GigaPudding

Pokračování filmu o Ip Manovi plynule navazuje na první díl a tentokrát sleduje život Ip Mana a jeho rodiny v hongkongu po válce s japonci, kdy si chce Ip Man otevřít vlastní školu kungfu. Tentokrát už to není tak vyhrocené jako v prvním díle a mnohem spíš to odpovídá stylu běžného kungfu filmu se soupeřícími školami a podobně. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu by nikdo nechtěl jen kopírku prvního dílu a hlavně takováhle změna velmi potěší, protože zaprvé se člověk dočká i pár odkazů ke kungfu klasikám a za druhé to dává prostor velmi akční a zábavné choreografii soubojů, kterých sice ve filmu není tolik, ale když už jsou tak to stojí za to. V první polovině filmu je vidět taková jakoby změna k lepšímu v celém životě hlavního hrdiny a jeho rodiny oproti předchozímu filmu a celé to je spolu se zápletkou se Sammo Hungem takové pohodovější. Druhá polovina ale představuje čínského Rockyho se vším všudy a kvalitou to jde dost dolů, protože nějaké působení na emoce v druhé polovině už ani není a hlavně autoři se zbláznili a dostali prostě dojem, že prostě stůj co stůj z toho bude muset zase být nějaký národně buditelský film tak jako první Ip Man. V prvním dílu to ještě fungovalo a mělo to nějaký opravdový účinek, ale tady je to postavené celé na takovém karikovaném podání zlotřilých britů, kteří jsou největším póvlem lidstva a šikanují a utlačují nebohé mírumilovné číňany. V Ip Manovi 2 je to podané velmi prvoplánově a uměle až to nakonec působí hloupě nemluvě o tom, že všichni ti herci hrající brity příšerně přehrávají a jsou úplně mimo. Japonci v prvním filmu byli vylíčení taky jako jeden velký šmejd, ale jejich generál a hlavní protivník Ip Mana byl očividně zásadový a budil nějaký respekt, což se vůbec nedá říct finálovém střetu ve druhém filmu. Navíc toto téma číny utlačované zlými zápaďany a prohnanými japonci bylo stokrát líp zpracované v Jetově Fearlessovi, který navíc ukázal, že v obou těch "zlých" národech existují i čestní lidé. Každopádně pětku nakonec tohle pouze zábavné pokračování vynikajícího filmu dostane a to především kvůli první polovině a kvůli scénám se Sammo Hungem, kvůli prvnímu hongkongskému žákovi Ip Manovy školy, který se nápadně podobá Bruci Leemu nejen vzhledem a taky související odkazy na kungfu klasiky, navíc na samotného opravdového Bruce Lee se nezapomnělo, což nakonec taky potěší. No a hlavně je tam prostě Donnie Yen :).

Někdy úplně ze začátku filmu mě zarazila jedna scéna, kdy jsem si říkala "no snad na mě s tímhle nevybafnou jako s velkou nečekanou závěrečnou pointou", ale pak se začalo Session 9, o kterém jsem si vůbec nic nečetla a to ani obsah tadyhle na csfd, vyvíjet úplně jiným směrem a začalo to mít velmi těžkou atmosféru v opuštěném blázinci, který má parta hlavních hrdinů filmu během jednoho týdne zrenovovat, jenže to by to nebyl horor, kdyby to nebyl nějaký zvláštní opuštěný blázinec, takže atmosféra houstne a houstne i ve chvílích, kdy se vlastně vůbec nic neděje, protože hlavní postavy se spolu tak akorát hodně baví a semtam divák vidí něco divného. To taky někde kolem půlky filmu začalo trochu nudit, protože to vypadalo, jak kdyby tím žvaněním potřebovali nahnat stopáž, vzhledem k tomu, že se tím nic nikam neposouvalo a ani to nebyly žádné zajímavé řeči. V poslední třetině to ale začalo mít skoro až silenthillovskou atmosféru a některé chodby toho blázince, spolu s takovým kovovým duněním jako "hudbou" byly úplně jak za starých časů Harryho Masona, dokonce se tam válelo i kolečkové křeslo. S tou pointou to nakonec taky docela překvapilo a to zvlášť proto, že autoři diváka dost mystifikovali, aby nemohl tipovat jak to teda bude :). Každopádně ale postavy byly zahrané dost slušně na to co měly zahrát a celý film i přes očividné nízkorozpočťáctví byl nakonec napínavý úplně moc a závěrečné interview to ještě umocnilo, takže velké překvapení ve velkém blázinci :).

