Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (672)

plakát

Doručovací služba čarodějky Kiki (1989) 

Kiki je překrásná pohádka, která čiší optimismem, laskavostí a solidaritou. V dobách, kdy se na sebe lidi šklebí, jsou nepřejícní a obětavost jim nic neříká, je tato obrovská vlna pozitivna balzám na duši. K excelentnímu dílu není vždy potřeba hlubší myšlenky, rozmotat zapeklitý komplot nebo porazit stěžejní zlo. Po dokoukání jsem měl chuť si hned něco upéct. Pro děti ideální, pro dospělé fanoušky anime milý odpočinek.

plakát

Gentlemani (2019) 

A jak to jde, když se chce! Ritchie oprášil své proklepnuté řemeslo a nasolil nám opět bujnou kecací gangsterku plnou sprostých slov, britského humoru, výborných hereckých výkonů a zamotanou závodní ochcávačkou, jak se patří. Upřímně, je mi víc než šumák, že to není dílo z nejoriginálnějších, když vememe v potaz jeho portfolio děl minulých, ale tenhle styl filmů točit nikdo jiný neumí (McDonagh se relativně blíží)! Gentlemani jsou oproti Snatch vskutku vzornější, jak je záhodno názvu, a hraje tu sic stále setsakra nebezpečná hra, za to s vyšší grácií a charismatem. Hlášky nejsou tak Phu-ucin' legendární, ale perlel bych tu i tak ulovil ve větším množství, co vos na lízatko. McConaugheyho výkon byl očekáván, ale i přes nespornou kvalitu ostatních jmen mě zbylá čtveřice víc než překvapila a potěšila: Hunnam zcuntěně solidní, Grant mistrovsky uslizlej a připomínajícího elegancí Pacina, Farrell maniakálně morální a Dockery válcující sex-appealem. Tohle sedlo lépe jak trefná urážka.

plakát

1917 (2019) 

Aneb jak jedno vojenské cross-country bylo k samé dokonalosti natočené. Speciélně zvýrazňuji slovo "natočené", protože alfa omega celého snímku je před ničím neuhýbající fantastická kamera Rogera Deakinse. Iluze, že se jedná o jednu nepřetržitě táhlou scénu, funguje bezchybně a užíval jsem si omezený personální prostor postav, kolem kterých se kamera točila, dělala kotrmelce, plazila, nikdy ne dál, co půl metru. Cítil jsem se neklidně, sem tam i ustrašeně, jako kdybych to prožíval na vlastní kůži vedle nich. Zvlášť úvodní sekvence v zákopech je ryzí stress a epický konečný běh pastva pro oči. Ale tím pro mě vychvalování skončilo, protože nic víc film není schopnen nabídnout; on ani v takovéto formě nemůže. Je to jen a jen výstava filmového technického řemesla, kde příběh je čistá šeď, není prostor pro rozmanitější herecký výkon, scénář OK a nemožnost jakkoliv zhodnotit muže na hlavní židli mě až znepokojuje. Chyběla mi tam nějaká silná bomba v závěru, vyzdvižení důležitosti okamžiku a mise. To vše mě bohužel minulo. Lepší 3*.

plakát

Mušikago no Cagaster (2020) (seriál) 

10% sarančat, 15% (chtěl bych nejraději použít 4%, ale to by neodpovídalo realitě) mixu chlapa, rtěnky, sukně a kuláku, 22% šermování s pistolí, 31% procent vypelichané romance, 8% Arabů, 11% patosu a 3% lepší akce. Netflix tvrdošíjně věří, že v CGI anime je budoucnost a i po nepovedených Revisions se chová jak nepoučitelný děcko. Použitá předloha / materiál je totiž nezištně nápodobný výše zmíněnému předchůdci: Apokalypsou sužované lidstvo spíš řeší problémy v rovině telenovelních vztahů a všechno to hmyzácké CGI křoví je jen taková omáčka, která slouží jako jablko sváru nefunkční rodinky. Musíme totiž eventuelně dojít k finální filosofii a vysvětlení, že všechny činy, i ty nejdivnější, nejnelogičtější a nejtragičtější, jsou založené na paradoxně altruistickém "Jdi si za tím, v co věříš", což instantně mění úhlavní nepřátele v nejlepší parťáky i přes strašlivou a téměř nepřekonatelnou společnou minulost. Bohužel se nikdy nedozvíme, odkud se nákaza vzala, jak jí člověk dostane (vždy se vhodně někdo nakazil, koho bylo potřeba se zbavit) a jestli tam je ovečka Shaun; ve zktrace worldbuilding si užijeme ryze minimální. Prvních pár dílů je zbytečných a nejsilnější etudy anime dosahuje v polovině, kdy přijdou první odhalení a postavy jsou nucené definitivně konat. Kvůli tomu nejjasněji toleruji hlavního hrdinu Kidowa (Deratizér? Vážně, lepší překlad není?), který poměrně suše funguje jak hodinky, drží se svých kolejí a nedělá z ničeho moc velkou vědu. Konec je ale strmý pád na hubu, protože kolem 9. dílu je defakto hotovo a tak nastává neskutečně táhnoucí emocionální utrpení se záporným efektem. Přakvapivě to se mnou nehnulo ani o píď. Jak už jsem zmínil na začátku, má netečnost měla počáteční původ ve všudypřítomným a přiblblým postrkávání hlavniho dua k sobě, ať už schválně nastraženou situací anebo komentáře okolí. Jednou, dvakrát, prosím, ale pak už bych si přál nějaký přirozený vývoj než to rvát na sílu skrz neexistující chemii děcka a zabijáka. Závěrem? Pokud jste entomolog, budete zklamaní. Pokud jste na akci, také a pokud na romanci, naprosto. Doporučil bych to fanouškům CGI anime; raději bych byl, kdyby Netflix napnul plachty někam jinam. 2*.

