ma883

Tento film bývá často podhodnocován a nazýván propadákem. Pro mě je to nádherné dobrodružství, které mě vrací zpět do dětství. Pamatuji si, jak mě okouzlovala barevná země Nezemě, i když já ji v době svého dětství znala jako zem Snů. A tou pro mě také dodnes je. Barevné mořské panny, krátkovlasá Julia Roberts, Robin Williams v zelených punčochách a s vrabčím hnízdem na hlavě, to vše na mě stále působí. A nejvíc zbožňuji okamžik, kdy Petr Pan promění jídlo. Pamatujete si na tu duhovou kaši a modré koláče. Strašně moc jsem to jídlo chtěla ochutnat. Příběh o Petru Panovi u nás nebyl žádnou klasikou jako v anglosaských zemích, a proto ve mně nemohl vyvolat špatné pocity. Nádherná hudba - místy dojemná a místy hravá - umocňuje celkový zážitek pohádkové oddychovky. Navíc jsem v dětství pochytila pár neškodných a originálních nadávek typu trubičko prdlavá. Film ve mně z dětství zanechal takové dojmy, že i dnes si ho znovu a znovu ráda vychutnám. Já zkrátka nechci vyrůst! Chci zůstat malá a bavit se!

Miluji Shakespeara v jakékoli podobě. Dokonce se ráda podívám i na ty příšerné americké studentské komedie, které slavná dramata obracejí více méně naruby. Ale existuje pár shakespearovských skvostů, které jsou pastvou pro oko i ucho. Vedle mistrovských tragédií napsal W.S. řadu komedií, které zbožňuji snad ještě více. Jednou z nich je bezbochyby Večer tříkrálový aneb cokoli chcete. Je tady má oblíbená metoda kuklení, kterou jsem si zamilovala už jako malá holka díky Třem oříškům pro Popelku a Noci na Karlštejně. Viola však přivádí tuto metodu k dokonalosti a je velice snadné se s touto hrdinkou ztotožnit. Orsina není možné nemilovat. Toby Stephens předvádí rozervanost alá James Dean tak dokonale, že vás dostane hned při prvním povzdechnutí. O výkonu Helen Bonham Carterové, Imeldy Stauntonové, Bena Kingsleyho, Nigela Hawtorna či Racharda E. Granta nemluvě. Celý příběh je navíc přenesen do epochy, která Ilirii propůjčuje jedinečný charakter. Hudba, verše, milostné i tragikomické motivy dělají z Večeru tříkrálového poutavé filmové dílo, na které se vždy ráda podívám.

V pubertě jsme hráli takovou hru, při které jsme zjišťovali, čím vším byl výjimečný rok, ve kterém jsme se narodili. Byla jsem strašně hrdá na to, že v mém roce šli do kin mnou oblíbené filmy. A vůbec mi nevadilo, že tam nemám tak zajímavé věci jako jiní, např. výbuch Černobylu. Poslední Hvězdné války mám z celé série nejraději zejména proto, že se v nich vše vyřeší. Všechny záhady jsou objasněny a všichni hrdinové přežijí. Velice těžko bych se smiřovala s tím, kdyby prošel scénář se závěrem, v němž Han Solo zahyne. Na druhou stranu by mě netěšil ani přeslazený konec se svatbou Leiy a Hana. Závěr s "medvídkovskou oslavou" byl ideální. I když se mi k němu více hodila dětská a hravá melodie z původní verze, než sladce dojímavá hudba z té digitálně rozšířené. Když už jsem u hudby, tak Hvězdné války jsou dle mého z poloviny hitem právě díky úžasnému soundtracku Johna Williamse. Luke ani Leia už nejsou zdaleka tak pohlední jako v Nové naději, ale o to jsou přesvědčivější. Navíc nečekaný obrat Dartha Vadera proti imperátorovi a přijetí Luka za svého syna je výborný. A takových výborných scén, je v Návratu Jediho mnoho - např. rozmrazení Hana z karbonitu, Landův únik z Hvězdy smrti na poslední chvíli či Leino sdělení, že Luke je její bratr. Mám ten film ráda a nevadí mi na něm nic. Snad jen to, zda mám Hanovu druhovi říkat Žvejkal či Chewbaca.

Planeta Krull je dnes pro většinu zapomenutým filmem, který osciluje mezi žánry sci-fi (pevnost netvora je vlastně kosmickou lodí z jiné planety) a fantasy (objevují se mýtické bytosti jako kyklop, věštec či ohniví koně). Já na něj však nikdy nezapomenu, protože mi v hlavě nikdy nepřestanou znít epické tóny ústřední melodie. Jedním z nejkrásnějších sountracků všech dob se dle mého pyšní právě tento snímek, který se v žádném případě nemůže zvát evergreenem. Pro mě jím však je a navždy bude. Vzpomínám, jak jsem v dětství nechápala, proč se ta krásná rudovlasá princezna Lyssa zamilovala do toho zarostlého Colwyna, který vůbec nevypadá jako princ. My byli zvyklí na vymydlené a oholené prince typu Pavel Trávníček a Colwyn takový vůbec není. Až dnes dokáži ocenit kouzlo poststředověké neuhlazenosti a tím objevuji na Planětě Krull neustále něco nového. Vždy mě ohromovaly i prvky spojené s netvorem, které ve mně vyvolávaly až hororové mrazení. Vzpomínáte na prodlužující se vražedné prsty, na zabijáky, jejichž mrtvé útroby se vsají do půdy jako klubko hadů, nebo na sklovitého pavouka v sídle černé vdovy? To vše ve mně zanechalo hluboké dojmy. Film je od začátku do konce výborný a nezkazí to ani pár trapně vtipných scén a naivních dialogů.