Moc jsem netušila co nakonec od Predátorů čekat, když trailery vypadaly zábavně, první reakce byly dobré, ale pak se začalo objevovat dost lidí, co říkali, že je to pěkná nuda :), takže jsem do toho šla s tím, že se nechám překvapit a překvapivě to ze začátku byla opravdu zábava s často nenásilně vloženými odkazy na předchozí predátory a zpočátku i zajímavě sestavenou partou, nemluvě o tom, že se film rozjede stejně přímo pro diváka jako pro hlavní hrdiny bez nějakého natahování. Natahování totiž přijde až potom, protože překvapivě hlavní postavy hodně řeší co se děje a málo bojují jak bych čekala podle traileru. V první polovině to ale není nuda a je to i dost napínavé, problém je ale v tom, že polovina postav je tam čistě účelová a zajímavé jsou všehovšudy jen tři a z těch tří je opravdu pořádně využitá jen jedna :), jmenovitě ten jakuzák, který dostane oproti zbytku filmu opravdu výraznou a stylovou scénu. Ve druhé polovině ale právě začnou ty zbytečnosti a ukáže se jak moc prvoplánově nastrčené ty postavy jsou. Celá Laurence Fishburnovská část je tam úplně na nic stejně jako si autoři nevěděli rady co udělat se všema těma postavama krom hlavních dvou, tak tam sypou co je napadne jen aby se jich konečně zbavili a do toho zaznělo co nejvíc "motherfuckerů". Tohle úplně zabíjí film, který se začne opět zvedat až s blížícím se finálním střetem, jenže těsně před ním dosáhne přiblblá účelovost svého vrcholu bohužel. Co ale naštěstí pořád bylo zajímavé tak byl v první řadě Adrien Brody se svou postavou ve stylu Beara Gryllse z Man vs. Wild, jenže kazilo ho, že občas měl proslovy jak kdyby měl svaly, dál Alice Braga byla sympatická a zajímavá, jenže tu zas kazilo, že v žádné opravdové akci ji člověk neviděl (ne že by tom filmu vůbec bylo dost opravdové akce) a nakonec nejvíc zajímavé bylo to, že se Predátoři konečně vrátili po vtipech ve filmových aliens vs. predator a autoři pochopili, co jsou predátoři zač s čímž se pojí i umístění a závěr, takže to bylo na tom nejvíc super. Jenže i když jsem uvažovala dokonce i o čtyřce jak byla ta první polovina napínavá, tak ta druhá to tak zabíjela a většina těch postav taky, že nakonec z toho bude trojka a navíc den poté mi přišlo, že to vlastně většinu filmu bylo jen na takový jednorázový efekt a už si z toho ani nic moc nepamatuju. :)

Píše se rok 1999 a začíná první expedice na Mars s lidskou posádkou, těžké scifi na dnešní dobu :). V první kapitole televizní adaptace příběhů z knihy Raye Bradburyho Marťanská kronika se jedná především o ty začínající lidské expedice na Mars, ale už v této první části se předznamenává o čem tato třídílná série je především. V celém příběhu je velký důraz ne na mimozemšťany nebo objevování Marsu, ale především na lidskou povahu, charaktery a vůbec celé pojetí civilizace a morálky ať už prostřednictvím