GMVajgl

Nevím jací byli Češi za 1 republiky a dříve, ale zdá se mi, že asi už od toho Mnichova, kdy shrbili záda, žijou v takovém dvojitém světě, v takový prolhaný schizofrenii, ve který patolízalsky trpí pod různými ideologiemi - pořád shrbení a ne a ne se pořádně narovnat. A tak je příznačné, že i v současnosti, kdy sice žijeme jakoby v kapitalismu, ale ve skutečnosti je ekonomika pokřivená regulacemi a dotacemi a 50% HDP prochází státem, natočila Česká Televize, která je jakoby pro lidi a svobodná, ale ve skutečnosti je hlásná trouba propagandy, dokument o pánovi, který jakoby jako jeden z mála otevřeně kritizoval komunisty a trpěl pod nimi, ale ve skutečnosti jim na začátku velice pomohl (jako tzv. "užitečný idiot") a psal a zpíval budovatelské písně. On to samozřejmě myslel dobře. Byl to koneckonců fakt dobrák - přece málem hrál Blofelda, kdyby nebylo jeho dobráckých očí. Ale oni to všichni komunisti i nacisti mysleli na začátku dobře, ale nějakým způsobem pak zemřely desítky milionů lidí. To se lidi pořád ještě učí přijmout, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly? Werich byl na té cestě. Téměř na každé fotce či amatérském záběru hulí jako fabrika. A možná byl dědečkem celého národa, ale jeho vlastní žena o něm prohlásila, že je ješitný dědek. Dokument taky obsahuje záběry z "anticharty", kde půlka tehdejších "umělců" (i Werich) přišla podpořit totalitní režim, aby nepřišli o výhody. Tak mi to připomíná ty dnešní "umělce", kteří (vždy ti samí) točí dotované filmy, na které se nedá koukat, a pak si v Karlových Varech hrají na červený koberec. Pořád to samý. Tenhle dokument je takový koukání se na pokřivenou dobu pokřivenou optikou dnešní doby. A tak si tady žijeme.

Seriál zpracovává podivuhodné dystopické "co kdyby" scénáře a upozorňuje na úskalí v používání nových technologií, které se vyvíjejí možná rychleji než je člověk stačí pochopit. Přijde mi však, že většina těch úskalí se beztak zakládá na starých a známých toxických mezilidských vztazích, křivé morálce a přetvářce lidí ve společnosti. Předpověď tvůrců Black Mirror je velmi pesimistická - předpokládají, že si člověk nechá naordinovat dost totalitní a nelidské podmínky. Věřím však, že každý člověk uvnitř touží po svobodě a po hlubším významu - nenechá se zavřít do kóje bez slunečního světla a nebude šlapat na rotopedu za virtuální body, nenechá si voperovat záznamník svého vnímání, a ani si nenechá číst myšlenky. A především si nenechá lhát, a pokud ano, tak ne dlouhodobě, protože pravda člověka vždy dohoní a vytrestá.

Film, který vše podřizuje komedii - dokonce i vlastní příběh. Protože zatímco se v popředí vypráví zápletka, tak mnohdy divákovu pozornost svádí něco jiného odehrávajícího se v pozadí. Druhý díl si bere na paškál především Ramba 2,3 a jiné válečné filmy, ale i dobovou politiku - např. scéna z banketu se zvracejícím prezidentem byla inspirována skutečností. Různých odkazů je zde tolik, že je všechny dokáže pochytit a pochopit asi jen američan. Hluchá místa jsou znovu vyplněna slapstick humorem - tedy klackem do rozkroku / pánvičkou do hlavy. Přesto člověk 21.století může závidět, jaké filmy se to točily v 90.letech 20.století. Některé scény a gagy jsou legendární. Až bizarní je podobnost se současným zmateným prezidentem USA (Brandon). Podobné parodie chvíli dělal Family Guy, ale pomalu, zdá se, vymírají na politickou korektnost.

Film bez významu, bez příběhu, bez konfliktu. Jakási oslava hedonismu a podvodnictví.

