Střepy v hlavě

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)

Obsahovo vyprázdnená nuda, nehodná žánrového označenia horor. Režisér si tu možno vyskúšal ako oblbnúť diváka (a som prekvapený, že oblbol aj tunajších hororových harcovníkov), ale žiaľ zostal verný svojmu debutu. Čiže čo sa scenára týka, nabudúce poprosím viac atmosféry a menej "artu". Filozofických presahov mám už totiž po krk. Možno, že MIRRORS sú "primitívnejšie", ale tému "zrkadla" zvládajú - na môj vkus - lepšie. (20.3.2009) (20.03.2009)

Když jsem se dozvěděl, že Cashback a Střepy v hlavě spojuje osoba režiséra, vykulil jsem oči. Zatímco Cashback znamenal pro mě úžasnou vizuální a napáditou podívanou, druhý ze snímků představuje devadesátiminutovou nudu ozvláštněnou několika napínavými scénami a zaujetím nad pointou, kterou jsem však osobně vůbec nepochopil a celý film na mě tedy působí zmateně. (31.12.2010)

Tento film mal celkom dobrý rozjazd a preto som očakával, že celý film bude v rovnakom duchu, ale bohužiaľ to sa nekonalo. Jediné čo vidíme, že hlavná hrdinka Lena Headey je celý film totálne zmätená a akonáhle sa z deju niečo vykľuje, tak je koniec. Očakávali som od tohto filmu viac. Zaujímavé bolo v prvom rade len to, ako nás film držal v ponurom napätí až do konca a v poslednom rade to, že na Lenu Headey sa vždy dobre pozerá, ale to je všetko. Sklamanie ako film, tak aj horor. (07.02.2015)

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé. (27.07.2014)