Predátoři

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)

Kde je hranice mezi poctou a kopií? "Predátoři" stojí v lepším případě přesně na hraně uvedených dvou netvůrčích principů. Co zůstane, když se z filmu odstraní všechny inspirace či pocty původnímu "Predátorovi"? V zásadě nic kromě sekvencí s Laurencem Fishburnem a Topherem Gracem. Pouze ty totiž ze snímku dělají něco jiného než vágní připomínku ikonického osmdesátkového fláku. "Predátoři" tak vlastně představují jednu z prvních vlaštovek trendu, který se výrazně rozvíjí poslední dva roky, tedy oslovování divácké nostalgie. Kino se stejně jako televize stává médiem věčného návratu, kde diváci chtějí stále to samé. Alespoň, že "Predátoři" oblékli do starého hávu mladé herce (navíc dobré) a ne starce jako geronto-truc projekt "Postradatelní". (25.07.2012)

Tomu se říká návrat! Dokonalé to sice není, ale zase tolik nechybělo. Povedená žánrovka s pevným režijním uchopením, která vzdává celým tělem poct svému předchůdci a je mu naprosto důstojným nástupcem. Doufejme, že to bude mít v kinech úspěch. Letošek těm 80tys návratům zase tolik finančně nepřál a byla by škoda, kdyby se stali Predátoři (podobně jako A-Team) nedoceněným propadákem. (02.07.2010)

Zkrátit o 15 minut expozici (107 minut je strašně moc) a bylo by to na úrovni jedničky. Antalovi totiž neschází absolutně nic. Před kamerou má partičku sympatických drsňáků (Brody by byl s Arniem nejlepší kámoš), ve scénáři dostatek hlášek i příležitostí pro obrovské bouchačky (nasazení Bezbolestné po 3 minutách je jako sen) a sám moc dobře ví, že ukázat Predátory po pěti minutách je cesta do pekel. Od začátku se tedy stupňuje napětí z neznámého, poté dojde i na lekačku a nakonec na ultimátní "ejtýs" masakr, jenž McTiernanovu klasiku variuje a zároveň jí skládá obrovský hold. Obzvlášť si cením přístupu, kdy se střídají kontaktní souboje na pěsti a meče s lovením na dálku, přičemž je vše old-schoolově přehledné způsobem, vedle kterého budou i Expendables působit moderně. Jen obtloustlá "mentoska" Fishburne je tu trochu do počtu... 7/10... a Debneyho soundtrack je "classy". (02.07.2010)

Rodriguez je z toho cítit na hony daleko, občas je skutečně mimořádně zábavné, jakým způsobem provokuje i v rámci akčního Béčka. Antal se pro změnu projevil jako velmi schopný režisér, scénář je bohužel zásadním kamenem úrazu a od začátku způsobuje, že film chtě nechtě jede na půl plynu. Prakticky ze všeho by se dalo vytěžit dvakrát tolik, některé věci pak vychází vyloženě na prázdno a i na první pohled zajímavé nečekané zvraty a mopmenty zůstanou zpravidla jen u nezaujatého "hmm", občas pak dokonce zavání těžkým WTF. Triky ovšem solidní, hudba parádní, Adrien Brody redefinuje pojem "badass motherfucker" a kdyby se vypoustila haluzní pasáž s Fishburnem (díky ní jsou Predátoři přesně o těch 20 minut delší, než by bylo potřeba) a film by skončil v JISTÝ moment, bylo by to za plný počet. Takhle mírné zklamání, ale přesto solidních 7/10 za film, který sice nestrhne, ale v podstatě ani nedokáže vyloženě nudit. Poslední hláška má šanci zkultovět... (23.07.2010)