plakát

NiNoKuni (2019) 

Pro mě Ni no Kuni bylo takové Running sushi zvratů. Jako pohádka to nemá špatný základ, ale podle mě je toho na talíř naservírováno trochu moc, a tak nám na provázku vznikne těch uzlíků na rozmotání až trochu moc, resp. po rozvázání jednoho vzniknou další dva. Zamrzí nevyváženost twistů, kde některé jsou průhlednější co sklo a některé jsou přehnané až nesmyslné a šlo by se bez nich lehce obejít. Všeobecně to kazí docela důstojně nastolené tempo děje a brání pozvednutí celku na vyšší úroven; imerze ze zážitku nebyla nikdy konstantní a to je škoda. Nemůžu řict, že je to špatný; jako dítě bych si tento drobný nekonečný příběh užil. Ale neubráním se pocitu, že to mohlo být o tolik lepší, kdyby to bylo jednoduše jednodušší.

plakát

Plunderer (2020) (seriál) 

[Shlédnuty 2 epizody, drop] Flunderer, jak bych spíš pojmenoval tento seriál, je další ze série hodně diskontních isekaiů, jenže narozdíl od jiných brakoidních pokusů se zoufale snaží o zarputilý crossover "vtipného ecchi" s "vážným bojovým fantasy". Nefunguje to, protože oboje je na mrzce bídné a otravné úrovni. Ústřední duo Lichta a Hiny bych připodobnil jako nepovedené kombo Inuyashi s Kagome z Inuyashi (jen Hina je ubrečenější, co indický monzun) anebo nevtipné šmírování Meliodase Elizabeth z Jeoffreyho zmíněného Nanatsu no Taizai (jen Licht je s perverzním fetišismem o půl světadílu dál). Mám díky anime toleranci posunutou, ale neustálá a neúměrná shana o to rozevřít Hininy nohy je silně přes čáru slušného pochopení. Celá mytologie s čísly je teskně nedomyšlená (budete si neustále pokládat otázky; vtípek s nálepkou mě málem dostal do nemocnice s proraženým čelem) a nad záporákem tvůrci přemýšleli tak 5 vteřin i s obědem. Zaujme decentní kresba, ale u té mám pocit, že se bude velmi rychle zhoršovat. To je na pokračování trošku málo. Slabé 2*

plakát

Ztraceni ve vesmíru (2018) (seriál) 

[1. série] Rodinné dobrodružství, které je cílené na ty méně konfliktní, mírné povahy. Nenadchne a neurazí, nicméně na to, že celá ústřední rodina oplývá nadměrným intelektem, který často slušně prodávají, tak tuto vlastnost trochu postrádá celý seriá, protože pak by to děti úplně nepochopily. Příběh je založený na klasických kolejí o tom, jak z různých důvodů ne úplně fungující rodinka začne postupem opět fungovat zpytováním svědomí z předešlých nepovedených činů a kde vše, co se může pokazit, tak se neustále otravně a předvídatelně dokola pokazí. Antagonistka je skvělou sportovní reprezentantkou v oboru, jelikož její jediný účel je tyto nehody katalizovat z divně nelogických důvodů a minimálně bych čekal, že s vědeckou inteligencí hlavních postav by ji prohlédli hned ten samý díl, co se na place objevila. Světlý bod pro mě byli oba rodičové; Toby Stephens a Molly Parker jsou skvělí a neúnosně sympatičtí. Trikově slušný, kouká se na to dobře, ale působí to sem tam trochu sterilně. Zábava pro tak +-10-13leté děti určitě dobrá, pro mě už na hraně nudy.

plakát

Zaklínač - Zrádce měsíc (2019) (epizoda) 

Ať už se mi nelíbil Foltest, blbí černí elfové a ať už se mi líbila ani trochu Triss (za to bych je uškrtil nadesetkrát), zfilmování této povídky se vskutku povedlo. Souboj se strigou vs proměna Yen je výborný nápad a pomohl oběma linkám navzájem. Striga je bohužel malinko levnějšího vzezření, ale atmosféře nejde nic vytknout. Cavill mě zatím neskutečně udivuje a hraje Geralta s grácií.

plakát

It's My Life (2019) 

Eh, ne, já to moc pozitivně zhodnotit nemůžu. Bez jakéhokoliv kontextu je to jen snůška klišé na různé variace charakterních stereotypů (blázen, stoický, lolita, domina, zvířátko atd) a s nimi spojené přednastavené interpersonální konflikty či shody. Myslím, že se mohla vymyslet lepší situace než těžkopádný garage sale. Spíš pro dětičky.

plakát

The Mandalorian - Kapitola 6: Vězeň (2019) (epizoda) 

Rozhodně zábavnější epizoda, co předešlé 2. Sice na příběhu tomu přidala přesně 0%, ale fajn akce téměř od začátku až do konce si mě udobřila. 2x jsem se uchechtl ("I was not a stormtrooper!", Baby Yodův "Zachraňte Vojína Ryana" moment) , pár nostalgických vsuvek. Pokud ale takhle budou pokračovat poslední 2 epizody, tím myslím absencí jakéhokoliv příběhovému posunu, tak budu celkově 1. sérií zklamán.