Scaevola

Příběh se obejde bez jediů i sithů a bez většiny z nejcharakterističtějších prvků fikčního univerza (takže už to není Star Wars), a přitom je čistší, přímočařejší, a především přehlednější než většina z nové filmové produkce. Nemá smysl rozebírat podařené efekty a výpravu, ale musím se zastavit u odvážné stopáže, která naštěstí nemusí plnit žádné vnější podmínky a zaměřuje se pouze na odvyprávění epizodického děje. Bohužel ve mně přes všechny klady zbyl pocit, že podruhé seriál vidět nemusím, ač jsem zvědav, co tvůrci vymyslí pro druhou řadu.

Druhá podmořská výprava mne kupodivu přesvědčila o něco více než první smočení nohy snad díky rodičovským peripetiím, ale ani tak jsem po většinu stopáže nevycházel z údivu nad absurdní přepáleností. Rodinná linka nefunguje, protože maminku vyškrtal ze scénáře nesouvisející soudní spor, hrdina disponující pouze nesympatickým hulvátství proplouvá dějem, aniž by vlastně věděl co dělá a k čemu to bude, a záporný hrdina (ten afroamerický) vzdor mystické pomoci nikdy neměl šanci, protože prostě bojuje proti Aquamanovi, kterému tedy nemá cenu fandit. K závěru přibyli ještě ospalí a opsaní nemrtví a výsledek představuje otázka, proč vlastně nefandit P. Wilsonovi, který jako jediný dává smysl. Myslím proto (spoiler), že pro celý fikční svět DCEU je příznačné, že právě jemu je věnována úplně poslední scéna, kterak pojídá brouky.

Předně je nutno říci, že oproti předchozímu počinu jsem četl předlohu, avšak je samozřejmě otázkou, zda to můj pohled nějak ovlivnilo. Otevření partie se podařilo na výtečnou, postavy se představují přehledně a efektně, aniž by diváka zahltily, a práce s (notně digitální) výpravou bere dech. Jenže jakmile dojde k první vraždě, ztrácí snímek dech, tempo filmového vyprávění neodpovídá ději faktickému a herecký výkon se neudržitelně zplošťuje, protože mi tvůrci nedokázali věrohodně zprostředkovat motivaci postav. Navíc dovedné pohrávání si s možnými pachateli se rozplývá v plnění post-postmoderních rasových a genderových kvót, pročež divák lehce uhodne, kde je vrahem vzdor neprůstřelnému alibi, neboť vlastně nikdo jiný nezbývá. A namísto drtivého finále osudových citů jsem se dočkal letmého povzdechnutí, ale hlavně že si detektiv oholil knír!

Podivuhodné dílko… Fandové východní animace (a patrně i jakési japonské hry) zřejmě zaplesají a četné odkazy na klasickou literaturu mě potěšily, protože jsem většinou věděl, o co jde, ale jinak jsem vyjma několika pěkně nakreslených ňader neviděl nic, co by mne zvláště zaujalo. Katolická tématika působí nuceně, obměny režisérů nepřinesly nic ozvláštňujícího a akce kvapila tak bleskurychle, až jsem se ve výsledných omalovánkách nevyznal. Tenhle styl není pro mne, už bych to měl přestat zkoušet.

Dejme tomu, že Commodus nevstoupil do dějin jako rozmazlený fracek stižený paranoiou a iluzí vlastní velikosti, ale pohledný sympaťák stržený nepřízní osudu a zradou všech bližních, jak se ho seriál snaží líčit, koneckonců římská historie k autorské interpretaci přímo svádí, pomiňme proto historické nepřesnosti i slova nesympatických znalců odněkud z americké Horní Dolní. Vzhledem k rozpočtu a domovské stanici lze přejít i vykrádání vizuálu jiných děl, věčné opakování jediného záběru na Město a vilu a absenci jakýchkoli hereckých výkonů najatých komparzistů. Co mne ale trápilo nejvíc, byla absolutní nuda, která nezáživný, do šesti zbytečných dílů roztažený příběh téměř o ničem provázela.

Není to žádná absolutní katastrofa, respektive snímek dobře vyplní jedno příjemné odpoledne a dovolí zavzpomínat si na vzpomínku na úplně jiné časy. Mnohem spíše totiž film představuje promarněnou příležitost, která si měla více vyhrát s potenciálem I. Uwaise a osobních soubojů. Jenže harcovníci už zestárli, a tak jim postačuje mačkat spoušť z vrtulníku či letadla, natož aby se snažili hrát. Odpustil bych tvůrcům i přímočaré zacílení na předpokládaného, krizí středních let trpícího diváka odněkud z amerického Středozápadu, kterému se snímek snaží podbízet vším svým stylem (naleštěné motorky, řízná muzika, sprosté hlášky a postarší, mnohokrát vylepšované holky jako ozdoba). Co ale neodpustím, je strašný rytmus, v němž jednotlivé scény přeskakují a odskakují někam, kde to není důležité, a vysvětlují, aby i nejhloupější divák neztratil nit. Vždyť dokonce i vybuchující atomovka musí počkat, aby Sly stihl všechno zdůvodnit!

