GMVajgl

I když obdivuji jejich podnikavost, tenhle film je spíš meme pro diváky youtube kanálu Red Letter Media, než dobře odvedené řemeslo. Je založený na asi dost mizivém rozpočtu a má odvahu to přiznat a udělat si z toho srandu. Hravý střih, dialogy a hlášky ovšem taky naznačují, že tam je slušný potenciál. Je vidět, že Mike Stoklasa není jen obyčejný kibic či hater (viz Mr Plinkett), ale skutečný znalec filmu a vypravěč příběhů.

Tento dokument ukazuje na příkladu Japonska - jak centrálně řízené organizace (v tomto případě banky) jsou náchylné ke korupci, mohou vytvářet krize (bubliny), ožebračovat a zotročovat běžné lidi a výrazně ovlivňovat politiku - to vše naprosto nedemokraticky. To samé nyní hrozí EU. Tohle je něco, co se přímo týká každého, ale o čem se možná záměrně moc nemluví - něco jako konspirace, ale za bílého dne. Opírá se přitom o expertízu ekonoma Richarda Wernera, který v Japonsku několik let žil, pracoval, problémem se zabýval a zabývá dodnes - vymyslel taky termín "kvantitativní uvolňování". K vidění na youtube.

Film o vztazích, který je zároveň o ničem a o všem v závislosti na tom, jestli divák zažil: socialismus, srpen 68, normalizaci, české vánoce, vlastní rodiče, sourozence, děti, sousedy, choleriky, narcisy, hledání lásky, zhrzenou lásku, školu, mládí, dospělost, stáří a smrt. Film míří na diváka, který zažil co možná nejvíce z uvedeného, podporuje jeho mentalitu oběti, hraje mu hezkou muziku a hraje mu na city.

Dokument má zajímavý námět a určitě by zajímavý i byl, kdyby se držel třeba jen ekonomické stránky věci, ale on se neustále zabývá politickou / sociální stránkou věci. A to je rozdělující téma - lidé na světě se pořád ještě asi neshodli na správném uspořádání  - jestli má být jednotlivec zodpovědný nebo chráněný, jestli je trh spravedlivý nebo nespravedlivý. Tvůrci k tomuhle tématu bohužel přistupují z radikálně levicové marxistické perspektivy a nepřipouští diskusi. I když přiznávají nekonkurenceschopnost centrálního plánování, tak neustále propírají "kapitalismus", hodnotí minulost jako třídní boj, dělí společnost na pachatele a oběti, a tím spíše prohlubují příkop mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je podivné, že něco takového se tvoří za veřejné peníze a pouští na veřejnoprávní televizi. Pozoruhodné tvrzení z 11. dílu: V anketě po sametové revoluci odpovědělo 45%, že chtějí socialismus, 47% něco mezi a pouhá 3% nástup kapitalismu.

Ulhaná a překrucující propaganda, která svoji naivitou a hloupostí připomíná The Room - chvílemi je k popukání a jindy zas odporná. Je zajímavé, že ve skutečnosti komunisté dělali přesně to, z čeho obviňují "vydřiduchy z Botostroje".

Jeden z těch dokumentů o dabovaných legendárním Pavlem Rímským a Pavlem Soukupem. Tentokrát o jednom z největších konstruktérů WW2. Ať už byli nacisti jakkoli politicky opovrženíhodní, musí se jim nechat alespoň 2 věci: skvěle vypadající uniformy a technologické skvosty na zemi i na vzduchu.

Když zazní pravda, je to někdy osvěžující a někdy jako ledová lázeň. Zde zní "na plnou hubu" bez okolků - možná protože už je to dávno a pamětníci, někdy už na sklonku života, si neberou servítky. Ukazuje se tu v celé kráse, jak to dopadá, když se upřednostní společenská / ideologická politika před ekonomickou politikou - neslavně. Je překvapivé, kolik takových případů bylo. Když pak režim vynálezce či podnikatele třeba ještě strčil do vězení, tak se člověku vztekem skoro vaří krev. Je pěkné vidět komentáře zdejších morálních relativistů, kteří seriálu vyčítají "jednostrannost". Nevím, možná by chtěli hledat pozitiva na politických vraždách, srpnu 1968 či na holokaustu a negativa na vynálezu penicilinu, knihtisku a parního stroje? Je to důkaz, že člověk nikdy není v bezpečí před ideologií podobných soudruhů - ani dnes. Asi jeden z mála pořadů na naší "veřejnoprávní" televizi, který vůbec stojí za to.

Říká se: "Není nic nového kromě toho, co bylo zapomenuto." - a tak se Češi po 100 letech znovu mohou naučit tomu, jak obchodovat. Baťa měl mnoho hodně dobrých zásad, které platily vždy a platit budou, a jejich platnost je doložena úžasným úspěchem a celosvětovým rozmachem. Film se netýká jen bot, ale je znát, že je od značky Baťa - je naplněný pozitivní a povzbudivou energií - že by člověk nejradši šel mezi lidi, pomáhat a obchodovat. Tomáš Baťa v roce 1932 řekl: "Bavme se jen knihami, které nás povzbuzují k činům. Povídka, sebekrásněji vyprávěná o neúspěšném životě, neneučí nás vítězit. Naopak taková povídka bere nám radost ze života a odvahu k činům." Film je na youtube.

Tento dokument v podstatě znovu přetřásá to, co rozebral dokument The Century of the Self (seriál) (2002)  a řekl bych, že dost zaujatě - už jen to, že tu francouzští tvůrci dávají prostor Noamu Chomskému, naznačuje, kde stojí politicky. Ale přestože k problému přistupují ze směru "capitalism bad", tak člověk může dojít k závěru - že manipulace lidmi je špatná a že by se každý měl vzbudit, převzít vlastní odpovědnost a začít přemýšlet za sebe - nebo se rozhodne volit socialisty.

Tenhle film má především naprosto absurdní námět. Hned na začátku zjišťujeme, že pro protagonistu má poctivá olejomalba od malíře cenu 300 Franků (v roce 2022 asi 4 EURO), zatímco jednoduchá čáranice vytetovaná na zádech jeho modela pro něj má cenu postupně 1, 2, 3, 20 a 50 milionů (13.400, 26.800, 40.200, 268.000 a 670.000 dnešních EUR) jen na základě tvrzení, že tetování dělal nějaký Modigliani. A onen tetovaný model těmito nabídkami pohrdá. Takže následuje bláznivé přesvědčování a vzájemné poznávání. Postupně z této mise naprosto sejde, příběh se trochu hroutí a na konci se na tetování zapomene a zůstává jen přátelství - jestli jsem to dobře pochopil. Jinak to nese hlavně Funésovo a Gabinovo situačně komediální herectví.