Zdání může klamat. Kreslené postavičky rozhodně neznamenají, že je to film pro děti - spíše není viz asi nejkrutější scéna v celé kinematografii s popravou němé roztomilé botičky. Tahle scéna nicméně dobře plní svou funkci tj. vykresluje soudce Dooma jako zlovolnou postavu. Ona tu každá scéna má své místo. O celém filmu lze říct, že neplýtvá divákovým časem. Animace byla údajně nesmírně nákladná / náročná a je to vidět. Filmaři si vyhráli, takže kreslouni interagují se skutečnými nekreslenými předměty a i s lidmi. Kreslouni jsou v tomto filmu skuteční. Výsledek je pozitivní, povznášející a inspirující. Je tu všechno - silný příběh a postavy, akce, střílení, honičky, komedie, napětí a to i sexuální. Je krásné, že v lásce mezi dvěma kreslouny je humor víc než povrchní vzhled. Výborná a jedinečná je hudba od Alana Silvestriho (Predátor) a všechny písně. Výjimečně (wholesome) hojivá a blahodárná je "Smát, jen se smát". Povedl se i překlad do českého jazyka → kreslouni, kreslounov, lázeň. Jediný nepřeložitelný vtip je v kresklubu, kde si Eddie objedná "scotch on the rocks" a přinesou mu whiskey a kameny.

To, že se pomstí, bylo jasné hned. Celé je to tudíž jen o tom, jak se pomstí. V Tarantinově pojetí je to taková krvavá verze ženských soubojů v blátě. Chvílema je cítit mužský šovinismus až misogynie - především od povedeného Pajmeje.

Ano, destrukce drahocenného majetku je i v roce 2022 stále ještě přípustná a politicky korektní. Ale kde je ta komedie? Mám z toho dojem, že někdo přišel s tou myšlenkou (muž vs včela → destrukce) a teprve potom se začalo vymýšlet co všechno se může pokazit. Čili předem byl znám bod A a bod B a až potom se hledala cesta. A ta není vůbec chytrá, ani vtipná. Je založená na neuvěřitelné kombinaci smůly / deus ex machina a neschopnosti, absenci logiky a zdravého rozumu. Je to nesnesitelně nucené a prvoplánové.

Vtipně a chytře napsaný seriál, který je někdy tak výstižný, až běhá mráz po zádech, ale někdy zas jako by ztrácel dech a vatovatěl. Humor je převážně založen na nezdravých vztazích protagonistů - v hlavní roli narcismus a alkoholismus.

Vše má svůj rub a líc. Tenhle dokument ukazuje ten rub (to nepěkné) lidské technologie. Je výkonná, přináší nám bohatství a hojnost, ale zároveň je odlidštěná a svádí k plýtvání. Čili někde na světě je pořád ještě hlad (problém) a "rozvinutá" část světa už trpí na řešení problému. Dokument je spíše tichý, nechává mluvit obrázky a dotčené / zasvěcené lidi. Pan Ziegler mluví o zlovolnosti korporací. Jenže korporace jsou zase jen strana jedné mince. Na druhé straně jsme my konzumenti, kteří si radši volí své pohodlí a koupí si GMO rajče ze španělského skleníku, než aby šli na místní trh nebo si ho dokonce vypěstovali sami. Dále tu mluví pan Otrok, který pracuje pro producenta GMO semen. Sice 100% podporuje a respektuje svého zaměstnavatele, ale žrát to nechce a je to podle něj velká chyba ("u nás v rakousku jsme si tím posrali zemědělství"). Také se podíváme na chudé brazilce, kteří hladovějí, pijí z louže, hojně se množí a pak nastavují ruce a stěžují si, že jim stát nezařídil práci, i když je v brazílii kvalitní půda téměř zadarmo.

Mám pocit, že tyhle životopisný filmy někdy dosahují povrchní podobnosti (tvář, pohyby, hlas) s předlohou, ale už se moc nesnaží vyprávět dobrý příběh. Pokud pak divák nemá už předem vysoké sympatie k dané osobě a jeho tvorbě, tak je to zklamání. Pro mě je tohle 2 hodinový film o muži, co zpíval jednoduchý písně, nemiloval svou ženu a bral drogy.