pohledů na lidské astronauty netušící, co je čeká po přistání a případně snažící se objevit co se stalo s předchozími expedicemi, nebo přímo pohledem na obyvatele Marsu, kteří jsou v určitém ohledu povahově stejní jako lidé ze Země. V první části nazvané Expedice je to pořád ještě poměrně komorní, ale o to víc napínavé, protože divák netuší co přijde a netuší to ani astronauti a zároveň taky ta finální expedice poskytuje prostor k zamyšlení se nad sdělením jedné z postav a vůbec celým kontextem do kterého je příběh této a zbylých členů posádky zasazen. Druhá část nazvaná Osadníci pokračuje v tom, co předchozí část předznamenala a zaměřuje se tentokrát na život lidí v nových osadách na Marsu a jejich potřeby a znovu pochopitelně i jejich psychologii. S novou částí příběhu přichází i nové otázky pro diváka k zamyšlení a nové problémy, kterým musí noví obyvatelé Marsu čelit. Prostřední část série je už víc taková "normálnější" a moc by si člověk ani nemusel všimnout, že se má odehrávat na Marsu, kdyby to tam pořád neopakovali. Oproti první části je ale v určitých směrech občas lehce naivně idealistická, i když pořád zobrazuje hlavně spoustu lidských neduhů včetně problémů křesťanské víry a dalších. Víc je tu taky vidět prvek společný pro celou sérii, kterým je nezaměřování se na jednu hlavní postavu, která by byla klasicky tou vyvolenou a řešící všechny problémy, ale na obyčejné lidi se svými obyčejnými dobrými i špatnými vlastnostmi žijící svůj život v nových koloniích na Marsu a i přes větší množství jmen a postav v tom není binec, protože jsou dílčí epizody přehledně rozdělené. Třetí část, Marťané se zpočátku nese v mnohem odlehčenějším duchu a zaměřuje se na život odpadlíků a jejich vyrovnávání se se samotou a zoufalstvím. Od prvního příběhu s "posledním mužem" a "poslední ženou", který je tak trochu groteskní se směřuje k příběhu rodinky signalizující raketám co lítají okolo a už tady se počáteční vtip začíná vytrácet až dojde k dost smutným stránkám života. A celé to rozřeší příběh rodiny postavy spojující všechny tři díly série, který je takový pomalejší ale obsahuje jednu z nejzajímavějších částí celého seriálu. Celkově je to na pohled těžce předpotopní, protože ty modýlky vesmírných lodí a planet dokázal už Ridley Scott využít mnohem líp, ale zase je fakt, že tohle je televizní produkce. Herci nejsou nijak převratní, ale odehráli slušně co měli a k předání myšlenek celé série to stačilo bohatě. Překvapilo mě ale že v takhle levné televizní sérii to za celé čtyři a půl hodiny moc nenudilo a chvílemi to bylo velmi napínavé a zajímavé, i když na obraze nelítaly světýlka jak ve star treku každou chvíli a to zvlášť proto, že otázky předestřené v tomto příběhu jsou velmi zajímavé a zajímavě podané, takže určitě to stojí za kouknutí :). A mělo to zajímavé marťany :).

