Roman Albach

Vynikající drama, které dokazuje, že nemusíte utrácet miliony dolarů za akční scény, abyste natočili napínavý film. Téměř celý snímek se odehrává v kanceláři inspektora. A po celou dobu jste napjatí a neklidně sleduje vršící se důkazy, ale i jejich vyvracení. Je, nebo není ctihodný notář Martinaud vrahem? Svědectví manželky Chantal (skvěle zahrané Romy Schneider) je tím posledním důkazem,co jsme potřebovali... ale není v tom ještě něco jiného? ....

Snímek, který téměř celý leží na bedrech Romy Schneider. Ta se ovšem role úspěšné a charismatické ženy, která vynikala ve světě patřícím ještě nedávno jen mužům, zhostila na výbornou. Poslední scény, kdy madame 8 % se snaží za každou cenu dostát svých slov, ale je zrazena lidmi, na které se spoléhala, jsou velmi silné stejně tak, jako okamžik, kdy po výstřelu atentátníka smrtelně zraněná klesá k zemi..... vynikající snímek a vynikající Romy Schneider. Určitě stojí za zhlédnutí.

Světlo ženy je přirozeně plynoucí film o životě dvou lidí, kteří se náhodně potkali v okamžiku, kdy ani jeden z nich není schopný nalézt cestu a sílu jít dál ... přestože oba jsou zlomení, jeden druhému se stane postupně oporou. Je zřejmé, že role Lydie Romy Schneider sedla a v Yves Montandovi našla plnohodnotný protějšek. Krásný film k zamyšlení... škoda, že se takových už točí málo...

Docela obyčejný příběh vypráví na první pohled docela obyčejný příběh ženy, která už ví své, nenechá se nikým manipulovat a je schopná žít svůj vlastní, nezávislý život. Je to film o ženách pro ženy. Na který by se měli podívat i muži, aby ženám více porozuměli ;-) ... Každopádně se jedná o jeden z nejlepších filmů Romy Schneider natočený pod režijní taktovkou jejího přítele Clauda Sauteta, kterému kdysi řekla, že je čas, aby natočil příběh o obyčejné čtyřicetileté ženě a problémech, které musí řešit. A Claude Sautet za několik měsíců přišel za Romy se scénářem k Une histoire simple. A tak vznikl film, který později přinesl Romy Schneider zaslouženého Césara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. Škoda, že takové filmy se dnes již netočí...

Jugoslávský režisér Aleksandar Petrovič úspěšně převedl na plátno stejnojmennou knihu od Heinricha Bölla. Jedná se snad o první film, kdy válku vnímáme očima obyčejných Němců, kteří přes všechny válečné útrapy chtěli žít obyčejný život a zamilovat se třeba do cizince. Třeba do ruského zajatce ve vazárně smutečních věnců. ... Romy Schneider si s chutí zahrála roli Leni, a to už jen pro to, že jako Němka vždy cítila potřebu vystupovat v protiválečných filmech a tím aspon trochu smýt vinu Němců za druhou světovou válku. ... vytknul bych snad jedinou věc. Velkou část filmu Romy Schneider představuje dívku něco málo starší dvaceti let. V roce natáčení jí však bylo už 37. Dvacetiletou sice hrála uvěřitelně, nicméně tvář 37 leté ženy skrýt nemohla ani za ten nejlepší makeup.

Výborný thriller, který se v prvních minutách vyvíjí podezřele neoriginálně, se během první hodiny změní na velice zajímavé drama ženy, která se snažila odstranit svého manžela, ale podle všeho všechno nedopadlo tak, jak očekávala. Přestože na začátku druhé poloviny se dozvídáme, co se vlastně stalo, kdo žije, kdo měl umřít, film neztrácí tempo a připraví nám ještě nečekaná překvapení k samotnému závěru. .... Film stojí především na hereckém výkonu Romy Schneider, která je snad před kamerou 80 % času. A je oslnivě krásná. V každém záběru, v každém okamžiku....

Philippe Noirete bere spravedlnost do svých rukou a mstí se za brutální smrt své ženy a dospívající dcery. První část filmu pokojně plyne, pozorujeme, jak se dr. Julien se svojí ženou Clarou a dcerou snaží přes hrůzy války vést spokojený život, kdy na prvním místě jsou jeho děvčata. O to větší šok nás čeká v okamžiku, kdy Julien přijíždí na svou malebnou usednost na jihu Francie. Apokalypsa v režii SS. A pomsta v režii doktora J. Dandieu. Ani okamžik jsem nepochyboval o tom, jestli to, co dr. Dandieu dělá, je správné. Všechny tyto otázky jdou stranou, protože všichni cítíme, že právo je na jeho straně. Snad nejlépe zrežírovaná pomsta v historii filmu, kde exceluje nejen jedinečný Philippe Noiret, ale i Romy Schneider, která právem stejně jako Noiret dostala v následujícím roce Césara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli.

Ve své době velmi kontroverzní film, za který německé publikum Romy Schneider nechválilo. Naopak nechápali, jak sladká císařovna Sissi může vůbec ztvárnit tak brutální a nelidskou vražedkyni jakou byla Philomena Schmidt. Romy Schneider s Michelem Piccolim a Maschou Gonskou vytvořili skutečně ďábelské monstrum, které v touze po penězích a luxusu je ochotné čemukoli. Pojistné podvody, vraždy, odstraňování mrtvol a užívání si sexu. Snad málokterý režisér byl do té doby tak naturalistický, jako právě Francis Girod. Scény dvojnásobné vraždy a následné likvidace těl bez skrupulí ukazují, co si většinou jenom domýšlíme. Ale postavit film pouze na této kontroverzi, to by bylo málo. Francis Girod si to uvědomuje, a tak natočil nejen naturalistický, ale taky výborně fungující sarkastický thriller.

Jean-Louis Trintignant roli úředníčka Nicolase zvládl skvěle. Zcela jsem mu věřil přeměnu z nesmělého muže za přepážkou na sebevědomého elegána, kterému podlehly tak krásné ženy jako Romy Schneider nebo Jane Birkin. Obě jsou ve filmu okouzlující. Jane jako lehká děva, Romy jako mladá manželka staršího intelektuála. Zkrátka Michel Deville odvedl dobrou práci.

V jednom z nejlepších Viscontiho filmů před námi ožívá Bavorsko druhé poloviny 19. století, v jehož čele stojí král, který se nikdy králem stát neměl. Helmut Berger jako Ludvík II. Bavorský geniálně zvládá přeměnu z oslnivě krásného, vzdělaného panovníka na flustrovaného a zakomplexovaného podivína, který hledá únik v uměle vytvořeném světě oper Richarda Wagnera. Romy Schneider po 13 letech opět představuje ve filmu Alžbětu Rakouskou, už to ovšem není sladká císařovna, která dává pít kolouškovi z lahve. Je to komplikovaná žena toužící po svobodě, kterou v habsburském domě nikdy nemůže najít. Visconti připravil pro diváky velkolepou podívanou, kdy v každém záběru potvrzuje svoji touhu po autentičnosti a perfekcionismu. Nic zde není laciné, každý detail dotažený do konce. Nic není ponecháno náhodě. Již nikdo nenatočí takto věrohodný obraz té doby jako to dokázal poslední režisér-aristokrat Luchino Visconti.