Vysokoškolský díl si v mých očích nese neuvěřitelný náboj a předkládá nejzásadnější hlášky celé série, i když se vlastně stále jedná jen o romantiku v televizních mantinelech upocených osmdesátých let, kdy komunismus už rezignoval i sám na sebe. Sled scének a gagů pouze pomalu graduje k strojenému finále, které je navíc brutálně uťato hned následující scénou, ale stále platí, že se ke snímku ještě určitě vrátím, byť vtípky mohu citovat zpaměti, a tudíž už zdaleka tak nebaví.

Zajisté jsou to pouze rozpohybované omalovánky, navíc načichlé otravnou propagandou, která nerespektuje psychologické archetypy, a ještě k tomu snímek jen pro znalce, kteří stíhají sledovat všeliké seriály a odbočky, nicméně počin představuje po nějaké době zase jednu klasickou marvelovku: Lehká sci-fi zápletka, sem tam kterýsi vtípek a odkaz na jiné skutečnosti fikčního světa, to vše s výtečnými efekty a sestříhaný v mladistvém rytmu, což říkám vzdor tomu, že už dávno nejsem cílovým divákem. Takže vlastně dobrý film. Samozřejmě ale nejde o dílo dokonalé, pročež mám několik výtek. Antagonista působí jako vždy nedotaženě, respektive jeho minulost a motivace fungují skvěle, ale herecké zpracování pokulhává, protože hereččin výraz se nemění vyjma toho, zda jí právě září digitalizované oči či nikoli. Z tvrďáckého agenta Furyho se nám bohužel stal senilnějící děda, který se občas zmůže na drobnou legraci, avšak jinak jen bezobsažně peskuje podřízené. A konečně se MCU ve své zaslepenosti post-postmoderní ideologií zásadně míjí implicitním divákem, čemuž odpovídají tržby i kritické přijetí – ona totiž trojice hrdinek sice zní zajímavě a jejich vzájemné interakce dokonce i skvěle fungují, ale jaksi nikoho do kina nepřilákají. Vždyť teenageři prosáklí všemožným probuzením odmítají/nejsou schopni sledovat cokoli delšího než několik minut, a proto do kina nedojdou, a zarytým fanouškům neboli bílým mužům, kteří odmítají vzdor rodinám i pracovnímu vytížení dospět, se do kina nechce, protože jsou hlavními postavami přebarevná děvčata. Ach jo.

Oceňuji pečlivě gradovanou atmosféru, herecké výkony a rozvržení figur na šachovnici, pročež mne zaujalo, kolik prostoru tvůrci věnovali ozřejmění motivací a ceny, kterou hrdinové platí za svá rozhodnutí, nicméně od tak adorovaného snímku jsem subjektivně vzato čekal mnohem víc. Oběma stranám sice vidíme takříkajíc přímo pod ruce a každá jejich chyba nás skutečně bolí, ale ani jednomu z nich jsem nedokázal skutečně fandit, natož se s ním ztotožnit. Vím, že na ní film rozhodně nestojí, leč akce bylo pomálu, a pakliže se scénář snažil o dramatický vhled do duše devadesátkových zbojníků, vedlejší postavy by na mne působily mnohem zajímavěji (otec od rodiny, manželka notorického hráče, děvče romanticky zahleděné do svých představ,...), jenže ony zase nedostaly tolik prostoru. Výsledkem je rozpačitost rozkročená na příliš velkém půdorysu, který jsem si nedokázal užít.

Zcela otevřeně se přiznám, že u prvních dvou epizod jsem usnul, ale to, co přišlo poté, jsem nečekal: Skvěle napsané a především zahrané postavy se střetávají na bitevním poli idejí, které představují důležitější prvky nežli vesmírné stíhačky a monstra ze všech koutů předaleké galaxie. Hutný politicko-špionážní thriller pohlíží na klasicky jednostranný konflikt dobra a zla z nečekaného úhlu, nechává své hrdiny opravdu pocítit následky svých činů a divákovi předkládá neočekávané množství otázek i napětí, které jsem už dlouho u žádného audio-vizuálního díla nezažil. Stižen vším tím nadšením tak rád přivřu oči nad některými až příliš do očí bijícími oslími můstky (zatčení v dovolenkovém ráji!) a faktem, že je vlastně úplně samoúčelné, aby se příběh odehrával ve světě Star Wars.