Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný
  • Komedie

Recenze (540)

plakát

Misery nechce zemřít (1990) 

V Kingovi zas tolik nejedu, protože z toho co jsem od něj četla to nebylo vždycky úplně nejlepší, ale zase vzhledem k tomu kolik toho napsal nemůžu čekat, že všechno bude super, takže jsem asi měla občas jen špatný výběr. Každopádně Misery jsem nečetla a k filmu jsem se dostala až teď s tím, že jsem tím pádem moc nevěděla co čekat. Film začíná dost poklidně a s nástupem Annie Wilkesové v tom ještě docela pokračuje, protože tahle "největší fanynka" spisovatele Paula Sheldona je svým způsobem ještě docela "milá", ale asi by to nebyl King, kdyby nedával náznaky toho, co je Annie doopravdy zač. A tady přichází dost drsný teror a hlavně dost hustě natočený a taky zahraný, protože z té opečovávatelky Annie se mávnutím proutku stává dost krutá mašina na všemožné fyzické trýznění zraněného spisovatele a pak zase zpátky a tím pádem hlavní hrdina vůbec neví co čekat, což vede k docela promyšlené psychologické válce mezi vynalézavým spisovatelem, který musí vymýšlet jak přistoupit na Annieinu hru, ale zároveň nějak se snažit utéct, a pevně odhodlanou ošetřovatelkou, která v jednu chvíli vypadá jako úplně prostinká oblbnutelná naivka aby se chvíli na to proměnila v chladně metodickou "zahlazovačku stop", viz tučňák. Moc mě nepřekvapuje, že za tohle Kathy Bates nakonec dostala oskara, protože z Annie Wilkesové jde strach podpořený navíc výbornou kamerou a zvukem, že divák s napětím očekává další pokračování děje a další nápady úplně nevypočitatelné hlavní záporné postavy a další útěkové plány hlavní kladné postavy :). Annie navíc chvílemi budí zdání, že u ní opravdu není zas tak úplně jisté, jestli je opravdu tak prostá nebo se to jen tak zdá. A často jsou takové scény zakončené dost neočekávaně, takže je ve filmu spousta překvapení zakončených až v samotném vyhroceném závěru. Prostě pecka úplně a taky bych si to asi měla přečíst, když tu všichni píšou, jak je film ještě oproti knižní předloze vyměklý, protože když došlo na trest pro zloděje diamantů, tak mi to přišlo mezi filmy, které nestojí na gore a extrémním násilí, opravdu dost drsné. Kdybych věděla, že je to až takhle kvalitní, tak bych se na to podívala už dávno, ale pořád lepší pozdě než nikdy :).

plakát

REC (2007) 

Na všechny kouknutí je to vždycky úplně našlápnutá pecka, že to ani víc nejde :). Autoři pořádně dbali na realističnost a normální televizní natáčení, což diváka uklidní než přijde to hlavní a přijde to šokově :). Divák co by si nepřečetl o filmu nic, tak by vůbec netušil do čeho jde a taky všechno vypadá normálně a běžně a herci hrajou úplně přirozeně. Zvlášť teda Manuela Velasco je úžasná a měli by jí obsazovat víc :). Kažodpádně když už "to" přijde, tak to není nic nového a ani se autoři nesnažili nějak zvlášť inovovat, ale všechno to tam sypou úplně nekompromisním a adrenalinovým způsobem, že to diváka přibije do křesla jak kladivo toho požárníka. Člověk i někdy ví, že tam ta lekačka prostě bude a celá scéna je prostě okatě dělaná takovým tím klasickým způsobem, který lekal už před dvaceti rokama, ale i tak to na diváka bafne takovým způsobem, že i když to čeká, tak ho to úplně dostane :). Podle mě je v tom dokonce takový skrytý vtip autorů, kteří dobře vědí s čím pracujou a všechny techniky mají perfektně zmáknuté až do té míry, že můžou natočit úplně ohraný záběr, ale diváka to stejně postraší úplně moc. Jaume Balagueró prostě dokázal, že horory točit umí a rozumí jim a tohle je jen další způsob, kterým svůj um prezentuje po těch několika stylově úplně jiných hororech. Těžko bych čekala, že se někdy objeví ještě víc adrenalinová a strašidelná jízda než je REC, protože u tohohle filmu se i napotřetí dívám s napětím, i když vím přesně co bude následovat, a takových hororů zas tolik není :).

