GMVajgl

To, že se pomstí, bylo jasné hned. Celé je to tudíž jen o tom, jak se pomstí. V Tarantinově pojetí je to taková krvavá verze ženských soubojů v blátě. Chvílema je cítit mužský šovinismus až misogynie - především od povedeného Pajmeje.

Ano, destrukce drahocenného majetku je i v roce 2022 stále ještě přípustná a politicky korektní. Ale kde je ta komedie? Mám z toho dojem, že někdo přišel s tou myšlenkou (muž vs včela → destrukce) a teprve potom se začalo vymýšlet co všechno se může pokazit. Čili předem byl znám bod A a bod B a až potom se hledala cesta. A ta není vůbec chytrá, ani vtipná. Je založená na neuvěřitelné kombinaci smůly / deus ex machina a neschopnosti, absenci logiky a zdravého rozumu. Je to nesnesitelně nucené a prvoplánové.

Vtipně a chytře napsaný seriál, který je někdy tak výstižný, až běhá mráz po zádech, ale někdy zas jako by ztrácel dech a vatovatěl. Humor je převážně založen na nezdravých vztazích protagonistů - v hlavní roli narcismus a alkoholismus.

Vše má svůj rub a líc. Tenhle dokument ukazuje ten rub (to nepěkné) lidské technologie. Je výkonná, přináší nám bohatství a hojnost, ale zároveň je odlidštěná a svádí k plýtvání. Čili někde na světě je pořád ještě hlad (problém) a "rozvinutá" část světa už trpí na řešení problému. Dokument je spíše tichý, nechává mluvit obrázky a dotčené / zasvěcené lidi. Pan Ziegler mluví o zlovolnosti korporací. Jenže korporace jsou zase jen strana jedné mince. Na druhé straně jsme my konzumenti, kteří si radši volí své pohodlí a koupí si GMO rajče ze španělského skleníku, než aby šli na místní trh nebo si ho dokonce vypěstovali sami. Dále tu mluví pan Otrok, který pracuje pro producenta GMO semen. Sice 100% podporuje a respektuje svého zaměstnavatele, ale žrát to nechce a je to podle něj velká chyba ("u nás v rakousku jsme si tím posrali zemědělství"). Také se podíváme na chudé brazilce, kteří hladovějí, pijí z louže, hojně se množí a pak nastavují ruce a stěžují si, že jim stát nezařídil práci, i když je v brazílii kvalitní půda téměř zadarmo.

Mám pocit, že tyhle životopisný filmy někdy dosahují povrchní podobnosti (tvář, pohyby, hlas) s předlohou, ale už se moc nesnaží vyprávět dobrý příběh. Pokud pak divák nemá už předem vysoké sympatie k dané osobě a jeho tvorbě, tak je to zklamání. Pro mě je tohle 2 hodinový film o muži, co zpíval jednoduchý písně, nemiloval svou ženu a bral drogy.

Tarantino si dal záležet. Vynikající herci, hudba, kostýmy, choreografie, triky a záběry ženských nohou. Prostě styl. Jde hlavně o slupku, o pozlátko. Vskutku povedené a hypnotizující. Při bližším zkoumání je to pak jeden z nejslabších filmů co se týče příběhu. Je to prostě přímočará pomsta. O to horší a smutnější je, že se tak slabý příběh odehrává v rámci dokonce dvou celovečerních filmů.

John Wayne je tzv. "comically invincible hero". Když John Wayne zamíří svoji winchestrovku, tak je to napínavý asi jako když se Asterix napije kouzelného lektvaru nebo Pepek námořník slupne plechovku špenátu. Je to obrovská nuda. Mimochodem příběh se má odehrávat v roce 1843 a všechny Henryovky, Winchestrovky přišly až v roce 1860.

Bo Burnham je kreativní génius. Píše a zpívá písničky, což je sice věc stará, ale dělá to vesměs originálně a neotřele. Je to zřejmě velmi citlivý člověk. Bohužel se ve svých textech dotýká i politiky. Je to zřejmě extrémní levičák: Sype si popel na hlavu za rasismus (white guilt), nadává na kapitalismus (private property is theft), mluví o třídním boji (class conflict), dělí svět na ty zlé a na ty utlačované (world is built on blood). Sám sebe usvědčuje z pokrytectví, když kritizuje lidi, kteří se vyjadřují k veřejným věcem. Je to trochu narcis, trochu klaun. Jeho tvorba je někdy intimní, někdy manická, někdy depresivní, někdy trochu víc gay, než bych chtěl. Někdy nastavuje zrcadlo společnosti, někdy sám sobě a vrhá se po hlavě do neznámého. Jeho tvorba je někdy brilantní a někdy nesnesitelná.

Tenhle seriál je úplná lekce v politickém double-speaku. Oproti čestnému a naivnímu "ministrovi" je "premiér" uzrálejší, ostřejší, cyničtější a shnilejší. Je vidět, že se na něm podepsaly léta politiky a zkompromitovaly jeho morálku. Vynikající práci odvedli scénaristé, kteří opět nabídli přesvědčivé vysvětlení dynamiky vztahů ve vyšších kruzích vlády. Skutečnost se od jejich verze nebude moc lišit ani dnes. Je pozoruhodné, že tento seriál produkovalo veřejnoprávní BBC - všechna čest.

Už v 16.století se vědělo, že proti kurdějím pomáhá vitamin c - přesto britské a americké námořnictvo zavedlo citrusy jako povinnou výbavu lodí až v 18. respektive 19. století - a mezitím zemřely 2 miliony námořníků. Stejně tak i dnes víme, že socialismus nefunguje a přesto se o něj pořád pokoušíme. Tenhle film dost uvěřitelně a odpudivě popisuje prvky socialismu - všudypřítomná opakující se propaganda, snaha přeprogramovat člověka, rozbitá rodina, cynismus, rozmrzelost a únik ke drogám - chlastu a kouření. Na pozadí té smutné šedi, udržovací války a lží působí ty střípky lidskosti, láska, říkanky, barvy, příroda - velmi jasně. Jak by vůbec mohlo to centrálně řízené top-down zlo zvítězit nad volným bottom-up dobrem? Bohužel Orwell se rozhodl ve svém příběhu tu květoucí rostlinku brutálně zadupat a i film naprosto sadisticky divákovi servíruje úmorně dlouhou sekvenci mučení a mytí mozku.