Jíha

Nejspíš jsem dosud neviděl tak "holčičí" film, jako Loving Annabelle. Dokonce to na mě bylo až moc, ale není to nic, za co bych film odsuzoval. Minimální příběh, o to větší důraz na dynamiku vztahu hlavních postav, která je vážně skvělá. Atmosféra (a prostředí) připomíná o pět let starší Lost and Delirious, kde však byla až moc těžká, zde je naředěná ne příliš, ale nejspíš optimálně. Fajnové citace literátů. Přibližně 80 %

Film je v první řadě úplně obyčejný a jeho postradatelné poselství deklamované na konci mladým básníkem banální. Přitom Bondyho básničky a filosofie banální nejsou, a jeho život v zobrazeném období nejspíš nebyl obyčejný. Takový kontrast = podfuk. Protože skvělý text sám napsat nemůžu, dovoluji si odkázat na komentář Martina Machovce v Ádvojce, kde je jasně vyjádřeno něco z toho, co mě při sledování filmu nejasně, ale poměrně silně vadilo: http://www.advojka.cz/archiv/2010/1/basne-nebo-lejna

Nadprůměrná crazy komedie o nevěstě, která chvíli před svatbou omylem zapíchne souseda nůžkama a potřebuje se včas zbavit těla a dorazit do kostela. Vírem událostí, který děvče strhává se prolíná i pár příběhů vedlejších postav (osamělá třicátnice, motorkáři, zločinci, fanoušek pop idolky), které jsou rovněž šťastně či vtipně zakončeny. Jak se dá u nadprůměrné crazy komedie čekat, některý vtipy jsou skvělý, jiný trapný a místy se nevěřícně či nechápavě zírá. Občas se film pokouší dojímat i nad rámec standartního happy-endu, nejde to brát moc vážně, ale nevadí. Za velkou část zábavy je zodpovědná Juri Ueno v hlavní roli. Necelých 70 %.

Proč je Undefeatable supr film: 1/ Godfrey Ho - muž, jenž si vytvořil jméno desetitisíci kungfu filmů se slovem ninja v názvu. Filmy jsou nudné a směšné, a těch je většina, až boží a směšné, a takový je Undefeatable 2/ Cynthia Rothrock - několikanásobná světová mistryně kdovíkolika kdovíjakých umění má drsné příjmení a jak není kdovíjak pohledná, tak je prostě vtipná a to je nakonec lepší 3/ Padouch s úžasným účesem ztvárněný hercem nesporného talentu! 4/ Všichni umí kungfu! Cynthia nejlíp, Rejnok skoro nejlíp, potom ten druhej chlápek a ostatní se taky snaží! 5/ Last but not least v jiných komentářích zmiňovaný a odkazovaný závěrečný souboj - Rejnok a ten druhej chlápek na sebe koulí očima, olizují nože a strhávají ze sebe trička, aby dali vyniknout sošným mastným tělům a nakonec přiběhne Cynthia se zlomenou rukou a přemůže padoucha ručníkem. - Je to tak, navzdory tomu, že nikdo z přítomných nenosí čelenku s nápisem NINJA (bohužel), je Undefeatable nejlepší film od Ho, jaký jsem zatím viděl.

Skromný konverzační snímek o podobách a povaze partnerských vztahů. Fanoušci ocení vystoupení té krasavy z Firefly a Leishy Hailey z The L Word. 70 %

Hlavně strašlivá nuda. Kdyby nebylo toho praštěného konceptu, alespoň by se na film dalo koukat, vlastně by mi možná i líbil, takhle je to jen předlouhé čekání, až se ze všech těch čtverečků sesype něco, co dodá obsahu formu, případně formě obsah. Takže pár hvězdiček, za těch pár chvil, kdy k tomu dojde. Ellen Page je mimořádná a podivná a jako Tracey příliš výrazná. Ale kdybych dříve neviděl Juno, kde hrála či byla to samý děvče, jenom bez deprese a romantickejch tužeb, asi by mi tu tolik nepatřičná nepřišla. Necelých 60 %.

Velice zábavný, kvalitní a místy pěkně humusácký jatka v přírodě se snoubí s nefalšovaným "so bad it's good" scénářem. Dosud nevídaná a výživná kombinace. 75 %

Tři a půl hvězdičky za zábavu - první série byly celkem nudný, "monster of the week" díly příliš převažovaly a když se to spravilo, od třetí a hlavně v pátý řadě, tak seriál skončil. Půl hvězdičky za nejlepší porod v dějinách televize. Půl hvězdičky za perfektní poslední díl a děsně kůl závěr, koukal jsem na závěrečný titulky se spadlou čelistí alespoň třicet vteřin. Půl hvězdičky protože bych tu raději viděl vyšší hodnocení než současných 64 %. Srovnání s Buffy se nabízí, ale je na dlouhý povídání, kromě slabého pocitu z podobných scénáristických obrtlíků , podobného humoru a známého whedonovského utrpení je to úplně jiný seriál. Nicméně crossovery s Buffy potěšily vždycky. Celkem asi 80 %.

