tere.z

Imaginarium tápe mezi rozpatlaným příběhem sázícím na úchvatnou vizuální stránku a velmi silnou metaforou lidské povahy s filozofickým podtextem. Naštěstí vítězí to druhé. Ano, několikrát mě během sledování snímku napadlo, že to není tak úplně ono, ale nakonec Gilliam nad šťouravými kritiky zase jednou zvítězil. Nade mnou tedy určitě.

Téma rivality Švédsko - Finsko, schopnosti tolerance a důležitosti rodiny je sice chvályhodné, ale po slibném začátku sklouzne Kid Svensk velmi rychle do průměru. Filmeček jak ze sobotního skandinávského pohádkového rána na jedničce. Od jedné z horních příček divácké ceny ve Varech jsem čekala víc.

Mě prostě nekonečně štval, nevím proč.

Těžké rozhodování, do jaké hvězdičkové škatulky tento film zařadit. Možná mu ubližuje český dabing, možná taky ne. Kažodpádně dětští herci se povedli a dospělí víceméně taky. Tvůrcům se navíc povedlo spojit různé epizody v celistvý příběh, který dobře funguje. Na druhou stranu je tu ale občas trochu moc pitvoření, dost vtípků nevyznívá tak, jak by mělo a vůbec, atmosféra kultovních knížek Sempe a Goscinnyho se tak docela přenést nepovedla.

Mash je srdcovka. První tři série perfektní, postupně to ale začíná pokulhávat (a může za to Alda, jehož režijní počiny jsou sice chvályhodné za psychologickou hloubku či sociální snahy a v jiném projektu by asi fungovaly skvěle, v mashi ale nemají co dělat). Navíc frekvence epizod á la - přijde imbecilní generál zelený mozek, ale obvatelstvo Bažiny („uniformy nenosí, ale věřte mi, jsou to nejlepší doktoři na světě“) s ním pěkně zatočí – stoupá přímou úměrou. Ale jak říkám, mash je srdcovka, a tak mu odpustím všechno.

Barneyho hlášky netřeba opakovat. HIMYM umí být vtipný, milý a taky (hlavně v poslední sérii) dokáže občas nějakým tim nepovedeným dílem pěkně naštvat. Přesto je to jeden z nejlepších sitcomů, jaký kdy byl natočen. Lepší nez Přátelé, se kterými je často srovnáván, podle mě není, a to už minimálně proto, že si z nich hodně bere. I přesto je v himym neuvěřitelné množství originálních nápadu, gagů a situací a, jak tu mnozí podotkli, působí o mnoho reálněji než jeho superslavný předchůdce.

Krevety, Jenny, máma, bonboniéra, kapitán Dan, JFK, Bubba, hippies, Vietnam, ping pong… Forrestovu poetiku si zamiloval praktický každý. Co na to víc říct, pět hvezd jak vyšitých.

Miyazaki zahalen do evropského hávu, přesto pořád skrz naskrz japonský. Nehemží se to tu sice tolika zajímavými tvory jako v Cestě do fantazie ani to nemá takový filozofický podtext Princezny Mononoke, přesto je Howl´s Moving Castle krásný příběh o lásce plný sympatických postav. (A celý ten Howlův „zámek“ - něco neuvěřtelného!). Btw. Anglický dabing … hlavně Christian Bale jako Howl … se dost povedl.

Reálně vyhlížející, mluvící a uvažující postavy jsou hlavním kladem Sunshine, a to se u sci-fi ne vždycky vidí. Danny Boyle totiž vsadil na poměrně netradiční zpracování science-fiction námětu a povedlo se. Připočtěte ještě krásnou kameru (plus dámy Cilliana Murphyho a Chrise Evanse a pánové Rose Byrne) a máme tu krásný film.

Zajímavý nápad, zajímavé ztvárnění ať už se jedná o herce (Erasmácká Kelly Reilly a Michael „Spartá!“ Fassbender), či kameru. Kdyby se ale tvůrci tak křečovitě nedrželi hororového žánru, mohl vzniknout mnohem lepší snímek (míň klišé, rozvinutější příběh a míň vyložených nechutností). Jo a taky mohli eliminovat některé totální nelogičnosti, jako třeba když Reilly běží zběsile pro pomoc, najednou usne a probudí se až ráno… (SPOILER – jeden z těch filmů, kdy si až zoufale přejete happy end a přitom přesně víte, že to tak jistojistě nebude…)