Na obálce dvd vypadaly Střepy v hlavě (by mě zajímalo kdo to zas vymýšlel ten český název) docela zajímavě a šel z toho dojem, že by to mohlo mít i pár zajímavých nápadů. Ze začátku se to ani moc nerozjíždí jako horor, když hlavní hrdinka lékařka Gina je na večeři se svou rodinou a pak jede domů s přítelem a řeší jestli bude dneska spát u něj nebo u sebe a tak, dokud nepřijde ten zlom, na který se čeká celou dobu. Rozhodně to není tak laciný a na hlavu jak námětově podobná Zrcadla, na druhou stranu ale je to trošku takové obyčejné. Hned ze začátku člověka upoutá velmi pěkný zimně chladný a tmavý vizuál, který tomu hodně dodává atmosféru, a hlavně taky super kamera s výbornými ostrými záběry a citem pro detail a i taková ta standardní pištivá hororová hudba tu je, jenže ono je to asi jak ta hudba, prostě takové normálně hororové. Nápady to má zajímavé a první půlka je určitě líbivá a atmosferická, jenže v druhé půlce se to začíná hodně opakovat a celé to tak nějak směřuje odnikud nikam, což je velká škoda. Hodně tomu taky nepomohlo, že se to v druhé půlce začíná dost blížit těm Zrcadlům, což se naštěstí nestane úplně, ale v jedné chvíli je to málem kopírka. Celý příběh tak nakonec úplně nějak slábne a obyčejní až nakonec přijde ta finální pointa filmu, která je tak trochu i nečekaná, vzhledem k tomu, že film diváka docela zručně odlákává jinými směry, jenže je to pointa sice trošku působivá, ale zároveň taky taková trochu odtržená a nedořečená. Vůbec celý film toho moc nevysvětluje, což je dobře i špatně, protože hrůzy nastupují s tím, že to prostě tak je a hlavní postava se s tím musí nějak poprat, ale zároveň to ve výsledku jen prostě tak je :), protože i když se to vrací k prvkům třeba invaze lupičů těl a podobných, tak to prostě od poloviny filmu postrádá tu zoufale strašidelnou atmosféru a zůstává vesměs jenom ta vizuální atmosféra, která je ale přinejmenším fakt dobrá. A nakonec taky ta herečka v hlavní roli je velmi sympatická a přitažlivá a to filmu dává hodně teda :), ostatní postavy by mohly být v klidu jakékoli, protože o ně nijak zvlášť ani nejde a moc si nezahrajou, ale i jejich obsazení bylo docela fajn, jinak to ale byla taková one woman show :), takže doufám, že Lena Headey bude mít víc hlavních rolí v nějakých super filmech. :)

Stephen Chow jako Stephen Chow je God of Cookery ve filmu God of Cookery, který je asi tak stejným stylem padlý na hlavu jako Kung-fu mela a další. Celým svým pojetím a už i úvodními titulky velmi odkazuje na klasické hongkongské akční filmy plné velkých hrdinů, co se postaví za kamarády a plné přerodů postav od frajírkovství k prozření atd. atd. prostě jako tradičně, až na to, že tu nejsou žádné meče a pistole, ale vařečky a pánve. Celé je to pochopitelně úplně ujeté a plné buď přisprostlých nebo totálně šílených vtípků ve stylu odehnání největší fanynky, rozjíždění vlastní restaurace až po mosazné muže šaolinu. Kvalita těchto vtipů pro mě ale tentokrát dost kolísala zvlášť v první polovině filmu, kdy to prostě bylo občas trochu i nuda, ale tak třeba ještě nemám nakoukáno a třeba to taky bylo těmi úplně děsivými titulky, co jsem k tomu měla. Ve druhé polovině to už je lepší a nejlepší to je při finálním souboji o to kdo bude Bůh kuchařství, který měl nejvíc to šílené vaření u kterého lítají suroviny vzduchem, maso se klepe kungfu pěstí a smaží se vnitřní kungfu silou. A právě to bláznivé vaření na tom bylo to nejzábavnější, jenže překvapivě ho ve filmu zas tolik nebylo, což pro mě osobně bylo tak trochu zklamání. Přemýšlela jsem kolik tomu dát a dokonce se to chvílema pohybovalo i kolem trojky, protože Kungfu mela se mi líbila mnohem víc, ale nakonec to bude čtyřka přinejmenším proto, že je to dost originální a ulítlé a taky si tam hrajou pingpong s masovýma kuličkama, takže tomu tentokrát dáme čtyřku a bude to :).

