tere.z

Zvláštní, jednoduše zvláštní "romantická komedie". Příjemně si plyne, jako by se nedělo, a přitom se toho děje sakra dost. Asi tak jako v životě (no jó, sorry za moralní poučení:). Plus parádní soundtrack, neokoukaní herci, neokoukaný konec. Je pravda, že mi tu něco chybělo, ale jaksi nemůžu přijít na to, co. No tak asi nic.

Nadsázka? Příliš malá. Husťácký policajtský nářez? Příliš nudný. Tak nevím, jestli zůstali tvůrci na půl cesty nebo je to všechno čistočistý záměr nebo co vlastně. Ale leguáni mě dostali.

Jedničku jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat. Iron Man 2 je slušně zvládnutý film, který pobaví i zatlačí během akčních řežb do křesla, ale... je tam to ale. Všechno je jaksi průměrné a už stokrát viděné někde jinde. Naštěstí herci válí, tak proč si konec konců v kině neodpočinout.

Co přináší příliš přísná výchova, navíc z rukou rodičů, kteří jsou sami zkažení? Kdo nebo spíš co je skutečným viníkem zla a násilí? Obraz morálně pokřivené a zatuchlé společnosti v jedné malé německé vesnici před první světovou válku.

Do posledních zhruba pěti minut jsem si říkala, že jde o příjemný, ale průměrný snímek, ze kterého si odnesu hlavně poznatek, že Pattinson není zas takové poleno (ovšem pan herec z něj asi nikdy nebude, to zas jako pardón). Jenže, jak už to tady bylo mnohokrát poznamenáno, pointa to všechno kompletně roznesla (i k ní mám sice malé výhrady, ale budiž). Ale pouze zajímavý konec film nespasí…

Na první pohled téměř dokonalý film. Syrově podmanivá atmosféra, skvělá hudbam kamera i herci (Gellar jsem málem nepoznala, z roztomilého Jonathana Tuckera by mohla vyrůst hvězda a David Thewlis si zádumčivého cvokaře náležitě užil) a spousta úžasných momentů. Jenže najednou zjistíte, že se všechno sice tváří hezky hluboce, ale přitom to zůstává víceméně na povrchu (jenže takové jsou Coelhovy triky, co si budem povídat). Hlavně citování různých životních pravd a hesel působí trochu prvoplánovitě a prázdně. Nakonec nejlíp fungují ty pasáže, ve kterých se nemluví. I tak ale musím říct, že mě snímek docela dostal. Docela dost.

Zinos je Řek žijící v Německu. Vlastní malou restauraci typu čtvrtá cenová v polorozpadlém skladu, který by se jistě dal označit za alternativní. Má přítelkyni - krásnou, dlouhonohou a blonďatou novinářku (nic alternativního). Zinos má štestí, podaří se mu pro svou „punk“ kuchyni plnou přesmažených hranolek a rozteklé majonézy získat elitního kuchaře i bomba stereo a lidi se mu začínají hrnout v zástupech. Milý Zinos má ale i smůlu, protože jeho blondýnka je odvelena do Číny. Na dlouho. Zinos má taky bráchu ve vězení, a je-li to štěstí nebo pech … no, uvidíte sami. Se Zinosem a jeho Soul Kitchen je totiž pěkná sranda a trochu rozvláčnou příběhovou linii mu potom klidně odpustíte.

tři a půl

Svítící Zeus vypadá, jak kdyby vypadl někde ze Strážců vesmíru, božské hvězdné nebe zas jak nějaká znělka televizního horoskopu a to je teprve začátek. Nad trapností dialogů se nepozastavuju, to se tak trochu čekalo, jenže na nelogické, motivaci pozbývající a ještě k tomu neuvěřitelně zmatené snažení a pobíhání hlavních hrdinů se nedá dívat, ani když člověk ten mozek opravdu vypne (jak bylo řečeno na projekci). Perseus běžící po lese za zvuku jakéhosi scénického hardrocku byl sice cool nadupanej nářez, jenže hodí se spíš do parodie, a to Titáni (bohužel) nejsou. Nevím, jestli jsem už zaujatá, ale i dost triků mi přišlo odfláknutých. A proč má proboha Worthington na hlavě toho ježka, když všichni ostatní kolem sebe házejí dredoidním hárem? Aby v něm všichni na plakátě poznali Avatara a nechali se zlákat? Ale když už jsme u zvířátek, sovička se fakt povedla. A to je asi tak všechno.

Objektivně spíš průměr, ale je to tak milý film, že ho i přes všechny americké klišé zařazuju do svého osobního šuplíku nadprůměru.