plakát

Strašidelný palác (1963) 

Tentokrát je to spíš Lovecraft než Poe, ale je to asi jedna z nejlepších Cormanovek co jsem viděla. Pochopitelně nechybí spousta mlhy a pokroucených stromů a větví kolem tajemného paláce nad prokletou vesničkou, ale navíc jsou tu lovecraftovské motivy starých bohů a rybích lidí a podobných věciček a samozřejmě taky šílenství a černé magie. Vincent Price tu předvádí asi nejdémoničtější výkon i postavu, i když možná je to jen těma fousama :), každopádně jeho výraz a hlas když se zrovna nejedná o pana Warda je vynikající. Kulisy a výprava a herečky pochopitelně všechno dohromady zase úžasné a hlavně velmi napínavé a k tomu všemu s takovým tím oldschoolovým strašidelným hlavním hudebním motivem, který se mi tak zdá, že někdo trošku předělal pro jinou lovecraftovskou adaptaci :) možná pro Dagona. Tohle všechno by vypadalo normálně jako na pětku, jenže film dojíždí na takovou zvláštní pomalost druhé poloviny, kterou nezachrání ani závěr filmu. Z nějakého důvodu se to prostě začne dost vléct, i když atmosféra pořád zůstává, jen to prostě vypadá jak kdyby to ztratilo směr a jen to tak zbůhdarma plynulo dopředu. Ale jinak velmi pěkný oldschoolově strašidelný film :).

plakát

Ligeina hrobka (1964) 

Nepamatuju si že bych znala literární předlohu Ligeiny hrobky, takže pro mě tohleto filmové zpracování bylo docela nové :). Schéma je zase tradičně Cormanovské a začátek pomalý, ale pěkně tu využil skutečné ruiny aby navodil tu správnou atmosféru :). Ono se k tomu nedá nic moc ani psát, prostě je to klasická Cormanovka, která se tentokrát hodně svým vyzněním a závěrem odvolává k Poeovým příběhům včetně různého tajemna ale zároveň logického přístupu při pátrání a podobně. Vincent Price zahrál jako obvykle dobře a celé to bylo jakože fajn, ale na druhou stranu nic extra. Čtyřku to ale dostane, protože na tyhlety klasické hororové filmy mají takové svoje osobité kouzlo a krásnou výpravu a atmosféru i ve chvílích, kdy to zrovna neběží dopředu jak střelený v záplavě lekaček :).

plakát

Maska rudé smrti (1964) 

Cormanovka úplně typická a dokonce nejspíš s nejbohatší a nejextravagantnější výpravou, což by stačilo normálně nejmíň na tu čtyřku, jenže překvapivě to na mě působilo mnohem vlažněji, než třeba o dost komornější Předčasný pohřeb nebo i Ligeina hrobka. Povídka o masce rudé smrti totiž byla poměrně působivá, ale nebyl to zrovna materiál ke zpracování na hodinu a půl filmu pokud by si autoři nějak zápletku nerozšířili sami, což tady udělali. Dopadlo to ale docela přiblble, protože celá zápletka je tak nějak podivně uhozená a působí hrozně uměle a prvoplánově, aby nakonec ještě zůstala docela nevyužitá, protože i přes obrazovou působivost závěru ta obsahová byla úplně na hlavu a to filmu teda moc nepomohlo. Vincent Price si tu mohl hrát prakticky jak chtěl a čím extravagantněji nebo přehrávaněji to dělal, tím líp, protože celá ta úplně vymyšlená zápletka okolo rudé smrti tu byla jen k zobrazování dekadentního chování na silně dekadentním večírku uvnitř dekadentního zámku dekadentního prince Prospera :). Takže výprava a obraz úplně úžasný, ale zrovna ve filmu, který si vybral povídku těžko adaptovatelnou a ta vlastní adaptace bohužel byla vycucaná z prstu úplně, takže mě to moc nedostalo oproti jiným cormanovkám. A taky pěkný herečky to mělo, protože corman tam furt ve filmech musel mít nějaký zrzavý :).

plakát

Předčasný pohřeb (1962) 

