Ring

Stará japonská legenda o všudypřítomné energii. Dobré i zlé. Hlavně té zlé. Alter ego Sadako Yamamura, byla tímto energetickým zlem přímo stvořena. Dokáže jí využívat, nebo spíše Zlo využívá ji. Asiaté jsou všeobecně známí tím, že dokáží více poslouchat přírodu a jsou daleko vnímavější, co se týká duchovní a vnitřní energie i tisíciletých tradic. Na tom byl nepochybně založen třeba výcvik japonských bojovníků ninja nebo mnichů z chrámu Shaolin, kteří bezesporu dokázali "nadlidské" věci, právě využitím své vnitřní energie. Ztráta životní jistoty moderního světa bez záhad a tajemství, o tom je určitě tento film. Funkce lidského mozku a psychiky je záležitost, o které toho, jako lidstvo, víme velmi málo. Není možné popírat existenci jiného světa než toho, na který si můžeme sáhnout. Lidský život má jasně dané hranice a hranice musí něco ohraničovat, jinými slovy, za hranicemi musí něco být. Toto je pouze začátek a odstartování, pro mě geniálního díla, série filmů Ring. Teprve po zhlédnutí a pochopení všech dílů, je možné se děsit. Dokonale vyvolaná atmosféra pouze tím, že divák sbírá kusé informace, jež vedou k dokonalému objasnění. Osobně se ovšem obávám, že český překlad (myslím samozřejmě titulky, s dabingem bych se na to nikdy nepodíval) je mírně řečeno nedokonalý. I když japonština má dohromady "pár" slov, chtěl bych ten film vidět s Japoncem, který umí i česky, aby mi případně doplnil nepřeložené informace. Tak moc mám tuto sérii rád. Také díky naprosto precizní a jemné režii. Žádné nesmysly a nesrovnalosti ve scénáři v bezchybné atmosféře. Tohle není film natočený pro velké obecenstvo, k tomu je určena americká parodie Kruh. (20.09.2011)

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí. (25.09.2004)

O tom, že jsou asiaté mistry hororové scény, mě přesvědčili již mnohokrát. Jejich filmy patří mezi nejlepší díla, které jsem měl možnost vidět. Ringu určitě patří mezi ty lepší, ale úplný top to není. Režisér Nakata měl však mnohem více ztížené podmínky, než jeho americký kolega, protože nedisponoval velkými finančními prostředky a taktéž se musel obejít bez podpory digitálních či jiných speciálních efektů. I bez toho všeho však dokázal natočit nadprůměrný hororový kousek, který se dodnes těší hlavně v Asii velké oblibě. Na rozdíl od svého protějšku toho z děje zase až tak moc o tajemné postavě Sadako (Samara) neprozradil. Diváky se snaží neustále něčím napínat a za doprovodu tajemné hudby se mu to i daří. Přestože se mi zdá být americká verze o trochu lepší, musím pochválit a ocenit i tohle dílo. Bylo postavené na jednoduchosti (ve které bývá síla), atmosféře a rychle odsýpajícím ději. (30.04.2010)

Perfektně natočenej horor - koukal jsem na to s otevřenou pusou od začátku až do konce. Navíc ten japonskej styl hraní tomu filmu dodává takovou divnou divnou atmosféru, která tu ponurost celýho příběh ještě víc zvýrazňuje - oproti tomu na mě byla ta americká verze moc "barevná" až "veselá". No a když lezla Sadako z televize, tak jsem měl oči navrch hlavy a když jsem to pak vypnul, zazrnila mi televize a do toho mi zavolal kamarád, jestli půjdu na jedno, tak jsem dostal málem infarkt. (20.03.2008)

Taková soft verze amerického remaku, který potvrzuje přísloví, že výjimka pořád a stále potvrzuje pravidlo, protože jako jeden z mála remaků překonává svojí předlohu. Ono teda ne že by japonský Ring nedokázal vyděsit, ale než dojde k "šokujícímu" odhalení a než se v něm vlastně vůbec začne dít něco zajímavého (čti děsivého), tak si člověk uvědomí, že osmdesát minut z celkových devadesáti je v čudu... Jistej vliv na tom, že mi to přišo takové slabší, má jistě i ten fakt, že jsem Kruh viděl dřív. Ale není to jenom tím, Amíci zkrátka Japonce (naštěstí) tupě nekopírovali scénu po scéně, ale nabídli svojí vizi, která mě zaujala podstatně více. Přesto chápu, proč se z Ring stal takový menší kult. (19.04.2014)