Spock

Trojice mladých hrdinů vyráží na malý výlet do australské buše, aby se tam pobavila a relaxovala. Bohužel pro ně potkají na cestě maniaka a musí bojovat o holý život, většina bohužel podlehne. Takhle by se zřejmě dal v kostce shrnou děj tohoto filmu. Klasický scénář, který je naroubovaný pouze na nové prostředí. Hlavní hrdinové, kteří se chovají nelogicky a hodně tak maniakovi ulehčují práci. V podstatě není na tomto filmu nic objevného a ani originálního. Zároveň mě ovšem ani samotné provedení nijak nenadchlo, takže v součtu jde spíše o podprůměrnou záležitost.

Velmi propracovaný příběh, a popové hvězdičce co se chce stát herečkou a jejích dvou „netypických obdivovatelích“, které pohltila osobnost jejich idolu a začali věřit, že jsou někým jiným. Klidně bych se vsadil, že by z tohoto námětu vznikl zajímavý psychologický thriller, ale divák nemusí litovat místo toho tady má skvělé anime. Řekl bych, že tento film jenom dokazuje možnosti „kreslených herců“, nemusí jít “jenom“ o střílení, akci a bombastické vizuální zpracování, samozřejmě proti němu nic nemám, ale tento žánr zvládne vytvořit také mnohem subtilnější vizuální podívanou, jež staví hlavně na obsahové stránce příběhu. Velmi dobré, doporučuji vřele.

Dějově netypický příběh diváka tentokrát zavede do doby viktoriánské Anglie. Děj se točí kolem zlotřilé „Nadace“, která zneužívá moderní vědu a vytváří smrtící zbraně. Tomu se samozřejmě musí zabránit a hlavní chlapecký hrdina se do tohoto úkolu pouští se svým dědečkem s vervou. Na tomto podkladu se ovšem rozvíjí i mnohem hlubší myšlenka, které se týkají role vědy v životě člověka a její úlohy v rozvoji celého lidstva. Celý film je ve své podstatě střed protichůdných názorů na tuto věc. Film je podle mě klidně možno vnímat jako apel na vědce a vynálezce, aby nepodlehli megalomanství a neopájeli se vědou odtržení od reality obyčejného světa. Člověk se nesmí stát otrokem pokroku a neustálou honbou za ním. Snaha dosáhnou velkoleposti za každou cenu končí nezdarem.

Jedna hvězdička za přerostlého aligátora. Jinak bohužel nemůžu být spokojen. Nudní herci a nudný „děj“ mě opravdu neoslovily.

Asi budu v tomto případě dost vybočovat z řady ostatních hodnotících, ale vážně nechápu co na filmu ostatní tak vysoko oceňují. Myslím, že myšlenka filmu není špatná ale to provedení, je nepovedené. Komediální prvky mě tedy vůbec nepobavili. Různé nečekané komplikace jen dále zamotávají děj a prodlužují délku filmu, která je na komediální krimi opravdu moc dlouhá, chtělo by to zkrátit o půl hodinu. Já už byl ke konci filmu celkem unuděný, což jistě není dobře. Stejně tak dva hlavní protagonisté mě tedy vůbec nepřesvědčili o tom, že se hodí do své role a to nemluvím o tom hlavním agentovi.

Nicolas Cage v roli jasnovidce, který vidí co se stane v budoucnosti, nejdříve to jsou jen dvě minuty, ale pak díky scénáristům mnohem více. Řekl bych, že samotný Cage mě ve své roli nezklamal, stejně tak jsem musel kvitovat nápad filmu, je to vážně zajímavá eventualita. Film pro mě má ovšem jedno zásadní mínus, téměř ve finiši divák zjistí, že si s ním příběh a jeho tvůrci opravdu ošklivě pohráli a vrátí ho o téměř o čtyřicet minut zpět v ději. Ne že bych neměl smysl pro humor, ale tohle vyloženě kazí dojem z toho, co bylo před tím. Film tak fakticky končí ve své polovině nedomyšlen a nevyřešen, se spoustou otázek na které není odpověď. Stejně tak mi vrtalo hlavou kdo jsou ti teroristé, kteří chtějí vše odpálit, proč to dělají nebo taky proč mluví francouzsky? Není to snad jen další ukázka nedomyšlenosti celého příběhu?

Pokud chcete vidět film s příběhem, který vás vezme za srdce a nepustí, rozhodně zkuste tento film. Citlivě natočený vztah dvou si ze začátku neznámých lidí. Prosté sny „chalupníka“ o tom, jak bude mít svojí krávu, jak dostaví políčko na svahu kopce, kam tak lopotně den co den nosí hlínu z údolí. Režisérovi se skutečně podařilo, aby celým filmem zcela prostoupila atmosféra doby ve které se film odehrává i myšlení lidí, kteří v ní žijí. Rozhodně doporučuji.

Jericho rozhodně není „dalším“ seriálem v řadě a to zejména díky svému námětu a situaci, do které staví naše hrdiny. Uprostřed ničeho nám stojí malebné městečko Jericho, které se musí potýkat s následky globálního terorismu, který zasáhl celý stát. Zde se nám pak rozvíjí hlavní příběhová linie, obvyklé „řešení“ osobních vztahů plus nějaké ty problémy celé komunity. Problémem, proč seriál u mě nemohl dosáhnout vyššího hodnocení i přes svůj potenciál je několik. Zejména se připravte na kolísání zajímavosti jednotlivých dílů. Někoho možná odradí i přílišné soustředění se na vztahy a osobní problémy jednotlivých hrdinů, tohle mi ovšem připadne jako legitimní záležitost vzhledem k zaměření seriálu. Určitě by mnoho diváků ocenilo větší prokreslení chaosu a zkázy kolem Jericha, ukázat více destrukce a bezpráví aj. průvodních jevů. Bohužel si musíme uvědomit, že jde o seriál a ne o velkofilm, takže to chce trochu shovívavosti v tomto ohledu, všechno stojí peníze. Co mě ale vážně štvalo jsou občasné „kecy“ některých hlavních hrdinů, zdá se to jen mě, nebo jsem v tom seriálu opravdu vycítil občas pro mě nestravitelný amerikanismus, klasické řeči kdy se hledá podpora a útěcha Boha aj. charakteristická „témata“ amerického myšlení. Na druhou stranu je to americký seriál pro americké diváky, takže hlavně když se to líbí jim.

Kdo by chtěl být napůl člověk a napůl monstrum? Zápas jedince o svoji identitu skrze konfrontaci „s tím druhým“, bestií schovanou v něm. Možná jsme nezačal komentář k tomuto anime příliš jasně, abych to tedy objasnil. Tohle je pro mě nejsilnější moment celého filmu. Příběh se točí kolem dvou „sympaťáků“, jeden je vědec a ten druhý no řekněme, že má zvláštní schopnosti. Oba dva se střetávají s „monstry“, které parazitují na lidech, jeden je zkoumá a ten druhý je likviduje. Příběh je celkem prostý, nečekejte nic převratného. Tomu odpovídá i mé hodnocení, průměrná záležitost.

Brilantní vizuální stránka dává filmu spolu s poněkud depresivní, ale velmi vkusnou hudbou, nečekaný rozměr. Díky minimální dějové lince je divákovi předkládán podivný derivát, který ho naplní mnohostí pocitů. Nabízí se otázka jestli mám opravdu odhodit při sledování tohoto anime racionalitu, která se může zdát pro sledování tohoto filmu jaksi navíc a „ponořit“ se do příběhu bez racionálních schůdků, skočit do něj po hlavě. Moje odpověď je ne, ale někdo jiný na to může mít jiný názor. :-)