Tato Cormanovka podle Edgara Alana Poea je oproti jiným tak trochu střídmější pokud jde o bohatou výpravu, každopádně ale zamlžených hřbitovů a temné klasicky hororové atmosféry je tu plno. Že tentokrát chybí Vincent Price moc nevadí, protože Ray Milland zahrál pěkně, ale hlavně by v tom nejspíš byla až přílišná podobnost s Jámou a kyvadlem, protože tam hrál Vincent Price dost podobnou postavu. Taky tradičně se film rozjíždí poměrně pomalu a největší obrátky nabere až v poslední půlhodině, která je tady velmi zábavná a napínavá a taky se divákům poměrně slušně maskuje jak to doopravdy je, což je dobře :). Corman to prostě s těmi klasickými hororovými kulisami takového toho romantického ražení uměl :).

plakát

Pohřben zaživa (2010) 

Okamžitě jak jsem se o filmu doslechla jsem byla přesvědčená, že to jako musím vidět, protože přece není možný, aby hodinu a půl točili deadpoola v bedně a bylo to zábavný. Samotný nápad je originální a rozjezd slibuje opravdu hodně, jenže pak přijde to co mi dost pokazilo zážitek a tím je samotná zápletka. Je tu totiž už nejmíň pět let přežitý a ohraný koncept zaměřený proti USA a proti válce v Iráku a proti politice boje proti terorismu i vnitřní politice velkých společností se zaměřením na toho "utlačovaného obyčejného občánka", který je prostě už nudný a zajímavý možná jen pro samotné občany USA. Tahle politická masáž a ždímačka mi na filmu vadila ze všeho nejvíc. Na druhou stranu je ale fakt, že párkrát to v bedně bylo i docela napínavé a opravdu to hodinu a půl nebyla úplná nuda, jenže ty zábavné momenty zase nevyplňovaly celý prostor filmu, přestože to nebyl zrovna velký prostor :). Semtam to bylo trošku na hlavu, ale zase se to dá omluvit stresem, kterému je hlavní hrdina v bedně vystaven a hlavně jeden z těch trochu podivných momentů za účasti jednoho vedlejšího "herce" filmu ještě dost pomohl, protože byl zábavný :). Takže hodina a půl s jedním hercem v jedné bedně se povedla tak možná napůl, protože nevytáhli z toho zábavu a napětí po celou dobu a hlavně do toho strčili otravnou politickou agitku, když ten prvotní nápad nabízel mnohem zajímavější možnosti třeba se zapojením nějakého nadpřirozena nebo vůbec něčeho co by se divákovi mělo v průběhu děje odhalit. Takhle se jen hodinu a půl koukáme do bedny na téměř žádnou zápletku s násilně nacpaným politickým obsahem a víme jak to skončí, což je z části zase vina toho otravného protiUSA příběhu.

plakát

Jackass: Film (2002) odpad!

Hodnocení "odpad" obvykle nedávám, protože mi už jen tím samotným slovíčkem evokuje až příliš špatné hodnocení i pro ty nejhorší filmy typu Deadgirl, co jsem zatím viděla, takže si ho nechávám pro "perličky" podobného ražení jako je duo tragikomiků Mádl a Issová, kteří jsou schopní předvést něco z čeho je člověku trapně jen se na to kouká. Podobný případ je i Jackass. Není to sice urážlivé a agresivně přiblblé jako odpadem ohodnocené Přemluv bábu, ale je to prostě úplně mimo jakékoli chápání zábavy nebo to prostě je zábava až tak nízká, že je to pro mě osobně úplně nepochopitelné. Ano zasmála jsem se pár scénkám, jenže to nezachraňuje celý ten podivný koncept jakože parta lidí se rozhodne dělat blbosti co je zrovna napadnou a pak to prostě jen tak šoupnou do telky. Ano předvádět diskotéku na bruslích uvnitř rozjeté dodávky je určitě originální nápad, co jinde člověk neuvidí, ale jako ta pointa nakonec má být v čem? Navíc celé je to nakonec prokládané věcma typu asi desetisekundová scénka jakože tlusťoch v průsvitných plavkách vyleze z bazénu nebo že si jeden z účinkujících nechá z pěti metrů střelit gumovým projektilem do břicha. Někomu třeba i tohle může přijít jako zábavné nebo vtipné, ale i tak je to prostě až tak nízký a nevkusný koncept zábavy, že to uráží přinejmenším inteligenci diváka, takže to bude za odpad nemluvě o tom, že je drzost nechat si za tohle ještě platit diváky.