Anna ze Zeleného domu (Tak by měl znít správný název.) je počátkem úžasné série osmi knih od Lucy Maud Montgomeryové. Anna Shirleyová je dívčí hrdinka, která už pro dnešní dívky asi nebude poutavá, protože doba, ve které prožívá dětství a dospívání, je pro ně nejspíš zapomenutá. Díky tomuto snímku si však myslím, že si Anna své čtenářky zase najde. Bohužel se jedná o snímek horší kvality, protože už není nejmladší a ani ve své době nepatřil mezi nejkvalitnější. Herecké umění hlavních protagonistů je však i po letech okouzlující. Režie se scénářem je natolik dobrá, že jsou filmy o Anně z 80. let natolik poutavé, že mají potenciál zaujmout i novou generaci. V neposlední řadě snímek podbarvují krásné hudební motivy. A ještě jeden plus snímek má, díky němu víme, že existuje i jiná Kanada než ta hokejová.

Tenhle film si zaslouží nejvyšší ohodnocení už jen díky tomu, že vyvolal tzv. potteromanii. Dlouho jsem kouzlu Bradavic odolávala a do kina jsem nešla. Pak jsem si to ale na střední škole půjčila z pouhé zvědavosti na DVD a byla z toho láska na celý život. Okamžitě jsem si zakoupila knihy, které byly na trhu, tehdy se jednalo o první čtyři díly, a propadla jsem jejich magické síle. Na další filmy už jsem vždy hleděla skeptickým okem knižního fanouška, přesto jsem žádný z nich v kině nevynechala. První film z pottersérie se vyznačuje líbivou dětskou atmosférou, okouzlujícím prostředím, podivnými figurkami a samozřejmě zdařilým soundtrackem Johna Williamse, který je místy hravý, místy tajemný a místy nostalgicky smutný. Navíc na mě z Kamene mudrců dýchá vánoční atmosféra podobně jako z některých tuzemských pohádek a tudíž by mohl být klidně vysílán o Vánocích v hlavním vysílacím čase.

Nikdy jsem nepochopila, proč tento film propadl. Dobře, Lynch ho musel výrazně prostříhat, ale když jsem neviděla ony vystříhané hodiny, tak nemám být proč zklamáná tímto zásahem. Zbožňuji hudební aranžmá od skupiny Toto, které doplňuje celý film.Trikové scény nejsou na dnešní poměry žádná sláva, ale to mi na filmu nikdy nevadilo. Kyle jako Paul sice rozhodně nevypadá jako patnáctiletý mladík, ale to mu kouzlo nebere a možná se mi líbí více, než by tomu bylo u mladšího představitele. Baron Harconnen je dokonale odporný stejně jako Paulova sestra Alia. Tento film mám velmi ráda a vlastně na něm ani neumím najít zápory, tudíž nebudu vyjmenovávat všechny klady. A komu se nelíbí, vzkazuji: "Spáč se musí probudit!"

Vlastně ani nevím, proč na mě tento film tak silně působí. Je pravda, že má výborný soundtrack složený ze starých šlágrů i nových neotřelých skladeb. Je pravda, že snímku velice prospěla absence velkých hollywoodských hvězd. Nové tváře byly velice působivé a představitel maskovaného Rorschacha se stal hrdinou filmu více méně proti všemu, co představuje. Je pravda, že zdánlivě nesouvisející epizody vykrystalizují v jasný a logický závěr. Tyto epizody jsou samy o sobě tak dobré, že ani společný závěr nepotřebují. Manhattanova božská zpověď podbarvená jednou jedinou duchovní skladbou působí hypnoticky. Komediantův osud z pohledů různých postav je stejně odporný jako fascinující. Film je úžasnou směsicí promyšlenosti ve všech sférách filmové tvořivosti. Zasahuje přesně tam, kde má.

V jednoduchosti je krása a neznám nic lepšího, co by na to toto úsloví sedělo. Mnoho povyku pro nic je krásný snímek, který si stačí v klidu vychutnat. Známá Shakespearova komedie ožívá v nenáročném provedení osobnostmi slavných herců. Všechny velké hvězdy si vystačí v jednom neokázalém kostýmu za zvuku veselé i melancholické melodie, která je tak krásně jednoduchá, že si ji můžete ihned sami pobrukovat. Celé dílo působí velice lidově a lehce a ani chvilku nenudí. I dlouhé Benedikovy monology jsou zajímavé v podání Kennetha Branagha. Michael Keaton se zase objevuje v úžasné komediální roli a je výborný. Nikdo z herců nebyl zastíněn jiným a film tak působí uceleně. Jedná se o jednu z nejlepších adaptací her Williama Shakespeara.

Dívka, která nemá ráda z mládí Hríšný tanec, je podivná. Dívka, která nikdy neviděla Hříšný tanec, není dívka. Člověk, který nezná hlavní hit Hříšného tance The Time of My Life, vlastně ani nežije. Tento snímek je stabilně nejoblíbenějším tanečním filmem všech dob. Zároveň je doplněn jednoduchou romancí, která v sobě tají trapnost první lásky i trpkost sociálních rozporů ve společnosti. Salma Hayeková v Dogmatu říká, že za deset nejlepších filmů všech dob může ona coby můza, až na Sám doma, za který někdo upsal duši ďáblu. Musím ji trochu opravit. I za Hříšný tanec upsal někdo duši peklu. Ač není film žádným velkým mistrovským dílem filmového světa, neustále baví a má své kouzlo pro milióny lidí.