GMVajgl

Velmi stručný, jednoduchý film, který se ovšem svými přehnanými vzory hluboce dotýká běžné lidskosti. Hlavní hrdina prochází velmi naivně zjednodušeným, avšak převratným osobním vývojem - od toxického egocentrismu přes sebereflexi k altruismu. Protagonistka zas odráží snad jakýsi ideál ruské uťápnuté ženskosti. I ostatní postavy jsou až téměř dokonalé archetypy. Je to celé přehnané, ale přitom takové nadčasově dojímavě lidské - viz Nastěnky žert o medvědí kůži na Ivanově tváři. Dokonce tu není ani žádná do očí bijící propaganda (jako že by baba jaga nosila cylindr, frak a monokl). K tomu osobitá hudba, písně, které zlidověly, krásný český překlad.

Narcismus je vlastnost, která vede k soutěživosti, manipulacím a lžím. Skupinový (kolektivní) narcismus vede k fašismu. Narcismus brání komunikaci a vzájemnému pochopení mezi lidmi, roztáčí kola konzumu, rozpoutává války. Je nám všem vlastní, máme k němu všichni sklony a je na každém z nás, aby se s ním vypořádal. Tenhle seriál narcismus glorifikuje.

Dvě a půl hodiny perverze. Mnoho hluchých a nudných chvil mezi nekonečnými sebevraždami.

Rád bych nad tímto filmem z nostalgie a z tragického nedostatku podobných filmů v současnosti přimhouřil oči. Film vybočuje z řady a dává divákovi mnoho příležitostí k pobavení dokonce i během závěrečných titulků. Ale zas tak skvělý (jak říká popis zde na čsfd) film to není. Příběh, který zde slouží jen jako věšák pro žerty, je převzatý, je naštěstí stručný a krátký, ale i přesto nastavovaný zdlouhavými scénami (píseň only you, stíhačkové dogfighty). Některé gagy jsou zlaté, ale podstatná část je typu slapstick - tedy rána do hlavy či jiných citlivých částí, což se brzy ohraje. Český dabing je zvláštní až odfláknutý a český překlad názvu filmu ukazuje na nepochopení českého distributora.

Nebudeme se tvářit, že to je objektivní reportáž. Matt Walsh je konzervativec a klade nepříjemné otázky. Čest těm progresivistům, kteří "měli koule" se s ním setkat a v dobré víře zkusit diskutovat. Ona ta první polovina je spíše jen otevřená a stydlivá / uhýbavá diskuse. V druhé polovině se začne pořádně odkrývat původ hniloby a nemoci západní kultury. O "výzkumu" Alfreda Kinseyho a Johna Moneyho s jeho dvojčaty Reimerovými by se mělo vědět. Ano, je to tak sestříháno a podmalováno hudbou, že asi každý divák dojde ke stejnému závěru. Diskuse s africkými domorodci už vázne a když na scénu přjde Jordan Peterson, tak končí prdel a poslední zbytky nerozhodnosti dostanou otcovských pár facek opřených o tvrdá fakta. Díky za tento dokument, je dokonalou protilátkou na západní mediální bullshit.

Film, na který odkazuje seriál Friends (seriál) (1994) jako na tak nudný film, že jednu vedlejší ženskou postavu nenávratná ztráta času stráveného jeho sledováním žene a motivuje k plnému až podvodnému žití ve stylu YOLO. Něco na tom je - film trvá přes 2 hodiny a nemá žádnou jednu výraznou příběhovou linku kromě "CARPE DIEM", a ani ti jeho protagonisté se podle tohoto hesla neřídí. Zajímavé je srovnání s filmem The Wave (TV film) (1981) a jeho remaku Die Welle (2008), kde také oblíbený učitel učí své žáky o konformitě a volnomyšlenkářství, i když trochu jiným způsobem. Tohle je takový jemný film, který představuje svět 60.let USA jako puritánskou, zkostnatělou, tyranskou, do-očí-si-lhající společnost (nemůžu potvrdit, ani vyvrátit - nebyl jsem tam), se kterou vedou protagonisté, dospívající chlapci, boj - avšak boj plný kompromisů.

