GigaPudding

Tenhle film je regulérní nuda a režisér asi vůbec netušil s jakým žánrem pracuje, to říkám hned pro začátek. Úvod filmu slibuje spousty krve a málo otázek "proč?", tak jak to ve správném slasheru má být. Maniak nahání lidi, aby je zmasakroval a nejradši by si podal partu teenagerů na nějaké outdoorové párty. Do téhle chvíle je to prostě slasherový standard, ale když se film posune do hlavní dějové části, tak se ukáže, že prostě je to slasher, ale žánrově úplně nezvládnutý s nepochopením základních prvků, které takový film má mít. Krvavý valentýn je totiž okleštěný jen na maskovaného zabijáka a partu jeho předem vytipovaných obětí. Co chybí je buď hustá atmosféra a nějaké pro diváka překvapivě logické finty hlavního vrahouna, nebo nadsázka a vtip. Poslední záchvěv trademarků slasherového žánru přijde jen s úplně nahou ženskou lítající s pistolí :), pak už to jde celý do háje :). Postavy vesměs nesympatické a jejich představitelé hrajou úplně mimózním způsobem a to nejvíc pokud jde o postavu Toma, závěr i na slasher fakt hloupý a pár efektně krvavých záběrů to prostě nezachrání. Úplně tomu chybí vtip, atmosféra i nápady, které končí u neohrané weapon of choice a masky :). Bonusovka v podobě "alternativního" konce, je pak "alternativní" asi jako lidi co poslouchají Tool nebo Oasis :).

Stupidní český název "podivní", za který by si distributor zasloužil lisknout, aby se trochu probral konečně, schovává velmi "příjemný" katastrofický horor se "zombie" (nejde o živé mrtvé, ale ten koncept je stejný) nákazou. Klasika s americkým zapadákem kdesi uprostřed ničeho, kde se náhodou začnou dít obyvatelům divné věci, ale vzhledem k podstatě nákazy je to poměrně dost nápadité i bez toho, aby se městečkem proháněly hordy nakažených. Film navíc začíná poklidně a člověk se může pěkně vcítit do atmosféry městečka, kde se to zničehonic změní v karanténní zónu kontrolovanou armádou. A armáda a celá snaha zabránit šíření nákazy je na filmu pravděpodobně to nejpůsobivější, protože se s nákazou snaží zatočit opravdu efektivně, což se vlastně táhne celým filmem až k jeho závěru. To je taky největší rozdíl oproti normálním filmům o zombie a různých nákazách, protože v těch se málokdy stává, že by se někdo snažil uzavřít nakaženou oblast do karantény a nějakým způsobem nákazu řešit. V Crazies ji naopak řeší na jednu stranu možná trošku nadsazeně, ale na druhou stranu někdy až nepříjemně realistickým způsobem, což je mnohdy málem až šokující a určitě je to jedno z plusů tohoto filmu a hlavně to přidává jeho beznadějné atmosféře. No a pochopitelně nakažení hlavním hrdinům taky značně znepříjemní cestu ven a na diváka párkrát taky bafnou. Takže zábava a v rámci "zombie" filmů příjemně svěží a nápadité s výborným koncem. Ale kdo by si zasloužil naliskat docela určitě je člověk, který vymyslel obálku českého dvd vydání tohoto filmu, protože je tam nejen ten stupidní název, ale taky docela spoiler :).

Oproti čínskému filmu o Konfuciovi je tohle mnohem komornější a pokud jde o učení Dógena i Konfucia, tak je to oboje stejně povrchní, ale Konfucius měl hlavně Chow Yun-Fata, kdežto ve filmu Zen moc výrazně sympatických postav není. Všichni jsou tak nějak obyčejní včetně představitele Dógena, který tu má být za velmi oduševnělou a moudrou postavu, a který jakože rozumí tomu pravému "osvícení", ale neznalému člověku to prostě jako "nevysvětlí" :). V tom je podle mě to největší mínus tohoto filmu, že prostě pokud člověk nemá představu o zenu, nečetl si o tom nic a Dógen je pro něj úplně neznámá postava, tak tenhle film mu prakticky nic moc ve své povrchnosti neosvětlí. Taky se to dost vleče, ale přinejmenším je to pořád ještě do určité míry zajímavé, jenže směřuje to tak nějak odnikud nikam a strašně to vychází z předpokladu, že divák je zenu znalý. Konfuciův film byl taky poměrně povrchní, ale takovým tím "populárně naučným" způsobem, kdy z Konfuciova učení představil sice jen trošku, ale ukázal jeho život a postavu za zajímavé a určitě vzbudil u neznalého diváka zájem o jeho postavu bez toho, že by se při sledování filmu o něco ochudili. U Dógena je to ale úplně jinak. Z učení ukáže trošku, ale takovým způsobem, že ten neznalý divák spíš tápe a zájem o zen a postavu Dógena vzbudí možná tak z toho důvodu, že se ten divák prostě bude právem cítit o něco ochuzen a bude se chtít dovědět jak to teda je spíš než, aby tuhle touhu po vzdělávání se autoři filmu povzbudili zábavnou formou. Celé je to navíc hrozně skokovité včetně konce, takže ten dojem z filmu o zenu a Dógenovi je umě silně rozpačitý, protože ke konci, kdy asi čtyři scény po sobě vypadaly jako ta finální, mě to prostě už dost unavovalo a taky mě mrzelo, že to bylo takhle uzavřené do sebe.

