RealSelf

Musím říct, že i když jsem předpokládala dobrý konec, bylo pro mě utrpení se dívat na film, který je celý pouze sledem smutných a zlých událostí. Fakt to není film, který bych chtěla vidět znovu. A dcerka, která už ho viděla, se odmítla koukat podruhé.

Čekala jsem oddychový film, takovou českou komediální pohádku, a místo toho mě po celou dobu filmu s narůstající intenzitou zaplavovaly nejrůznější hluboké emoce, myšlenky a otázky, které ve mně přetrvávají do teď. Líbí se mi velký prostor pro fantazii, který je divákovi ponechán. Je to pro mě po dlouhé době český film, který mi nevyprchá z mysli hned, jak opustím kino.

Antikrist mi přijde ohromný v tom, že nabízí snad tolik interpretací, jako je jeho diváků (což dokazují i velmi rozmanité a často rozporuplné komentáře tady). Pro mě například nebyla ani tak důležitá mytologická linie filmu (každý si z toho vezme, co chce a potřebuje), nepovažuji ho ani za horor, pro mě jde o velmi barvité ztvárnění psychické reality obou postav. Pro mě film nebyl ani chvíli nudný. Přišel mi zajímavý vývoj psychických stavů ženy s jejími panickými záchvaty, depresivními stavy vyúsťujícími psychotickou atakou. Její zvýšená sexualita by mohla být obranným mechanismem proti úzkosti - sex jako alespoň krátkodobé vybití obrovského psychického přepětí. Úžasně zpracovaný mi přišel i vývoj muže, narůstání jeho vlastní úzkosti a agrese vůči jeho ženě, ale zároveň její potlačení a ztráta terapeutického náhledu (krásně je zde vidět, proč by terapeuti neměli léčit rodinné příslušníky). Líbí se mi i užitá symbolika, kterou opět pro sebe vnímám spíše ve smyslu psychoanalytickém - například les jako vyobrazení nevědomí, ve kterém žije liška požírající sama sebe, srna nosící v sobě mrtvé mládě a vrána působící jako "deus ex machina". Přijde mi i velice patřičné třetí dějství - všechna ta projikovaná agrese, silné ambivalentní emoce a jejich štěpení vyjádřené násilím na druhém i na sobě. Někdy je nesnesitelné žít s velkou duševní bolestí a proto je i jakousi úlevou způsobit si ještě větší bolest fyzickou, která je hmatatelná. A závěr, kdy se u muže pod vlivem jeho vlastní panické úzkosti projeví dlouho potlačované emoce uložené až doposud v nevědomí, mi přišel jako ucelení celého procesu. V Antikristovi je podle mě vyjádřená spousta psychologických a psychoterapeutických jevů, takže určitě stojí za to se na to podívat, a to rozhodně ne jen jednou.