměřují zevrubný popis, všeho zajímavého, co danou osobnost potkalo. To je možná objektivní přístup, ale nikdy se tím nedocílí výraznějšího efektu. Málokdy se podaří sepnout film do konzistetního dějového rámce, který by byl logicky zakončen. Walk the Line ale popisuje jenom jednu etapu života J.C., která je navíc zakončena silnou událostí. Tím si film nechává to nejlepší až nakonec a funguje to, třeba i jako romatnický film. Povedlo se to tak dobře, že vše co se ve filmu odehraje má zpětně z hlediska závěru smysl. Není zde nic navíc. Joaquin Phoenix zaslouží uznání za to, jak ztvárnil někoho komu není ani trochu podobný. (22.02.2010)

S Johnny Cashem jsem se poprvé setkal na albu Zooropa od U2 při poslechu posledního songu, který nazpíval svým krásným hlubokým hlasem (kterým disponuje i Joaquin Phoenix) a přestože jeho tvorba není mým šálkem kávy, za tu inspiraci, kterou mu přiznává spousta hudebních osobností, nejenom countryových, ale i rockových, si "svůj" film určitě zasloužil. Walk the Line není naštěstí nudně popisným příběhem, navzdory pár letopočtům se tu v podstatě mnoho o Cashových úspěších a tvorbě divák nedozví (což skalní fandy možná zamrzí), ale příběh se zaměřuje v komorní rovině zejména na utváření vztahu se svojí budoucí ženou June Carter (sladce vitální Reese Whiterspoon) a jeho až posedlostí její osobou, ukazuje jeho návyk na prášcích a celoživotní těžké vyrovnávání se se smrtí svého bratra. Joaquin nejenom že krásně zpíval a s kytarou v ruce jsem mu věřil každý pohyb, ale i ten jeho utrápený pohled s vnitřními démony, kteří se mu zračili v očích a se kterými neustále bojoval, byl přímo "oscarový" :o). Stejně tak Whiterspoon, s tělem křehkého diblíka, ale povahou silná žena a Cashův anděl spásný. Od 5* tenhle film dělí jen absence nějaké opravdu silné scény, která by se nesmazatelně zapsala do paměti, snad s vyjímkou trestuhodně krátkého momentu, zobrazujícím koncert ve věznici ve Folsomu, při kterém mi naskakovala husina. (16.03.2006)

James Mangold v mých očích prozatím nenatočil žádný mnou obdivovaný snímek a i u oscarového WtL zůstal tak nějak na půli cesty. Dějově se velmi hlásí k nedávnému Rayovi, i když díky menšímu časovému záběru (než detailně biografický Ray) drží mnohem lépe pohromadě. Uznávaný, pohublý Johnny Cash se stal legendou, hudební nebe mu zobalo z dlaně, mně jako divákovi ale chybí větší množství zapamatovatelných scén, výraznější scénář, stejně jako mírně svižnější tempo – snímek se tak pro mě stal pouze poskládanou životní rekonstrukcí tu a tam otravného umělce bez nějakého výrazného tvůrčího vkladu. A uměřené, prakticky identické životopisy v poslední době ne a ne nějak zázračně oslnit!! Jak už to tak bývá, nedostatky úspěšně překrývají zejména herci, zatímco o skvostném Joaquinu Phoenixovi už bylo napsáno leccos, tak i Reese Witherspoon obstála znamenitě. Navíc na mnohem menším prostoru než její herecký kolega. Možná znovu diblíkující, ale velmi civilní. Tady s akademiky souhlasím, je skvělá, s hnědým přelivem navíc ještě roztomilejší než dřív. WtL je bezesporu kvalitní záležitost a adekvátní chválu si na těchto stránkách zcela jistě zaslouží – je dramatem, který rozhodně není průměrný, ale na 4* u mě (prostě neholduji životopisným snímkům) nedosáhl. A na naskakující husí kůži to vážně ani zdaleka nebylo. (14.11.2006)

Jedinecny snimek, J.Phoenix je uz leta v mem hledacku mladych hollywoodskych nadeji a kazdym svym dalsim snimkem dokazuje svoje nadprumerne herecke vlohy. Ve vybornych Buffallo Soldiers exceluje, zde uz ale proste zari. Ano, mozna je me nadseni zpusobeno obdivem k nesmrtelnemu Johhnymu a jeho tak neodolatelne nakraplemu zlatemu hlasu, ale Joaquin i Reese prodavaji opravdu vytecne vykony jak herecke, tak hlavne pevecke. Jedinecny snimek o jednom jedinecnem lidskem zivote. (17.05.2006)

Scénář: Gill Dennis, James Mangold .. Slušný životopisný film velkého hudebního umělce. To ano, ale nic víc! Vzhledem k tomu, že jsem jen několik týdnů před Walk the Line viděl jiný životopisný film a to RAY, nutí mě to ke srovnávání. Jedná se v kostře příběhu o dost podobné snímky a v souboji těch dvou bych za vítěze zvolil jednoznačně Ray Charlese a to nejen kvůli lásce k jím interpretovanému žánru hudby... Johnny. R. Cash měl jako každý člověk dětství. To jeho nebylo nijak veselé a stín tragédie se s ním táhnul po mnoho let.. Johnny. R. Cash měl jako většina lidí v showbussinesu sklon k alkoholu a drogám, které mu způsobily nejeden problém.. Johnny. R. Cash měl také ženu a děti. Vedle toho si, jako každá větší hvězda, vychutnával sexuální náklonnost fanynek, přesto velmi dlouho hledal tu pravou lásku... Snímek baví i přes omšelé schéma scénáře a celek drží kromě dobře zvládnuté režie především herci - výtečný Joaquin Phoenix a slušná Reese Witherspoon, kteří své role zvládly po všech stránkách tj. včetně zpěvu. 75%. (05.04.2006)