Od obalu dvd, popisek a zpracování menu na tom dvd společně s na hlavu padlým českým názvem "Devil" se Diablova chrbtica tváří jako nějaký hustokruťácký satanský horor, který diváka nenechá ani chvíli z celé hodiny a třičtvrtě napokoji. Film je to ale o dost jiný než by člověk tady po téhle masáži čekal. Hororová část je tu až ta druhotná v příběhu o malém Carlosovi, který kvůli španělské občanské válce musí odjet do zapadlého sirotčince, kde se seznámí s místním provozem a vedením a hlavně ostatními kluky ze sirotčince. Záhy se ale začnou dít taky nějaké ty podivné a strašidelné věci směřující ke Carlosově výpravě za odhalením záhady sirotčince. Mezitím ale ostatní postavy řeší svoje dospělácké problémy jako je válka, nedostatek peněz, závist a zloba a taky je tam i trochu nešťastné lásky a podobně. Tohle je na filmu asi to nejpůsobivější jak dokonale dokázal Guillermo del Toro vystihnout tu atmosféru rozdílných světů dětí a dospělých a jejich odlišné pohledy na realitu a její problémy a postoj k životu. Zatímco dospělí jsou celí vážní a řeší vážná životní dramata, tak kluci si prohlíží komiksy a jejich momentální starosti představují jen výměna hraček za jiné a pátrání po stopách fantoma místního sirotčince. Z té klučičí strany je to mnohem spíš takový strašidelně dobrodružný příběh mezi stěnami sirotčince zatímco z dospěláckého pohledu je to vztahové drama, ale nikdo není dítětem věčně krom Oskara Matzeratha, takže se dospělácká část s dětskou nakonec musí nějakým způsobem střetnout. Ale samozřejmě že pořád to i trochu horor je, ale ne takovým tím tradičním způsobem bafání a podobně. Guillermo del Toro k tomu přistupuje takovým osobitým fantastickým způsobem, že to co v sirotčinci straší se projevuje a vypadá tak trochu tradičně hororově, ale zároveň velmi zvláštně a obrazově nápaditě, i když zase ne moc :) to je pravda. Diablova chrbtica není horor, ze kterého by člověk ještě týden nespal, ale je to velmi zajímavým způsobem pojatá strašidelná historka o dvou pěkně kontrastně zpracovaných pohledech na věc, která má i sem tam nějaké čistě hororové momenty. Čtyřku to ale zatím má proto, že to byla "jen" zábava a vizuálně pěkná, ale nějak mi přišlo, že tam není nic, co by mě jako úplně dostalo. A taky Carlos byl sympaťák :) navíc s těma jeho kámošema Galvézem (myslím) a Vejrem, který toho moc nenamluví ale hodně kouká :).

Všichni ví jak první Volavka dopadla a Volavka 3 s přiléhavým podtitulem End inferno přináší depresivní a osudový dojezd po událostech prvního filmu s inspektorem Lau Kin Mingem, který si za vysokou cenu vykoupil svou druhou šanci stát se slušným člověkem, jenže jeho nový život se mu rok poté hroutí pod rukama a k tomu všemu se vrací rok staré noční můry a černé svědomí s pocitem viny. Tak jako byla Volavka 2 příběhem úplně jiného ražení než první film, tak i Volavka 3 spadá do trochu jiného subžánru mafiánských filmů a tentokrát je to ve stylu poctivých detektivek s se "správným" poldou na stopě zločinu v řadách policie. Celý film se zpočátku zdá tak trochu zmateně překombinovaný, protože skáče časem co chvíli a vrací se k dosud skrytým scénám s Yanem, jeho psycholožkou, Samem a inspektorem Wongem, ale s celkovým vyzněním filmu a jeho provázanosti s předchozími díly se z toho stává velmi působivá skládačka zobrazující psychiku hlavního hrdiny, která díky tomu co provedl v celé své kariéře už prostě není vpořádku. Je tu