Zmeškaný hovor II

Neviem, ale ázijským ducharinám neviem prísť na chuť ani za boha. A pri tom sa tak snažím. V pravidelných časových intervaloch si sem tam niečo pozriem, ale kde nič, tam ani smrť nebere :) Je fakt ťažké si obľúbiť niečo, pri čom človek zaspí v pätnástej (!) minúte filmu (a to som unavený vôbec nebol a aby som bol schopný dopozerať zvyšok, musel som si dať poriadneho lomcováka). No čo - niekto sa pri podobných filmov zasiera od strachu, u iných navodzujú narkolepsiu :) Čo sa týka samotného filmu - opäť duchárska nuda made in Japan (podobne ako jednotka), prekombinovaný dej, hromada postáv (v ktorých by sa menej skúsený divák mohol aj stratiť), čierno-dlhovlasé adolescentky a brutálny dejový zvrat na konci ;) - (ktorý by v prípade nejakého amerického fláku väčšina štvorhviezdičkovo hodnotiacich určite riadne zotrela, ale v prípade japončíkov je to zrejme a očividne O.K.) (07.10.2007)

Zdá sa mi, že Japoncov dokáže zaujať a vydesiť len horror o malom, mŕtvom dievčatku, čo mu cez ofinu nie je vidno do tváre. Musí byť za mlada kruto týrané a zomrieť nedôstojnou, bolestivou smrťou. Nasleduje jej desivá záhrobná pomsta. Obete sú vždy predom upovedomené tajomným spôsobom o tom, že sa neodkladne blíži ich posledná hodina. V tomto prípade je to prostredníctvom mobilného telefónu. Podivných Aziatov to možno naozaj ešte stále baví, ale ja už som sa toho prejedol. Je to nudné klišé. * (08.08.2009)

Občas mi připadá, že některá pokračování dobrých filmů jsou spíše sabotáží původních snímků. Tvůrci ve snaze nějak rozvinout to, co se dělo v prvním filmu celý děj a zápletku zavedou úplně někam do prdele. A takhle jsem se cítil i při tomhle druhém zmeškaném hovoru. Původní, s jistou shovívavostí, docela originální nápad o osobní pomstě jedné holčičky, které ublížila jen její vlastní matka se zde utopil v nechutné kopíračce kruhovské chudinky holčičky, které ublížili skoro všichni. Navíc je samotný děj dosti zmatený a tak nějak nesedí dohromady a vůbec nic nevysvětluje a neodhaluje, nehledě k tomu, že o mobily a původní urban legend šíření smrtící zprávy tady už takřka vůbec nejde a připadalo mi, že zde jsou jen kvůli zachování jakési kontinuity s jedničkou (scéna s vysílačem, aby jsme náhodou nezapoměli, že to všechno začalo mobilními telefony, mě fakt rozesmála). A ten překombinovaný, zvratový konec, jsem tak nějak vůbec nepochopil, ale na to jsem si u asijské produkce tak nějak už zvykl. Děj, zápletka a scény v nichž se neobjevuje duch nebo neumírají lidi, jsou prostě na prd, když dojde na ducha, tak už je to lepší. No a z ducha koukajícího z kufru, jsem se málem podělal, to byl parádní nápad parádně zmáknutej. (22.01.2010)

Druhý díl, který již netočil Takashi Miike, víceméně navazuje na jedničku, takže se opět setkáme se zlým duchem malé holčičky Mizunumy Mimiko a se stejným zlověstným vyzváněním, které znamená, že ten, kdo zmáčkne tlačítko pro příjem, si to za 3 dny pěkně odskáče. Ano, kletba se nemusí přenést na adresáta, ale i na člověka, jenž si poslechne hlasovou zprávu. Jelikož doba pokročila a v Japonsku je již dávno běžná videotelefonie, uvidíme i jeden takový videotelefonický hovor, při kterém má jeden mobilista ducha za zády. Opět se dočkáme pátrání po minulosti ducha s berličkou v podobě flashbacků. A znovu nás čeká praštění zpřelamovaných končetin a několik nadprůměrných lekaček. V podstatě to samé jako jednička, jen více emotivnější. 7/10 Už se těším na třetí díl s všeříkajícím podnázvem Final. (30.05.2006)

„Zmeškaný hovor II“ je ukázkou toho, že se mnohdy pokračování natáčí jenom proto, aby zde nějaké pokračování bylo a aby se z diváků vytřískaly nějaké další peníze. Jiný efekt zde vůbec není. Hororové scény, hlavně lekačky, jsou okopírovány z předchozího filmu nebo z jiných japonských hororů své doby, a snímek se postupně stává až příliš zdlouhavým a až příliš nudným, než aby dokázal udržet divákovu pozornost a ono příjemné mrazení na zádech. (03.10.2015)