Překvapivě pro mě Frankenstein a Vlkodlak není nějaký standalone crossover, ale navazuje na původní filmy o vlkodlakovi a frankensteinovi. Dokonce je tu i Lon Chaney, který hraje prakticky zase to samé, jen tu má teď nějaký cíl, takže není furt tak zmatenej :). První scéna filmu navíc byla dost stylová a strašidelná, jenže to taky byla poslední strašidelná. Žánrově se to málem blíží "existenciálnímu" dramatu o tom koho baví nebo nebaví žít a překvapivě moc nejde o nějaké vlkodlaky a zombie. To je na filmu na jednu stranu zajímavé, ale na druhou je to trochu nuda. To titulní setkání je ale docela zvláštně vyřešené, to se filmu musí nechat :). Zároveň ale Béla Lugosi tu nehraje cikána Bélu, ale frankensteinovo monstrum a člověk by tomu nevěřil, kdyby to neviděl na vlastní oči, ale i v téhle roli se dá přehrávat tak příšerně prkenným a veselým způsobem, že tomu člověk nevěří málem ani když to vidí :). Jinak jako celé je to takové nastavované a nikam to moc nesměřuje. Divák se ale aspoň dozví pár zajímavostí jako například že obyvatelé vesničky pod Frankensteinovým hradem jsou už vytrénovaní a s palicí a zapálenou pochodní i spí pro případ náhlého celovesnického shromáždění za účelem lynče :). A další kuriozitka je scéna, kdy obézní výčepní velmi nenápadně odposlouchává rozhovor Larryho Talbota s doktorem Manneringem schovaný za nějakým kusem jmelí nebo co to je :). Jako je to zajímavé a chvílemi zábava, ale už je to jen takový frankensteinskovlkodlačí dojezd.

V celé vlkodlačí sérii je to asi nejvíc odlišný film od zbytku. Zápletka filmu je hned od začátku prezentovaná dost slušně kamuflovaným mysteriózním způsobem a přesouvá se docela plynule do detektivního žánru, kde divákovi nabídne několik možností odhadování následujícího děje a tipování podezřelých a jejich motivů. To je docela zábavné a celé to vypadá zajímavě, jenže tohle je jen první půlka filmu. V té druhé začne film nějakým zvláštním způsobem uspávat až se to málem dostává až na hranici neúnosnosti a to je co říct u filmu co trvá jen jednu hodinu. Navíc celou zápletku ještě uměle protahujou a pak už to i ztrácí ten nápad a tajemství, protože někdy od třetí třetiny už je to jasné a autoři už nevěděli co s tím. Vlčí žena v Londýně sice měla docela sympatické obsazení, ale ani to ji moc nezachránilo. Takže kdo chce nějaké vlčí ženy, tak je tu Ginger Snaps, protože u tohohle hrozí, že by člověk mohl zaspat a o nic by nepřišel :).

Ještě před tím nejznámějším vlkodlakem Larrym Talbotem tu byl Vlkodlak v Londýně, který navíc ani nebyl americký, i když byl v americké produkci :). Tam kde byl Vlkodlak s Lonem Chaneyem takovým tím klasicky hororovým nadpřirozeným snímkem tak tady je zápletka zasazená do takového dobrodružně steampunkového scifi pozadí s botanikem doktorem Glendonem, který ve své laboratoři se CCTV začátku 20. století testuje všemožné lidožravé rostlinky, ale především se zajímá o jednu zvláštní rostlinu, která je jen v tibetu, a která kvete jen za měsíčního svitu. Není ale jediným, kdo se o tuto rostlinu zajímá, což pohání celý děj dopředu a překvapivě to dává prostor i k takovému uhozenému humoru, kterým prakticky všechny postavy oplývají. Film je to takový dost přímočarý a nic moc objevného nebo překvapivého v něm není, jenže právě díky tomu na halvu padlému vtipu a lehce scifi kulisám je to taková kuriózní záležitost, která určitě přinejmenším pobaví kontrastem běsnění vlkodlaka a vtipných paniček s jejich komickými replikami :).