Extrémní, ale v podstatě realistický. Příběhy v seriálu jako by vznikly výběrem toho nejdivnějšího, nejšílenějšího, nejsmutnějšího a nejdojemnějšího z životů stovek skutečnejch lidí. Když je pak takový množství příběhů a osudů přiděleno poměrně malý skupince mládeže víceméně výrazných charakterů a trochu se stylizuje nutně vznikne poutavá podívaná. Vypadá to přehnaně, všichni vyvádí, jsou narušení, děsně prožívají a přitom pózují, až se na to skoro nedá koukat, ale celek funguje. Ta moderní hudba se taky místy skoro nedá poslouchat, ale přitom všechno patřičně dokresluje. Koncept seriálu, kdy se v šesti sezónách vystřídají tři generace postav je fajn, nemusel jsem tak celou dobu koukat na ty otravy z první generace, druhá byla o dost lepší a poslední třetí je taky fajn. Bristol vypadá jako moc hezký město. Skoro 80 %.

Dobrá, po přečtení většiny místních kladných komentářů vidím, že nezbývá mnoho co dodat, co se detailního popisu a chvály týče. Jejich velkou část bych klidně ocitoval. Můžu tak jenom zdůraznit, co mi osobně připadá nejdůležitější nebo nejzajímavější: Děsně osobitej a přitom přístupnej humor, hlavně verbální a výrazovej, fungující (počítal jsem to) asi v 995 z 1000 případů. Další část vtipu využívá nenápadný a vychytralý odkazování na leckdy i dávno minulé díly (Willow doslovně opakující v Tabula Rasa tři roky starou hlášku, Spike 3x bourající ceduli Welcome to Sunnydale...) To se děje i s vážnějšími motivy (Tara vysvětluje spolužačce proč Quasimodo musel dopadnout špatně, zatímco jiná postava bude brzy a dlouho procházet tím samým). Množství momentů, nebo i celých dílů (Family, The Gift, Once More with Feeling, celý závěr poslední řady, The Body), nad jejichž obsahem nebo kvalitou zůstává rozum stát. Je to seriál o blondýně, co propichuje upíry kolíkama, přeráží démonům páteře a kamarádí s čarodějnicí a seriál, kde světu každou chvíli hrozí zaniknouti v plamenech, a přitom všechno funguje tak dobře že jsem měl s dobrovolným potlačením nedůvěry problém jen asi jednou nebo dvakrát za celých 145 dílů. Coby fanoušek řekněme žánru pak ještě musím pochválit krásný a pokud můžu soudit dobrý zobrazení vztahu Tary a Willow (mimochodem nejméně disfunkční vztah v seriálu), což jsem původně od americkýho mainstreamovýho seriálu nečekal a zastoupení několika dalších homosexuálních postav (okrajově Larry ze začátku a pak Andrew a Kennedy v sedmé řadě)......... Buffy je příběh mýtických kvalit, kde víceméně archetypální postavy řeší odvěká a univerzální témata. Pro hrdinku to jsou odpovědnost, boj proti vnější autoritě a hledání vlastních pravidel a hlavně samota a možnost a nemožnost jejího překonání. I vedlejší postavy mají ledajaké, jen o málo závažnější, starosti. A všichni pak sdílí tu nejobecnější tíhu existence. Nic moc z toho není vidět v první sérii, kde středoškoláci bojujou s upíry a démony, kteří jsou ještě metaforami jen pro středoškolské maličkosti, ani v druhé sérii, kde se Buffy snaží najít nejjednodušší řešení ve vztahu s Angelem, což se jí docela logicky nepovede. Celkový obraz se začíná objevovat po kratší epizodě potlačování Stínu, někdy v době, kdy Spike přestane bejt čistě zlej a Willow roztomilá. Život je problém, přináší démony každej tejden a apokalypsu alespoň jednou za rok a je třeba se tomu věnovat. Mimořádně úžasná mi proto přišla šestá série, kde na to hrdinové celkem zapomněli, věnovali se malichernostem a byli sebestřední tak dlouho, až se ze zpočátku neškodných padouchů stala reálná hrozba a Willow si připravila půdu pro apokalypsu vlastní výroby. Téma samoty a vztahování se je definitivně vyřešený koncem sedmé řady, s krásnou paralelní milostnou scénou někdy v předposledním díle a geniální pointou......... Hm, celým tímhle povídáním stejně nedělám Buffy čest. Vážně nejlepší věc, co jsem v rámci televizní a většiny filmový tvorby viděl. Bezmála 100 %. A to je maximální hodnocení, který je prakticky možný.