plakát

Mafie (2006) 

Od Mafie jsem nečekala prakticky nic, možná něco jako tradičního prostě s "rodinou" a tak, ale ten název samotný "Mafie" trošku klame. Hlavní hrdina filmu, Giorgio, není žádný Tony Montana a není to ani žádný Jacques Mesrine a vůbec není to nikdo podstatný, za to je ale vyčůranej jak díra do sněhu, jenže stejně vyčůranej je i policejní komisař Anedda, který ho donutí aby mu Giorgio dělal informátora. To je tak v kostce začátek filmu, protože první půlhodina je zmateně táhlá a bezcílná, i když semtam rozjíždí nějaké klasické gangsterské motivy, ale nikdy je nedotáhne do konce, takže se film opravdu stává pořádným filmem až někdy od 35. minuty což zrovna na zábavě nepřidá. A od té 35. minuty to má zase dvě rozdílné poloviny :). Ta první je napínavá a ta druhá je taková podivně padlá na hlavu. Vůbec celá hlavní postava je takovej prostě šmejd a na tom stojí všechny tři třetiny filmu. Giorgio prostě není sympaťák, i když se tak může tvářit a nedovedu si představit kdo by s ním na konci filmu ještě mohl sympatizovat nebo jako vůbec mít pochopení pro jeho motivy. Ne že by byly nějak děsně tajemné, na to Giorgio zas tak chytrej není, ale prostě celé jeho chování je odsouzeníhodné a poslední scéna je jak cynicky černohumorná facka všem slušným lidem :), ale na druhou stranu to bohužel není nic odtrženého od té opravdové reality. Každopádně první třetina mimózní, druhá napínavá a třetí s nějakou závěrečnou myšlenkou ale jinak docela nuda. Prostě neucelené a tak nějak bezcílné a pokud chtěl autor divákům sdělit jen to co jim pověděl tou poslední scénou, tak to šlo udělat i líp.

plakát

X-Men: Poslední vzdor (2006) 

Tak mocně se na Ratnerův X-men poslední vzdor nadává, ale přitom natočil slušně zábavný superhrdinský film, který jen žije ve stínu Singerových x-menů. Podle mě by měl vyšší průměrné hodnocení, kdyby x-men v podobném stylu vznikli dřív než Singerovi x-meni, protože prostě je to zábava a je to i poměrně efektní. Co si to ale určitě nezaslouží je pět hvězdiček a to právě kvůli Singerovým x-menům. Ratner všechny vztahy mezi postavami a důraz na prokreslení charakterů odsouvá na druhou kolej, aby na té první mohl rozjet "jen" efektní akční scény a předvést co nejvíc možných mutantů i za cenu toho, že se mihnou jen jako pidiroličky pro potěchu oka komiksových fanoušků. Díky důrazu na velkou akci zapomíná i na detailně promyšlené a logicky fungující scény z prvních x-menů a pokulhává dost i v humoru, který je takový přihlouplý oproti prvním dílům, i když odhalení juggernautových plaveckých schopností mě docela pobavilo :). Na pětku by se ale nikdy Ratner nevytáhl ani kdyby tomuhletomu Singerovy filmy vůbec nepředcházely a to především díky způsobu jakým nakládá s postavami. Určitě se snažil aby to jako bylo co nejvyhrocenější a "nejosudovější" a nevím co ještě, ale prostě práce se některými zaběhnutými postavami v Ratnerově podání je pro mě úplně nepochopitelná. Každopádně jako akce je to velmi fajn s některými maličko slabšími momenty plnými podivného hrdinského patosu, který ale vynahrazují některé obzvlášť zajímavé akční scény. No a prostě je tam taky spousta mutantů a tak. Rozhodně podle mě není spravedlivé tomuhle filmu křivdit, protože sice je úplně někde jinde než Singerovy filmy, ale jinak je slušně zábavný a dá se brát spíš jako taková jednohubka pro fanoušky. V tomhle duchu si to určitě tu čtyřku zaslouží.