GMVajgl

Jeden z těch filmů, co Hollywood natočil v koprodukci s armádou USA (viz Military-entertainment_complex). Filmaři si tak mohli hrát se skutečnou vojenskou technikou a na oplátku natočili takovou pěknou propagandičku. Film adresuje otázky, které by nového rekruta mohly demotivovat jako: "proč být v armádě, když není válka?" "je mě v armádě vůbec potřeba?" "není to nuda?". Ukazuje, že armáda je cool, že na světě je ještě dostatek záporáků, kterým je třeba nakopat prdel, že velící důstojník, i když přísný, to s mladým vojákem nakonec myslí dobře a je sám ochoten porušit blbý pravidla. Příběh je v podstatě survival honička po stereotypní "Jugoslávii", kde stále panuje bezpráví a rozhoduje síla. Protivný shaky-cam a závěrečný patos to celé sráží na kolena.

Svižná komedie pro skoro (PG-13) celou rodinu s neotřelou základní nosnou myšlenkou točící se kolem party milionářů / patologických sázkařů. K tomu několik povedených  a mnoho nepovedených (slapstick) gagů. Nejsou všechny vyloženě vtipné, ale aspoň posouvají děj dál. Největší slabina je konec. Tvůrci totiž divákovi připravili extrémně levičácké poselství, které celou premisu pošlape - hlavní postavy donutí se vzdát své odměny pomocí apelu na soucit s "hladovými dětmi".

Kmotr (kniha i film) má z nějakého důvodu takovou zdánlivě autentickou auru - jako že se jedná o svědectví založené na skutečných událostech - možná to je italským jménem spisovatele knihy. Mario Puzo však údajně před vydáním knihy nikdy nepotkal žádného mafiána. V jeho druhé knize dokonce přiznává, že Dona Corleona napsal podle své matky - není tak divu, že Don Corleone hned na začátku příběhu vyčítá nějakému člověku, že ho nepozval na návštěvu k sobě na čaj a na sušenky. V knize Puzo tvrdí, že Don byl velký kvůli tomu, že všechno bral osobně. Don v knize říká jedno a koná druhé - např. mluví o upřímnosti a pak lže svým přátelům. Film některé Puzovy blbosti opravuje (třeba Michael ve filmu naopak říká, že to není osobní, a že jde jen o byznys) a vynechává zbytečné pasáže z knihy. Bohužel některé chyby od knihy přebírá: 1) Černobílost / přílišné zjednodušení - naši mafiáni jsou ti dobráci a ti ostatní jsou feťáci, podplacení policajti nebo chamtiví záporáci. 2) Pózování - zobrazování "mužského světa" jako džungle, kde rozhoduje síla / násilí. Ale hlavně 3) Délka - je to prostě nuda. Tomu pak nepomůžou ani ty největší hvězdy, ani ta nejlepší hudba.

Na amerických filmech posledních let je něco hluboko zkaženého a prohnilého. Hlavně je to vidět na komediích, které jako by se bály být vtipné a riskovat, že někoho urazí. Tenhle film je založený na postavách, které mají problém spolu navázat autentický lidský upřímný vztah. Zdráhal bych se to označit za komedii. Ten samý režisér totiž později natočil film s protagonistou, jehož neschopnost číst sociální podněty, vůbec komunikovat a jeho výsledná odtrženost jsou patologické (Joker).

What goes around comes around. Jak kdo zaseje, tak také sklidí. Příběh o propojenosti všeho na světě, o zradě, o pomstě, o lásce - i té neopětované a hlavně o pravdě a porozumění. Film vypráví děj stručně (přestože oba dva díly mají dohromady kolem 4 hodin) a jasně. Každá jeho postava nakonec dojde porozumění a i v jistém smyslu vykoupení a spolu s nimi i divák. Jak říká jedno francouzské pořekadlo: "Vše pochopit, znamená vše odpustit". V tom je ten příběh téměř dokonalý a přinejmenším daleko daleko kvalitnější než většina moderních amerických filmů, které se snaží cíleně překrucovat a zatajovat skutečnost a tím rozdělovat - dobro a zlo, my a oni.

Film o životě a souvisejícím: radosti, lásce, nenávisti, závisti, přetvářce a smrti. Vypráví o odhodlání, podnikatelském duchu, jednotě člověka s přírodou, na které je závislý, a hodnotě vody, bez které nic neroste a nežije. Vypráví o člověku a jeho schopnosti být milý, ale i krutý na svého bližního. Vypráví o střetu zájmů - ale popisuje ho z perspektivy obou stran, takže se i do obou může divák vcítit. Je to upřímný film, co chce především vyprávět příběh a dělá to správně - jednoduše a stručně.

O čem v tom filmu vlastně jde? O to se zasmát na cizí účet - Funésova pomstychtivého lakomce a královniny gardedámy, co vzplane neopětovanou láskou. Také jde o levicovou sociální kritiku. Jinak je to celkem solidní situační komedie / fraška založená na záměně a nedorozumění.

Kolik je filmů o vztazích zaměstnanec - zaměstnavatel? De Funés jako zaměstnavatel, který svým zaměstnancem pohrdá, ale zároveň ho jeho podnikatelský záměr žene, aby se s ním spřátelil a odprosil za emocionální vyhazov. Trochu naivní zaměstnanec s dobrým srdcem, ale špatný soudce charakteru. Oba jsou nedokonalí a ve svém vlastním soukromém pekle plným přetvářky a machinace. Tohle je příběh ze života i když trochu groteskní. Jedna chyba v jinak výtečném dabingu - na začátku představili Fourchauma (de Funése) jako konstruktéra lodi → správně by měl být stavitel. Bohužel se v češtině zažil takový nešvar, že stavitel konstruuje, konstruktér navrhuje a návrhář už je zas někdo úplně jiný.

Francouzi si možná chtěli napravit kolektivní špatné svědomí, že v druhé světové válce hráli roli zrádců a zbabělců, a proto točili filmy jako tento nebo filmy se sedmou rotou, kde nafukovali ochotu běžných francouzů obětovat svůj život pro odboj a podceňovali schopnost německých vojáků přesně střílet a být schopní vojáci. Humor je napsaný hloupě. Gagy založené na záměně a nedorozumění jsou nachystány násilně a nevěrohodně. Film je zbytečně dlouhý. Konec je naprosto stupidní.

Švejk je nezodpovědný, ulhaný, ukecaný - mluví bez vyzvání o nepodstatných věcech. Je zdánlivě bez hodnot a bez cíle, jde tam, kam ho vítr zavane. Je otupělý k běžným sociálním podnětům. Někdy dělá nečekané hlouposti. Že by to odpovídalo skutečné historické morálce, kterou si češi vypěstovali ve vleku dominantnějších rakušanů a maďarů? Film pěkně zobrazuje historické poměry, bohužel se pořád točí jen kolem toho zatraceného Švejka, kterého beru jako odpudivý příklad a plně se v tom ztotožňuji s nadporučíkem Lukášem.