Volba je hrozně zvláštně pojatý mafiánský film. Zajímalo by mě jestli to takhle v triádách doopravdy funguje, že jsou ještě obřadnější než japonská jakuza, protože o tom tenhle film je především. Hlavní zápletka se točí kolem volby nového předsedy jedné z největších triád a o souboji mezi dvěma kandidáty na tento post. Námětově je to tak trošku podobné kitanovu Outrage, ale tohle na to jde úplně jiným a přímočařejším způsobem. Pořád jde totiž hlavně o samotný obřad volení nového předsedy, který je nutné za každou cenu dodržet a taky pochopitelně se s tím pojí i různá pravidla platící pro členy gangu. Jak tento problém volení nového předsedy tadyhle naši mafiáni řeší je taky poměrně zvláštní sledovat, protože docela významný podíl v tom má i policie, která věci tak trochu komplikuje, takže je v tom prostor i pro nějaká ta překvapení. Ve výsledku to sice je velmi zvláštně natočený mafiánský film s několika hodně působivými scénami a zajímavým pohledem na fungování čínských triád, ale je to tak trochu zmatené a hlavně mi to přijde takové bezcílné. Film sice chce ukázat fungování triády a má i určitou myšlenku v závěru, jenže k té se nakonec dopracuje takovým podivným způsobem, protože každá z posledních tří nebo čtyř scén vypadá už jako ta závěrečná a každá k tomu maličko s jiným vyzněním, jenže nakonec se z toho vyvrbí něco trochu jiného ale přitom zároveň i trošku čekaného. Každopádně k tomu závěru se to dostane tak podivně krkolomnou cestou, až se v tom ztratí veškerý dopad na diváka. Takhle je to jen zajímavý pohled na triádu a její rituály, ale to je tak všechno, protože jinak je to maličko bezcílné a hlavně pokud se člověk chce podívat na mafiánské soupeření o větší moc, tak tu je kitanův Outrage, který je v tomhle mnohem silnější, ikdyž na Volbu se určitě stojí za to kouknout přinejmenším pro zajímavost.

Vlkodlak není film, co by nějak ohromoval svou výpravou nebo nějakým promyšleným příběhem atd., ale vždycky se na něj příjemně kouká, protože s takovou tou tehdejší hororovou přímočarostí postupuje jednoduchým příběhem o vlkodlačí kletbě a používá při tom různých jednoduchých berliček typu ta veršovánka, co ve filmu zazní několikrát, a další detaily, které popohání dopředu docela tragický příběh o Larrym Talbotovi, který se zrovna vrátí na rodinný zámek, najde si ženu, co se mu líbí a má v plánu se trošku usadit po letech, kdy byl na zkušené ve světě. Každopádně jde o vlkodlačí kletbu v tomhle filmu, takže hlavní prvky jsou tu pěkné počáteční zmatení, kdy není úplně stoprocentně jasné jak to teda s Larrym je a dále Larryho vyrovnávání se s tím co se najednou děje. Lon Chaney Jr. tu zahrál pěkně a je na jeho postavě dobře znát to zmatení a zoufalství v bezradnosti nad ztrátou kontroly nad tím co se děje. Je to přímočaré a člověk nakonec očekává co má přijít, ale i tak je to docela zvláštně smutný film a nejspíš je to hlavně kvůli výkonu hlavního představitele, protože ten na sebe strhává dost pozornosti na to, aby zakryl ne zrovna objevnou zápletku a z dnešního pohledu možná až příliš jednoduché masky, ikdyž je fakt, že styl filmu Vlk by byl na tu dobu možná příliš novátorský a nějaké víc zvířecí masky tehdy asi ještě nebyly možné.

Správci osudu začínají jako úplně normální film, ale vzhledem k tomu, že je to scifi a člověk si může přečíst obsah, tak se čeká hlavně na to, kdy "to" jako přijde :). Do té chvíle je tam Matt Damon jako ten nejmladší kandidát na senátora v New Yorku, co se shodou náhod dostane až k tomu setkání na záchodcích, kde si zrovna procvičuje svou závěrečnou volební řeč. Ono je to takhle celou dobu jako docela obyčejný romantický film, ale přitom ne takový ten tuctový, co tlačí na pilu jak to jen jde, takže výrazná změna přichází až s tím scifi prvkem, který je tu na začátku podaný dost hustě Dickovsky :), aby nakonec ale nefungoval jako nějaký katalyzátor hustého paranoidního thrilleru, ale spíš je tam jako ozvláštnění té hlavní romantické zápletky. Ta scifi část je do filmu zapojená lehce a s vkusným humorem, že z toho ve výsledku dělá velmi pohodový a příjemný romantický film s nápadem, který se nenese v duchu těch klasických romanťáků o tom kdo s kým chodí, ale přitom chce chodit s někým jiným a podobně. Není to žádná ždímačka a závěr taky tak úplně klasický není, ale je to vtipné, svižné a příjemně se na to kouká a taky je to zahrané velmi přirozeně. Matt Damon tu překvapivě není takovej Jarin jak ve skryté identitě a je dokonce i docela sympaťák a tahle postava i její repliky mu docela seděla. Emily Blunt se zase dostala od rozmazlené holky z filmu Moje léto lásky až k velmi okouzlující a sympatické dámě z tohoto filmu a její postava a herecký výkon je v tomhle filmu dost možná to hlavní proč stojí se na to kouknout. Ale jinak stojí se na to kouknout tak jako tak, protože je to až překvapivě pohodový a netradičně romantický film. :)

No to si děláte srandu, že tohle už je taky zařazený mezi regulérníma filmama a ještě ke všemu dokumentárníma. Asi se budu muset zasadit o přidávání videí s vtipnýma zvířátkama z youtube do databáze csfd, protože očividně se tam může dostat úplně všechno :).