Recenze (78)
Tři muži na zabití (1980)
Výborné krimi drama s příjemnou hudbou, mnoha přestřelkami a honičkami v autech, které taky končí jako správné drama. Navíc v tomhle filmu Delon tak moc nekouří (jako např. v Povídce o policajtovi) a nenosí oblek, ale slušivou koženou bundu.
Bohyně lásky kanibalů (1978)
Tak zas úplný odpad to není. Horor to sice taky není, ale aspoň to má celkem pochopitelný přiběh a hraje v tom Dakkar. Navíc Joe D'Amato natočil daleko horší filmy. Pokud máte rádi filmy plné erotických scén, s několika málo gore scénami zasazené do exotického prostředí, mohl by se Vám tento film i líbit. Já už si ho asi znova nepustím, ale tím nechci nikoho odradit.
Profesionál (1981)
Jeden z mých hodně oblíbených filmů. Díky skvělé hudbě Ennia Morriconeho, výkonu J.P Belmonda a zajímavému příběhu je toto drama film, na který se kdykoliv rád podívám znovu. Kdyby šlo dát šest hvězdiček, asi bych dal i těch šest.
Strach nad městem (1975)
Skvělá francouzská detektivka. J.P. Belmondo neztrácí humor ani smysl pro gesta, roudává rány a předvádí různé nebezpečné jkousky. Kromě Jeana Paula se objeví pár krásných záběrů Paříže sedmdesátých let. Další klad vidím v tom, že se pátrání po duševně narušeném vrahovi překvapivě změní v úplně jiný příběh. Hudba je taky výborná (aby taky nebyla, když ji dělal jeden z mistrů soundtracku) Jen je trochu škoda, že totožnost vraha prozradí autoři trochu zbytečně brzo.
Borsalino a spol. (1974)
Nechávat poraženého soupeře naživu se nevyplácí. Někdy se totiž vrátí a pomstí se jako třeba v tomto filmu plném gangsterů v oblecích, samopalů, starých aut, přestřelek a mrtvol. S tím jak tvrdě si gangsteři ve filmu vyřizují účty, dost kontrastuje to, že hlavní záporák nechal poraženého Delona naživu a jen ho uklidil do ústavu pro choromyslné.
Hadí pohledy (1993) (TV film)
Důkaz, že i TV film může být o hodně lepší než mnohé filmy určené do kin. Příběh se povedl a později docela překvapil, vhodně zvolená hudba dodává většině scén tu správnou nervy drásající a zneklidňující atmosféru a oba hlavní herci zahráli postupné šílení velmi přesvědčivě.
Petrolejové lampy (1971)
Naprosto strhující herecký koncert Petra Čepka a Ivy Janžurové. Atmosféra manželství samorostlé Štěpy a syfylitika Pavla je vykreslená naprosto dokonale a příběh tak graduje až ke smutnému konci. Bohužel jsem nečetl knihu, tak nemůžu zhodnotit jak moc se autoři drželi předlohy, ale to, že jsem ve filmu zaslechl i několik básní Františka Gellnera bylo příjemné překvapení a pomohlo to spolu s oslavou roku 1900 navodit dobovou atmosféru.
Lovec lidí (1980)
Snad jediný klad na tomhle filmu je část rozhovoru novinářů s unesenou modelkou (Ursua Buchfellner): Novinář: "Could you give me your opinion of men in our country?“ Modelka: „I have no opinion of men, I just love them.“ Jinak je to naprostý odpad plný zmateného a nelogického střídání scén, odfláknutých masek i hereckých výkonů a nudy.
Záhrobní komando (1987)
Dobrá monster komedie, ale přílišná dětinskost hlavních hrdinů táhne mé hodnocení ke dnu jako betonové polobotky. Pokud Vám nevadí, že jsou hlavní postavy děcka (teda kromě jednoho) a máte rádi komedie, trochu napětí a klasické hororové postavy, vychutnáte si tenhle film určitě víc než já.
Válečné hry (1983)
Z tohoto filmu mi utkvěl v paměti hlavně krátký rozhovor: Učitel: " Kdo objevil bezpohlavní rozmnožování?" Student: "Vaše žena?" Jinak mě příliš nezaujal.