Seriál, který staví na jednoduchém a geniálním nápadu plném konstrastů - extrémně pragmatický a schopný ale extrémně pesimistický a zahořklý věděc vs jeho optimistický avšak naivní a neschopný vnuk. Je to sitcom, jehož každá epizoda začíná a končí víceméně na stejném místě, ale zároveň příběh některých dílů má spád, jehož nepředvídatelnost posouvá hranice očekávání a překonává předchozí díly - což je extrémně zábavné a poutavé. Tvůrci při tvorbě překonávají vnitřní a vnější hranice a jejich improvizace, která se (asi?) obvykle odehrává v nějaké zasedačce, v některých epizodách (rixty minutes a interdimensional cable 2) "vystupuje na povrch" a odehrává se "naživo". Takový výkon se samozřejmě nedá udržet dlouhodobě. Nelze pořád naplňovat to "očekávání o překonávání očekávání". A tak někdy mezi 3 a 4. sérií už ten seriál nenabízí nic nového, pouze to samé pořád dokola a ve stále extrémnějším provedení. Příběh se někdy zabývá zbytečným "co kdyby", některé díly (auto erotic assimilation) doslova smrdí levicovou politickou agitací a pokleslou morálkou. To, co bylo nové, napínavé, nezvyklé a provokativní tím být přestalo - možná ve snaze zalíbit se většímu publiku. Jako tolik jiných seriálů i Rick a Morty pokračuje dávno za bodem, kdy měl skončit.

V roce 1972 údajně řekl čínský ministerský předseda Zhou Enlai na otázku jaký měla vliv velká francouzská revoluce (1789) "je příliš brzy na posouzení". Možná to sice bylo tak, že měl na mysli francouzské studentské nepokoje (1968), ale stejně se ta anekdota používá v prvním významu - protože je na tom něco pravdy - možná je skutečně moc brzy na posouzení. Ale na druhou stranu - dějiny se neustále vyvíjejí a čím starší událost, tím je těžší zjistit pravdu - lze se možná opřít o výpovědi svědků, ale pokud nejsou hmatatelné důkazy, které si člověk může sám ověřit, tak je vše zpochybnitelné. Tenhle film je fikce založená na skutečných událostech (která fikce není?). A je to americký film. Dějiny píšou vítězové - ale řekl bych to tu tvůrci dělají spíše nezaujatě. Upozorňují, že rusové s němci uzavřeli pakt, Churchill Hitlera chválil a americký průmysl s nacisty vesele obchodoval. Jak se říká: každá věc má 3 strany - jednu, kterou vidíš ty, jednu kterou vidím já, a jednou, kterou nevidíme ani jeden. Proto se u soudu tak vyjímá sebereflexe - pokud obžalovaý vinu přizná, nebo žalobce svou žalobu stáhne. V tomhle smyslu američané němce, i když je hrají američtí herci, vykreslují jako kajícníky. Vlastně je také otázka kdo jsou ti "američané" - jestli indiáni nebo ti přivandrovalí britové, irové, italové a němci. Každopádně ten moment sebereflexe, kdy je vyřčena dlouho nevyřčená pravda je hezky očišťující a posilující. Koneckonců křesťanství slibuje příchod do nebe i masovému vrahu a pedofilovi, pokud přijme Krista. Soudit jiného člověka je ale prostě strašně těžké - fašismus v sobě máme každý, každý jsme schopni konat krutosti a zvěrstva. Film klade těžké otázky - je zodpovědný i ten "nezodpovědný" člověk pouze plnící rozkazy? A jestli ano, má pak taková strmá centrálně řízená rozkazová hierarchie ještě místo mezi lidmi? A nejsou takto dodnes řízeny armády, zdravotnictví, státy a některé firmy po celém světě? A není to celé jen propagandistická americká výmluva toho, že bývalé nacistické pohlaváry nechtěla trestat, nýbrž s nimi dále obchodovat?

Film o rodinných vztazích - na začátku zmrzačených špatnou a lživou komunikací, útěkem před problémy a vyhýbání se utrpení - postupně dochází ke konfrontaci, narovnání, vyřčení pravdy a katarzi. Asi největší předností filmu je silný, lidský, autentický příběh - stručný a přitom dynamický, kde téměř každá postava projde nějakým vývojem a ukáže se ve falešném i skutečném světle. Aktuální i dnes.

Vidět Bláznivou Střelu 33 a 1/3 a až potom tenhle film je jako vidět Scary Movie a až potom Vřískot nebo vidět Žhavé Výstřely a až potom Top Gun. Je to dobrý silný poctivý příběh, ale neustále se mi připomíná Frank Drebin jako Nick Sekáč Magor, Rocko Dylan, jeho blonďatá manželka-sexbomba a matka, která nejde pro ránu daleko.