NJD

Film kompletně stojí na výkonu Rickyho Gervaise, jehož já jsem fanoušek, tudíž jsem si to užil. Pokud ale Rickyho rádi nemáte, nebo třeba k němu máte jenom neutrální vztah, tak vás asi film nezaujme. Rickyho anglickej konverzační humor totiž dává tomuhle americkýmu filmu dobrej šmrnc, jenž ho z mýho pohledu vytahuje z šedýho (teda modrýho) podprůměru do červených čísel. Za mě 80%

Nejvíc se mi líbila první část, která se zabývala smrtí Jana Palacha a jejími okamžitými následky. V této části je nejvíce cítit napjatá situace, jež panovala na konci 60. let. Druhá část týkající se příprav na soud mi naopak přišla nejslabší. Podle mě ve filmu plní pouze roli takového intermezza dokreslujícího dobovou atmosféru, ale s příběhem moc nehýbá. Třetí část odehrávající se už přímo u soudu je na tom kvalitativně o dost lépe a poskytuje důstojné zakončení této mini trilogie.

Po nepřekonatelném Českém snu druhý nejlepší snímek z dílny Klusák, Remunda. Rozhodně nejsem čtenářem, natož fanouškem bulváru a je mi upřímně u pr*ele, co zrovna dělá Bartošová. Ale nemůžu popřít, že Pavel Novotný je strašně zajímavá osobnost. Dokonce mám natolik radikální názory, že bych se ho nebál prohlásit za inteligentního člověka. To že dělá to co dělá z něj přece ještě nečiní hlupáka. Vypočítavýho a cynickýho vychcánka? To možná, ale určitě ne blbce. Novotný se prostě jednoho dne zamyslel a zeptat se sám sebe, jestli chce "za pár korun" vytvářet hodnoty ve stylu Víta Klusáka, nebo jestli se na vytváření hodnot vys*re a bude radši vytvářet sr*čky, který mu pak vydělají statisíce měsíčně. A teď upřímně ruku na srdce: kdybyste měli talent a povahu jako on, kterou ze dvou cest byste si vybrali? P.S.: Zase bych nerad házel všechny bulvární novináře do jednoho koše. Popravdě si myslím, že většina z nich má v hlavě ho*no a Novotnýmu, co se týče inteligence, nesahaj ani po paty, viz Olga Štiplová.

Ale prdel je to dobrá. Každopádně pokud tim nechcete ztratit hodinu a půl života, zkoukněte alespoň závěrečnou kulervoucí scénu: https://www.youtube.com/watch?v=SBxrfK4wSxE

Poměrně dost dobrej thriller stojící převážně na Halle Berry, avšak příjemně mě překvapila i Abigail Breslin. Celkový dojem však kazí několik typických hollywoodských klišé, vrcholem čehož je scéna, kdy se Halle Berry rozhodne sama vlízt do sklepa za vrahem, protože nemá signál na mobilu. Holt kdyby uvažovala jako normální člověk a zkusila třeba popojít o pár kroků a signál najít, tak by to asi nebylo tak super.

Poměrně zajímavej pohled do zákulisí dvou profesí, jejichž představitele má většina lidí povrchně ráda, ale o jejich soukromí už se nikdo nezajímá - a v případě wrestlera Randyho dokonce ani filmaři. Darren Aronofsky se však rozhodl pod pokličku tohoto bizardního řemesla nahlédnout a nutno uznat, že se mu to podařilo hodně dobře. Úvodní souboje jsem ještě sledoval s úsměvem na rtech a užíval jsem si je jako většina amerických nenáročných diváků, kteří podobné show navštěvují. Ale později už jsem díky kvalitně propracované psychologii Randyho zvážněl i já a závěrečný souboj jsem sledoval se zatajeným dechem a s velkými obavami, kdy dojde na nejhorší...

Nemůžu popřít, že jsem se, stejně jako u většiny Emmerichových filmů, po většinu stopáže nedokázal od filmu odtrhnout. Co se týče akce, je tak na tom White House Down podle očekávání hodně dobře. To však nic nemění na faktu, že i přes nesmírně kvalitní vizuální zpracování filmu kazí hodnocení nadměrný výskyt jednoho klišé za druhým. A to dokonce beru v úvahu, že je to Emmerichův film, ve kterém se musí s něčím takovým počítat. S přemírou klišoidních scén souvisí i fakt, že film, kromě čím dál lepších vizuálních efektů, nepřichází prakticky s ničím novým - teda až na zjištění, že už se neříká videoblog, ale youtube channel.

Disconnect pracuje s bezesporu zajímavým a aktuálním tématem, avšak jeho zpracování je už trošičku pokulhávající až béčkové a film tak v některých fázích připomíná spíš dokument od Seznamu varující před hrozbami internetu.

Jak na mě film ze začátku působil všemožně, tak se z něho nakonec vyklubala strašně příjemná road movie. Nejvíc se mi líbilo, jak si film na nic nehrál a naservíroval mi hromadu životních strastí, slastí a příběhů bez jakéhokoliv nuceného přehánění tolik typického pro většinu amerických filmů. Dvě hodiny strávené se Šťastlivci tak utekly hodně rychle a ač jsem si to nebyl ze začátku ochotnej připustit, ten nenápadnej, roztodivnej příběh mě do sebe nakonec naprosto vtáhnul. Ale jestli jestli ještě pořád hledáte důvod, proč si film pustit, mám pro vás dvě slova: Rachel McAdams!

Normálně by si člověk řekl, že je to jenom další nevkusnej pokus o komedii, kde se vtipy zakládaj většinou jen na nevkusnostech jako prdění a obnažování starých lidí. Avšak pokud uvážíte, že 99% lidí, kteří se ve filmu objevili, neměli v době natáčení nejmenší ponětí o tom, že právě točej scénu do novýho Knoxvillova filmu, stává se z toho velká prdel a smějete se (až na pár hluchých momentů v druhý půlce filmu) téměř od začátku do konce. Srovnat by se to dalo s filmy Sachi Barona Cohena, které přecejenom Knoxvillova Špatnýho dědu, alespoň u mě, porážejí svým politickým podtextem. Každopádně pokud vám nevadí jednoduchej humor a máte rádi nachytávky, skrytý kamery, Jackass a obzvlášť Johnnyho Knoxvilla, film určitě stojí za zkouknutí. Jo a palec nahoru za závěrečný titulky :)