všudypřítomná paranoia, nespavost a halucinace, které provází strachem a černým svědomím hnaného Minga za odhalením největšího zloducha v řadách policie, jenže ve výsledku všechno dopadne velmi překvapivě, ale zároveň příznačně pro hlavního hrdinu a koncept celé Volavkovské trilogie. Podtitul end inferno a úryvky z buddhistické sútry o pekle ze všech dílů Volavek tu teprv až teď působí opravdu mocně, vzhledem k tomu, že se Mingův život náhle začíná měnit v nekontrolovatelné utrpení a peklo, ve kterém ale špatní lidé nakonec skončí stejně. Osudovost celého vyvrcholení Volavkovské trilogie je to co z celého třetího filmu dělá nezapomenutelný zážitek, i když to není tak perfektně promakané jak první díl. Celý závěr filmu působí velmi zvláštním dojmem, který bych tu moc nepopisovala, protože nevím jak bych se vyhnula i sebemenším "spoilerům" :), ale rozhodně přiměje diváka o tom aspoň trošku přemýšlet, protože závěr dává divákovi tak trochu na výběr na jakou stranu se přiklonit. Navíc celá ta Mingova paranoidní, napjatá a temná jízda vlastním peklem až do konce je vážně super a zase perfektně zahraná, takže nakonec je z toho pětka a dodatečně pětka i pro Volavku 2, protože nakonec jsou všechny díly spolu určitým způsobem provázané do jednoho vynikajícího celku. :)

První Volavka byla do detailů perfektní film, který by žádné rozšiřování nepotřeboval, ale úspěšné filmy pokračování budou mít vždycky tak jako tak, takže tentokrát přišli autoři s prequelem začínajícím přibližně deset let před dějem prvního filmu a sledujícím teď především inspektora Wonga a tehdy ještě menšího mafiánského šéfíka Sama, který se tehdy s Wongem ještě kamarádil. Yan a Lau jsou ještě mrňaví kadeti, ale taky je do příběhu zapojená jejich minulost, nebo spíš v rámci děje tohoto prequelu současnost, propletená dohromady se všemi ostatními postavami. Není to tak našlápnuté jako první film a nese se to mnohem spíš ve stylu klasických mafiánských filmů o rodinných klanech, které žijou ze zločinu a tady je to rodina strýčka Kwana, jehož vraždou se celá zápletka filmu odstartuje, protože do čela rodiny nastoupí jeden z jeho synů Hau, který rozjede svoje obchody velmi razantním a nekompromisním způsobem. Hau Ngai je vůbec velmi charismatický mafiánský boss, který se chová velmi decentně, dodržuje svoje pravidla a dodržuje rodinné tradice, protože rodina je pro něj to nejdůležitější, jenže když dojde na prosazování těch jeho pravidel, tak má vždycky přesný plán a nejlíp několikrát pojištěný a hlavně se s nikým nemaže. Sam je tu ještě takový veselý dobrák na špatné straně zákona a i inspektor Wong působí tak trochu rozpolceně a zoufale v určitých částech děje a k tomu ještě propletení různých rodinných a vztahových vazeb v epizodkách s Lauem, Mary, Yanem a Hauem z toho dělá možná trošku takovou překomplikovanou zápletku, ale naštěstí ne moc. Film by i fungoval samostatně a rozhodně je to silný film mezi těmi tradičními filmy o mafiánských rodinách, ale člověk si ho mnohem spíš vychutná, když viděl první Volavku, protože si pak může spojit různé zajímavé detaily a vztahy mezi postavami, které by sice jinak perfektní Volavku vůbec doplňovat nemusely, ale určitě jsou hodně zajímavé. A taky v některých scénách z toho jde až taková osudová melancholie, když člověk vidí, jak to bylo před tolika lety a přitom ví jak se vztahy těch postav změní a kam jejich životy povedou po těch letech. Obsazení