FOCKE_WULF

Florence Marly jako vyčůraná aristokratka, zákeřně předstírající lásku k inženýru Prokopovi, aby získala tajný recept na trhavinu Krakatit. Krásně prapodivnej film, to blouznění v horečce, zavezení inženýra nosatcem Plachým do Červené Sotně -souručenství anarchoteroristů a vlastně i to, že nevěděl, nedokázal si vzpomenout, kterou ženu to vlastně miloval..

Jak asi vypadá divák, na kterého je zde cíleno, koho má toto pobavit? Něco v teplákách, s umaštěnými vlasy sepnutými beruškou, neurčitého pohlaví, co reaguje na zvuk a záblesky světla.

Zlotchoř Oldřich s aerodynamicky ulízanou kebulkou, jeho kladélko ho naverbovalo do dalšího romantického dobrodružství. Je neskutečné, jaké sny a vize byly imprintovány do hlav prvorepublikového diváka, jak byla jeho mysl filmem programována, infikována. Prej - zavřete oči, odcházím. No já se poseru! Moh' jí aspoň dropnout peněženku, aby to nebylo tak předvídatelný.

Byl jsem na její straně. Podle všeho byla talentovanější než Nancy Kerrigan, porota ji však vždycky zařízla, protože pocházela z nízkých poměrů, byla to buranka, rebelka, prezentovala se za doprovodu hudby ZZ top a vůbec to nebyla éterická krasobruslařská princezna, což se očekávalo. Její vystoupení na olympiádě v Lillehammeru (i přes nepovedený začátek) však rozhodně mělo koule, nebo v jejím případě spíš vaječníky =>https://www.youtube.com/watch?v=63flkf3S1bE

Docela bych uvítal, kdyby se procesíčku povedlo přimět židobolševické agitátory, aby naopak oni ustoupili, klekli na svá špinavá proletářská kolena a přijali Krista. Líbila se mi reakce babek na poli, které se asi podivily, kde se uprostřed všeho toho socializmu najednou vzali poutníci k Bohorodičce a spontánně se připojily. Když jejich happening ucpal vozovku, byli už křesťané v defenzivě: "Zakládáme družstvo a že zrovna neseme panenku, to je náhoda."

Trojka je dost řídká a hluchá, úplně v ní chybí ta společná energie gengu chuligánů. Protože když mi v žilách koluje West hem a kámoši mě několikrát vytáhli ze sraček, nebo já jim přispěchal na pomoc do nějaké rubanice a když máme sklony v ožralosti zpívat chorály o pojebaných bublinách, držíc se kolem ramen, tak jsme kurva rodina a žádný pičusové z Millwallu nám nebudou narušovat naše teritorium (atmosféru hooligans mimo jiné výborně popisuje ve svých knihách Irvine Welsh - maník jede poprvé s bandou na výjezd do Motherwellu, jeho první vjem, když dorazí na místo - obrovský řev a v jednom okamžiku vysklená všechna okna vlaku; dlouhovlasý albínský magor, který se nespokojí s pořváváním mezi svými a jde proaktivně vysírat do nepřátelského kotle, prost jakéhokoli pudu sebezáchovy). Tohle všechno tu chybí, jsou tu jen rvačky bez té rabijátské vášně. Green street jednička měla dobrej příběh, ve dvojce jsme mohli sledovat interakce westhemských a millwallských rváčů ve vězení, kde to ještě zahušťovala sadistická bachařka. Ale GS z roku 2013, nevim nevim. Navíc Scott Adkins má charisma asi jako Alfréd Strejček, takže by měl spíš vést v nějaké firmě účetnictví a né statečné muže do bitev.

Vrána je sycena silnou, temnou emocí. Verše z komiksové předlohy - tato společnost/osvobozená/požehnaná/posvěcená/se zmocnila ďábla/jako příval černých vran v cévách jeho vnitřního stromu/potopila ho poslední vlnou/a tím/ že zaujala jeho místo/ho zabila

Jak nepříliš úspěšný nájemný clown stanul v čele revoltujících mas, po vzoru Klementa Gottwalda nebo občana Robespierra.

"Cože? Ona ta Marlen je nymfomanka? O', to je nadělení. O', to je nadělení. To je nadělení!"

Cyklus Příběhy slavných občas zahlédnu na čt1, některé díly byly zajímavé, třeba jak se režisér Petr Lébl oběsil v divadle, což mi přijde narcisistní. Míťa Masopust měl zvláštní osud. Můj první dojem z něj - ten je ňákej přiskříplej, dalo mi práci vůbec se rozpomenout, kde jsem ho viděl hrát. Ale prý byl talentovaný a navzdory svému vzhledu velký lovec žen. Plejboj Miroslav Plzák se rozčiloval, že pozval kočku do vinárny na večeři a před jeho očima mu ji sbalil tenhle skrček (tato akce bývá v pickuperské komunitě označována jako "přealfování"). Jeho kariéra šla do kopru, když se poznal se svou ženou. On si vlastně mohl říct, když poznal tu svou Danu -od teď se mi přestane dařit a půjde to se mnou jenom z kopce. Ona si ho nevážila a on, asi aby se jí přiblížil, s ní začal chlastat a brát drogy, čímž se stal nepoužitelný pro uměleckou práci.