GMVajgl

Souboj Beowulfa s Grendelem je pro mě nezapomenutelný. Beowulf v "přípravě" na neznámou výzvu odkládá zbroj a vysvleče se až do naha. Jak důležitá je obecně příprava? Před WW2 se Francie a spojenci připravovali na válku - ale připravovali se na válku v zákopech jako v WW1 (říká se "Generals prepare to fight their father's war"). Němci je pak překvapili Blitzkriegem. Na druhou stranu není bláznivé zahodit všechno a jen čekat, co se bude dít? A kdo na to má koule? Tahle scéna se mnou rezonuje a často na ni myslím, když mě čeká nějaká výzva - třeba pracovní pohovor. Zbytek filmu je ovšem nevýrazný, zapomenutelný a zapomenutý.

Dokonalý příklad, jak funguje klam přeživších a klam ztracených nákladů v praxi. Tento film tu hodnotí převážně jen ti, kteří ho dokoukali celý a rozkošně se tu rozplývají nad "hereckým koncertem" a "bravurní pointou". Ok, má to pointu - protagonista zemřel a prochází očistcem. Je dobrý nápad o tom natočit celovečerák a dvě hodiny jen přešlapovat na místě a snažit se budovat napětí? A ti, co po chvíli prohlédli onu nepřítomnost příběhu či jakékoli podstaty, nehodnotí vůbec. Je to průjem typu co psal Kafka nebo třeba "Čekání na Godota" → vtip na účet diváka.

Nolan se po několika letech točení z reality vytržených příběhů rozhodl otočit o 180° a natočit reálný příběh a to navíc ještě až puritánsky realisticky - takže nepoužil skoro žádné CGI a točil fyzicky v městě Dunkerque. Výsledek je proto přinejmenším rozpačitý, protože na pláži je namísto cca 300 000 vojáků vidět jen pár stovek, ve vzduchu letí 3 spitfiry i když se jich během 9 denní operace vzneslo cca 2700 a domy ve městě jsou krásné, nové a nedotčené.

V roce 1932 startovaly v závodu Tourist Trophy na ostrově Man 3 závodní pětistovky Jawa. Nejlepší se sice umístila až na 14. místě, ale Jawa si svým výkonem získala publikum i britský tisk. Závodní speciály byly odvozené od sériového motocyklu Jawa 500 OHV, který měl výkon 18 koní a nejvyšší rychlost 100 km/h. V roce 1933 byl na uzavřeném úseku poblíž Pardubic na speciálně upraveném motocyklu překonán oficiální český rekord výkonem 179,5 km/h. [zdroj: WOHLMUTH, Jiří. Jawa 500. Praha, Grada Publishing, 2013]. V závodech se vždy pokoušely technické i lidské limity. Jenže tehdy to byla ještě sranda. Terénní závod "šestidenní" i silniční závody jako Tourist Trophy jezdily ty samé motocykly. Uklouznutí v zatáčce znamenalo spíš ošklivou odřeninu. Umíralo se ovšem už tehdy - mezi roky 1907-1939 zemřelo 21 závodníků. Jenže ty technické limity se od té doby každým rokem posouvají. Dnes mají sériové litrové supersporty výkon 200+ koní. Posouvají se i lidské limity? Ne, ty jsou stejné jako před 100 lety. Proto se v tomhle závodě pořád více a více umírá. Jen v roce 2005 zemřelo 9 závodníků, obvykle tu jsou 3 smrťáky ročně. Logicky se takového závodu účastní jen ti největší debilové a tento dokument zachycuje jejich soukromé životy.

Je to sice o ničem, ale zato okázalé. Pretentious slátanina

William Shakespeare řekl: Brevity is soul of wit, což se do češtiny překládá jako "Stručnost je podstatou důvtipu". Jinými slovy: od 3-hodinového filmu nemůžeme čekat nic rozumného. Tenhle film je hlavně o emocích, se kterými pracuje velmi schopně a systematicky, jinak se celá jeho zápletka dá shrnout jako: "Je dobré (ve vlastním zájmu) navazovat a rozvíjet vztahy s lidmi kolem sebe, přistupovat k nim bez předsudků. Ignoranci je třeba se v lepším případě vyhnout, v horším s ní bojovat." Nejspíš každý film potřebuje záporáka a bohužel představitel ignorance je zde univerzální obětní beránek moderní doby - bílý muž. Prosím všechny kritiky "bílého muže", ať se vzdají teplé tekoucí vody, elektřiny, toaletního papíru, psaného písma a svých smartphonů a klidně ať se vrátí na stromy.

Prvních 20 minut je naprosto skvostná sonda do života zaměstnance, kterou lze shrnout jako: "Protagonista je slabý a snaží se utíkat před svými problémy". V další části filmu je protagonista zhypnotizován, načež své problémy přestane řešit vůbec a nějakým způsobem mu vše jde na ruku. Poslední část filmu je zmatený spletenec o krádeži firemních peněz a romance s Jennifer Aniston, která tu je úplně nepodstatná. Mohl to být zajímavý film pro velkou většinu lidské populace, ale ve výsledku je to jen další lživý americký film, který si jen zoufá a mluví o povrchních ne-řešeních (kdyby to nebyla hypnóza, tak by si dal antidepresiva, to vyjde nastejno). Ale asi nikdo nechce vidět film o tom, kde protagonista pracuje sám na sobě a čelí svým problémům.

Tímto můžeme oficiálně prohlásit ženské pokolení za stejný povrchní materialistický nadržený prasata, jako jsme my muži. A není na tom nic špatného. Tohle je každopádně pornografie a já se docela dobře bavil.

Na tenhle film se lidi nedívají kvůli nějakému herci nebo režisérovi, nýbrž kvůli příšerám Raye Harryhausena, který tak vlastně změnil "filmovou hru". Přestože na filmu pracovali stovky lidí, tak je to hlavně jeho film - on strávil stovky hodin na rozhýbání desítek potvor, on vlastně režíroval ty nejikoničtější scény - třeba s Medusou nebo s Krakenem. Ano, vždy je poznat, že jsou to speciální efekty, ale to je dnes poznat i u počítačových efektů z přelomu tisíciletí. Jenže moderní CGI dělají štáby desítek / stovek lidí s počítači - tady to dělal jen jeden člověk s nekonečnou trpělivostí.

Nechápu proč se v USA pořád dokola omílá ten rasismus, protože já jako dítě 90ých let jsem byl odkojený americkými filmy s Willem Smithem, Eddiem Murphym a dalšími černochy, kteří mají své nepopiratelné kvality: charisma, výřečnost, humor, nadhled a prostě něco jiného. Zrovna tento protagonista je pěkný vzor uzemněného, asertivního člověka s no-bullshit přístupem, který dokáže vystoupit ze stáda a zpochybnit autoritu - což je asi nejpůsobivější ve scéně nezvyklého pracovního pohovoru - i když později se to možná až přehání a je vidět, že film tím podstrojuje adolescentnějšímu publiku (možná právě černochům?). Nelíbí se mi politické poselství filmu: že tu je benevolentní vládní organizace, třeba jako FBI, která lidi chrání, ale zároveň je kvůli tomu musí držet v nevědomosti. Líbí se mi triky - zčásti loutkové a CGI. Zejména se povedl Edgar. Film má podle předlohy dost komiksový nádech a má různé nesrovnalosti, ale veskrze je dobře řemeslně zpracovaný - což se už nedá říct o jeho pokračováních.