super, hlavně ta nová postava Haua, to je prostě výborný mafiánský boss, který je velmi nebezpečný, ale přitom to není žádný agresivní blboun, a pak samozřejmě Anthony Wong a Eric Tsang :), akorát ti herci co hrajou mladýho Yana a Laua jsou prostě takový jelítka :). Viděla jsem Volavku 2 milionkrát, ale zase je to ten případ, kdy i když se mi to pokaždé moc líbí, tak nevím jestli mám dát pětku nebo ne, protože je to sice super, ale trošku bych z toho asi mohla mít rozporuplné pocity, kdybych dala pětku dvojce, která není tak našlápnutá a nemá takové tempo jako jednička, ale zároveň je to brané trošku z jiného podžánru a zpracované jinak a dobře, tak nevím no :). Každopádně je to super ať už se čtyřkou nebo pětkou a určitě je to přinejmenším zajímavé jako doplnění příběhů těch sympatických a dobře napsaných postav z prvního filmu. !!!!!! Tak nakonec potom co jsem konečně viděla i Volavku 3 dávám dvojce pětku taky, protože i přes nějaké ty nedostatky Volavky 2 a 3 všechny díly patří do jednoho úžasného a provázaného celku s výborným závěrečným vyzněním, takže je to tak :).

Bez jakýchkoli průtahů, hloupě polopatického vysvětlování každé blbiny a bez přehrávání se rozjíždí jeden z nejlepších krimi thrillerů vůbec o dvou soupeřích na opačné straně zákona, kteří navíc oba jsou dvojití agenti snažící se jeden druhého dostat, i když ani jeden z nich neví po kom vlastně jde. Film běží neskutečným tempem dopředu, ale zároveň je velmi přehledný a chytře promyšlený, že žádný detail nepůsobí hloupě a postavy se neřídí nějakými colombovskými vhledy do problému, takže se jede podle nějakého plánu a vypadá to jako opravdová policejní práce bez nějakých nadsazených stříleček. Ve filmu nejsou žádné vsuvky, které by měly něco uměle natahovat nebo zbytečně prodlužovat kvůli nějakému lacinému efektu a všechny myšlenky a emoce postav přichází velmi plynule v rámci toho dobře napsaného a svižného děje. A tomu ději nejvíc dává úplně špičkové obsazení s tou hlavní čtverkou postav, dva agenti a jejich dva šéfové. Tony Leung Chiu Wai je klasik ze kterého by to charisma zářilo i v sebevětší blbosti a pro roli unaveného policejního zvěda, kterému už to pěkně leze na mozek, se hodí výborně, ale co je ještě lepší je ten fakt, že stejným způsobem sedí Andy Lau na zločineckého špeha na vysokých místech policie, který postupuje velmi svědomitě a hlavně efektivně a profesionálně k jakémukoli úkolu a když dojde na improvizaci tak řeší věci s chladnou hlavou, prostě úplně borci největší a lepší obsazení to mít nemohlo :). Stejně se dá mluvit i o zkušeném Anthony Wongovi, který je ale už doopravdy klasik, vzhledem k tomu jak dlouho a v kolika známých čínských filmech už hrál a proti němu Eric Tsang jako mafiánský boss, stejně skvělé obsazení a herecké výkony. K tomu všemu navíc má film parádně napsané dialogy, takže scény působí velmi silně a napětí se čím dál zvyšuje až k tomu úplně dokonalému finále, které zapůsobí jako úplná superpecka. Když jsem v úvodu komentáře mluvila o natahování a přehrávání atd. tak to přesně měl pozdější Scorseseho remake, který jsem viděla až po asi pátém kouknutí na původní volavku, a který neměl nic z toho co jsem tak vychvalovala v tomto komentáři. Volavka prostě už bude vždycky patřit mezi klenoty krimithrillerů, i když se jí asi nikdy nepodaří dostat se do takového povědomí jako třeba klasiky Michaela Manna, protože ťuldové se nedívají na čínské filmy. :)