Scaevola

Třetí série se pokouší vylepšit všechno, co jde, a ve většině případů se jí to daří. Příběh má konečně jednolitý směr, postavy se honosí jasnou motivací a akce je přehledná, i když v zásadě zbytečná. Tvůrci také upouští od násilného proporčního vřazování všech menšin (nebo jsem si na to už zvykl). Úvodní díl mne namlsal a prolínaný bál čarodějů i (spoiler) následná vybíjená potěšily, takže až sem šlo všechno skvěle. Jenomže mi jaksi unikla dramaturgie závěru. Proč bylo nutné na konec přihodit ještě dva nezáživné díly, které významem, stylem i náladou patří někam úplně jinam? V této souvislosti bych se vůbec nezlobil, kdyby byla třetí série kratší a čtvrtá o to delší, pročež jsem zvědav, jak si s tímhle protahovaným úvodem (!) tvůrci poradí. Konečně dodám, že H. Cavillovi rozumím a jedním dechem mu i tleskám, protože postavu, kterou oživil, hrál skvěle.

Pokračování zdařile navazuje, přičemž sází na myšlenku, že by hlavní hrdina měl mít ke kosení nepřátel také nějakou tu motivaci. Kupodivu však protivníků není nepřehledné množství a tvůrci se soustřeďují spíše na jejich kvalitu, takže přestřelky i bitky mezi skoro nadlidskými těžkooděnci lahodí oku. Úvod ve vězení si nese nezaměnitelný náboj nahodilé surovosti a přesun do rakouského mrakodrapu příjemně připomenul prastarou Smrtonosnou past. Roztrpčil mne proto pouze protahovaný závěr, který nebyl tak osobní, jak si asi scénáristé představovali, a tudíž i nadsazená stopáž, která klidně mohla skončit už na střeše. Uvidíme, zda to bude stačit na třetí pokračování.

Na základě šeptandy i recenzí jsem asi čekal víc, než jsem měl. Dovedně vybraní herci sice rozehrávají své charaktery podmanivě, rodinné tahanice působí přehledně i vybroušeně zároveň a hlavní hrdinové jsou tak nějak zábavně sympatičtí, ale celek pohromadě příliš nedrží. Vtipy vás ke smíchu spíše nutí, než že by přirozeně plynuly, a především hlavní zápletka není tak objevná, jak se snaží tvářit. Anu de Armas budu do budoucna sledovat, leč jinak ve mně snímek příliš vzpomínek nezanechá.

Kostru snímku tvoří úžasný, mnohovrstevnatý příběh, jemuž prospívá vyprávění z pohledu několika postav, a atmosféra žánru sword and sorcery, který je zde vystižen bezchybně, přičemž dokazuje, že starosvětské rozvržení charakterů a nahota se uplatní i v dnešní, přehnaně korektní době. Jediné, co mi nesedlo, byla animace. Proč tvůrci doplnili nádherné, ručně malované krajiny nepropracovanými postavami bez stínování a s rušivým výrazným orámováním, je mi záhadou.

DCEU mi tak nějak vždy unikalo jak nevyjasněnými pravidly fikčního světa, tak zřejmou přepáleností všech postav. Není tedy divu, že poslední jiskra umírajícího univerza (tedy poslední?) ve mně bohužel nic neroznítila. E. Miller je neskutečně nesympatický v jakékoli své podobě, M. Keaton nevyužitý, a tudíž zbytečný, a přestože se na S. Calle dobře dívá, příběhu také příliš nedala. Ostatně mi uniklo, jakže se dá bojovat s Kryptoňany bez kryptonitu? Jinými slovy, ačkoli se povedly efekty a úvodní, představovací akce si až do opětovného zjevení Wonder Woman nesla náboj i nápad, zbytek byl pouze ždímáním ve stylu posledního Spider-Mana. Pro fanoušky splnění všech snů, pro mne protahovanou agónií. A mimochodem, oživovat Ch. Reevea mi nepřijde úplně uctivé, doufám, že alespoň N. Cage si své cameo natočil opravdu sám a neudělal to za něj počítač.

No konečně! Po delší době opět snímek z MCU, který se vrátil ke kořenům superhrdinského žánru, jak je známe z posledních cca patnácti let, a vzdor autorovi rozmělňuje cílevědomé tempo pouze minimum gunnovských trapasů. Zakončení trilogie se podařilo, v efektech jsem si nevšiml jediné chyby a byť mi nesedl soundtrack a nezaujal mě záporák, na atmosféru jsem se dokázal naladit. Jen si nejsem jist, zda se tvůrci neměli zbavit více postav?

Koncepčně podivný film, který jsem asi nepochopil, respektive jsem od něj očekával něco úplně jiného. Těšil jsem se na romantické drama o střetu milenců z rozdílných kultur a na dobrodružné putování rozpálenou pouští. Obé jsem sice dostal, nicméně šlo pouze o ilustraci či spíše doplněk střetu jiného, o porovnání dvou přístupů - přímočaře euroamerického a svéhlavě arabsko-berbersko-islámského. Na jedné straně úspěch a prospěch, na druhé fatalismus a čest. A obě strany se ohánějí ohledem na lidský život, nebo lépe řečeno obě strany podlehnou tak či onak ženě. Nevím, co chtěl J. Milius snímkem říci, nebo zda mu do toho někdo ze studia či od sponzorů mluvil, ale nedokázal jsem ve výsledku najít potřebnou jednotící niť, přičemž se bohužel nejedná o umění a nejednoznačnost interpretace - mám obavu - nebyla autorovým záměrem.

Z etického hlediska se jedná o velmi hluboký film, který předkládá množství otázek a díky dětské optice zcela nechává na divákovi, jak se s dějem vypořádá a jaký postoj k němu zaujme. Z filmového hlediska mi však snímek připadal povrchně líbivý, a přitom odtažitě plochý, přičemž se bojím, že právě dětské oko kamery mělo na výsledku lví podíl. Dítě totiž není schopno interpretace na takové úrovni, aby vás do děje vtáhlo, a tak ačkoli se na obrazovce odehrávají strašlivé věci, jako diváka mne to nechávalo chladným. Vůči komu je válka nejkrutější? Samozřejmě že vůči dětem (a ženám), ale to neznamená, že z nich jsou vhodní vypravěči. Jednoduše pouze přidávají na patetičnosti.

Převedení divadelní hry na plátna se podepsalo na teatrálnosti výsledku, a trochu jsem tápal v tom, koho ze zúčastněných tehdejší propaganda preferovala (asi Boženu, ale ta stihla jen porodit...), ale jinak mám z Vávrova historického dílka velkou radost. Zajisté chybí akce, ale tu jsem ani nečekal, a komplexní dialogy a prokreslení jednotlivých postav vše bohatě vynahradilo. A nemohu zapomenout na kouzelné ztvárnění doby, které vykřesalo přesně tu správnou atmosféru raně feudálních Čech.

Není mi úplně jasné, kde produkce utratila ony miliony a už vůbec nechápu proč, ale když si odmyslím zbytečně velkopanské efekty a samoúčelné (a bohužel většinou ošklivé) průlety kamerou, zbude mi poměrně zábavný akčně-špionážní filmeček. Pravda, dlouho asi v paměti nezůstane, ale o katastrofu se nejedná. Ch. Evansovi šel psychopatický pábitel lépe než hrdina se štítem, česká stopa od Baku až po Berlín potěšila a A. de Armas je roztomilá.