Roman Albach

Těžko se mi komentuje film, který vlastně filmem není. Dokument o člověku, který zcela prohrál svůj život, je snad to nejsilnější, co Helena Třeštíková natočila. U Katky víme, že už není cesty zpátky, že tato holka už nikdy nevykročí ze začarovaného kruhu drogy, peníze na drogy, drogy. První část filmu, která byla také uvedena v televizi v rámci dokumentu Ženy na přelomu tisíciletí, snad ještě není tak děsivá a depresivní. Stále ještě existuje naděje, že Katka se sebou něco udělá. Stále ještě mluví srozumitelně a uvědomuje si, jaký život žije. Okamžik, kdy se Katka vrací "domů" na půdu a ve mdlém světle petrolejky uvidíme její strhané rysy, kruhy po očima, naprosto nepřítomný pohled, v tomto okamžiku všichni pochopí, že tady už není naděje. Že se již nenajde žádná motivace, která by Katku z tohoto marasmu vytáhla. Ani těhotenství, ani dcera. Děsivé, silné.... Obdivuju a smekám před Helenou Třeštíkovou, že dokázala tolik let snímat úpadek člověka a přitom "normálně" žít svůj život. Helena Třeštíková své časosběrné dokumenty staví na tom, že vůbec nezasahuje a neovlivňuje jejich aktéry. To v případě Katky porušila, když ji nabádá, aby jí slíbila, že příští den něco už udělá, ale přitom tuší, jak marná je její snaha. Přitom nám je jasné, že od prvního měsíce natáčení by jí chtěla tato režisérka tolik říct. Ale to by vedlo jen k tomu, že by Katka měla pocit, že ji opět někdo do něčeho nutí, mluví do jejího života a s natáčením by skončila a její život by pokračoval stejně dál.... A tak by nevznikl tento dokument. Když se mu podaří odradit jen jednoho člověka od drog, měl smysl.

Tak toto tlačítko jsem vážně mačkat neměl.... První půlhodina ještě slibuje zajímavé psychologické drama, po hodině jsem ovšem koukal na sci-fi slátaninu s rádoby morálním poselstvím. Dvě hvězdičky dávám sličné Cameron Diaz za vytření několika kubíků vody malým mopem ;-)

Vynikající drama bez velkých "divadelních" zvratů, které naprosto přirozeně plyne. Film, kde stačí jen krátký letmý pohled a vy hned přesně víte, co která z postav právě prožívá a co cítí. A to především díky naprosto bezchybným hereckým výkonům Jakea Gyllenhaalla, Natalie Portman a Tobey Maguira. ...

Nejpůsobivější němý film, co jsem kdy viděl. Smekám před Sergejem Ejzenštejnem. Při slavné schodové scéně jsem ani nemukl. Geniální střih.

Souhlasím s mnohými kritickými komentáři. Špatný nelogický střih, trapné, pro mě nepochopitelné rádoby vtipné scény Mádla s Polívkou (mimochodem namaskovaný starý mnich Petr píšící své pravdivé paměti byl tak směšný), velké vojenské scény (to i v tv pohádkách je více komparzistů)...Suma sumárum, bylo mi z tohoto snímku trochu trapně. Je to velký mišmaš, se kterého vyčnívá pouze výborný herecký výkon Anny Friel a nadprůměrné kostými. Snad jen kvůli Anně Friel a Juraji Jakubiskovi, kterého mám jinak velmi rád, dávám tomuto filmu 3*.

Jako dítě jsem tuto pohádku neměl rád. Dokonce jsem se jí bál. Až později jsem pochopil, že to není ani tak pohádka pro děti, jako pro dospělé a kdo je je pan Jakubisko. S chutí se podívám na Jakubiskův pohled na svět bez sentimentu a pohádkových klišé.

Přiznám se bez mučení, mám rád válečné filmy, které jsou faktograficky přesné. ... Přestože od začátku víte, jak film dopadne, neubírá to vůbec nic na jeho napínavosti. Výborný válečný thriller, na který se rád podívám znova.

Kam až je člověk ochotný klesnout, aby přežil? Má pak takový život cenu? Max (vynikající Clive Owen) si myslí, že ano. Zapře přítele, znásilní mrtvou dívku. Jen aby přežil. Protože přežít je přece to nejdůležitější. V okamžiku, kdy to nejméně čeká, potkává člověka, který mu postupně otevírá oči a stojí u jeho přerodu. Člověka, který se nestydí za svoji orientaci a přes všechny útrapy si je schopný zachovat lidskou důstojnost. Max se zamiluje. Poprvé ve svém životě. A pro svoji lásku i umírá. Protože život bez lásky nemá smysl. Dechberoucí, silný snímek s vynikajícími hereckými výkony, kterému dávám bez rozpaků 90 %.

Hana Vítová ve své životní roli neštastně zamilované Marty Dekasové. Výborné drama bez zbytečného patosu a přehrávání. Snad nejlepší film, co protektorátní kinematografie nabízí.

Mnou dlouho očekávaný životopisný film o Romy Schneider. Rok 2009 měl přinést dva snímky o životě této divy, bohužel film "Eine Frau wie Romy" s Yvonne Catterfeld v hlavní roli nakonec z finančních důvodů natočen nebyl. O to víc jsem byl zvědavý na snímek režiséra T. C. Fishera. Oceňuji, že se tvůrci snažili být poměrně faktograficky přesní. Až na několik nedostatků, film nezkresluje fakta, která jsou dostupná. Tvůrci často vycházeli z Deníku Romy Schneider od Renate Seydel (vyšel i u nás). Mnohé situace, které ve svém deníku Romy popisuje, jsou pak téměř přesně převedeny do filmu. Film je zajímavý, pěkně ubíhá, Jessica Schwarz je v titulní roli výborná, stejně tak i ostatní herci. Casting byl dobrý - snad až na Maresu Hörbiger představující Magdu Schneider. Magda byla v 50. letech stále ještě velmi atraktivní ženou, zatímco její představitelka působí poměrně důchodcovsky. Trochu mě mrzelo, že film se víc nezaobíral 70.lety - vlastně dobou, kdy se Romy stala uznávanou charakterní herečkou a byla na vrcholu své francouzské kariéry. Většina filmu se detailně zaměřuje na její život s Alainem Delonem a následně s Harry Meyenem, tedy na 60. léta. Léta sedmdesátá jsou vážně velmi stručné. Naštěstí zásadní okamžiky jsou zde zobrazené. Oceňuji poslední scény filmu - natáčení Poutnice. Romy po ztrátě dítěte zavřená v hotelovém pokoji obklopená fotkama Davida, svíčkama, vzkazy, malůvkami, cigaretovým kouřem a hromadou vypitých flašek vína... přesně tak jsem si ji představoval v posledních měsících života, kdy nebyla schopná najít rovnováhu a cestu dál...