annihilation

Zatímco většina dokumentárních filmů o hudebních kapelách zachycuje spíše záběry z nahrávání, Twenty se věnuje Pearl jam už od jejich úplných počátků a ukazuje cestu, jakou se dali dohromady a jak bylo občas složité vydržet pospolu. Možná se vám bude zdát můj pohled poněkud zkreslený, protože jsou Pearl jam moje číslo jedna, ale na dokumenty se většinou dívají fanoušci, tak co. Já byla se snímkem nadmíru spokojená, přišlo mi, že vystihl jejich tvorbu a „dospívání“, jak měl a ukázal i věci, o kterých se člověk jen tak nedočte. Hlavně mě potěšily použité záběry z koncertů, které nejsou nikde jinde k vidění a slyšení (nemůžete pro mě někdo sehnat demo písně Footsteps?).

Hlavní hrdina jménem Jack trpí nespavostí a dělá vše, co může, aby mohl usnout. Jednoho dne se seznámí s mužem, který mu, dá se říct, změní život. Jackovi vyhoří byt a jeho nový kamarád Tyler ho u sebe nechá bydlet. Z legrace se začnou bít a tím se zrodí nová zábava – Klub rváčů. Ten se brzy stane velmi populárním. Kam až to vše ale může dojít? Film je nehorázně dobře zpracovaný, hltáte ho jedním dechem. Je plný černého humoru a překvapivých zvratů, to vše doplněné, dle mého mínění, skvělým výběrem herců. Šup, ten si jen přečíst knihu, podle které byl tento snímek natočen a budu spokojená na plné čáře.

"Lidé věřili, že když někdo umře, odnese vrána jeho duši do světa mrtvých. Když dojde k něčemu hroznému, nedopřeje to duši pokoje. A někdy...může vrána tu duši přinést zpátky, aby to zlo napravila." A hlavní postava s příhodným jménem Eric Draven zemře za hrozných okolností. A vrátí se pomstít těm, kteří mu znásilnili a zabili jeho krásnou snoubenku. Vím, takhle na první dojem to člověka asi moc nezaujme, ale prostředí a napětí ve filmu si vás připoutá (hlavně pokud máte rádi trochu temnější filmy). Do příběhu o mstě z lásky je zapleteno ještě několik postav a určitě si nějakou z nich oblíbíte. Příběh je hezký, napínavý, občas i akční. A soundtrack určitě potěší příznivce rockové hudby. Možná by vás zaujaly i okolnosti kolem filmu. Herec hrající hlavní roli - Brandon Lee - při natáčení zemřel. Prý proto, že v pistoli zůstala pravá nábojnice místo slepé. Kromě této hrozné tragédie film ještě provázela spousta zranění (ruka probodnutá šroubovákem a velké popáleniny). Myslím, že tohle všechno dává filmu ještě víc temnou atmosféru, o kterou stejně nebude nouze.

Mátě někdy ten pocit, že do téhle společnosti prostě nezapadáte a jste tím vším konzumem kolem sebe zhnusení? Hlavní hrdina tohoto filmu to vyřeší po svém: po dokončení školy se zbaví všech peněz a auta a rozhodne se cestovat a jako svůj cíl si určí Alijašku. Během cest si vytvoří pouta se spoustou lidí a spatří mnohé krásy přírody. Dosáhne svého vysněného cíle? Přinese mu to všechno nakonec nějaký druh pochopení? Jsou filmy, které člověku dovolí "vypnout", ale tenhle to zaručeně není. Předem upozorňuji, že je to drama, takže jestli vám příběh nesedne, tak si tento snímek neoblíbíte. Je točený podle skutečného příběhu, takže možná nutí člověka, aby se zamyslel, jestli by něco takového taky udělal. Jinak mě zaujal i vizuálně - jsou zde zachyceny nádherné kusy přírody a k tomu ještě jako bonus (teda pro mě určitě) celý soundtrack nahrál a nazpíval Eddie Vedder. Miluju ve filmu tu část, kdy se rozezní krátká instrumentální píseň The wolf a jsou tam záběry na zasněžené hory. Takže, určitě tenhle kousek doporučuji, ale jen pokud na něj budete mít vyloženě náladu. http://www.youtube.com/watch?v=6H8optu9rTU

Světoznámý příběh o jedné slečně, která je tak trochu jiná, než ostatní. Jednou uvidí králíka v obleku a tak za ním pospíchá, spadne do nory a ocitne se v Říši divů, která je v ohrožení, protože jí vládne Srdcová královna. A ano, je to pohádka, ale je úžasná. Film je krásně zpracován. Tedy pokud máte zálibu ve fantasmagorickém prostředí, zvláštním výběru herců (včetně jejich kostýmů a masek) a netradičním dialogům. Na tohle je Tim Burton jednoduše jako stvořený. Akorát tenhle film nemá tak temnou atmosféru, jako jeho ostatní snímky, mějte na paměti, že je to pohádka. A jestli máte někdy pocit, že jste ten nejšílenější magor, možná zjistíte, že to ti nejlepší bývají. :)

Waking life je jeden z nejzvláštnějších filmů, které jsem kdy viděla. Zprvu každého vyleká tím, že je animovaný, protože to vyvolává myšlenku, že něco nebude v pořádku, ale snímek z toho nakonec velmi těží. Ve spoustě scén je využito tohoto podivného zobrazení reality a postupem času zjistíte, že je toto nevšední zobrazení něčím, co posiluje kvalitu snímku, protože přesně vyjadřuje jeho šílenou atmosféru. Hlavní hrdina vás ve svých snech, ze kterých se probouzí do dalších snů, seznámí se spoustou zajímavých postav, které se mu snaží vysvětlit svůj smysl života. V tomto filosofickém duchu se nese celý příběh, který odkazuje na spoustu zajímavých věcí, jakými jsou kupříkladu lucidní snění nebo kolektivní paměť. Divák bude jistě přesycen spoustou myšlenek, které nestihne jen na jedno zhlédnutí vstřebat. Některé jsou slabšího rázu a nejdou moc do hloubky, jiné naopak velmi příjemně překvapí a zaměstnají lidskou mysl na hodně dlouho. Mě velmi zaujala tato: "There are two kinds of sufferers in this world: those who suffer from a lack of life and those who suffer from an overabundance of life. I've always found myself in the second category." Možná vás snímek mine a zůstane vám z něj jen vzpomínka na kvanta postav rozplývajících se v barvách nebo se probudíte do dalšího života obohaceného o spoustu nových cenných myšlenek.

Náš hlavní hrdina pracuje pro policii a má své metody vyšetřování, což se samozřejmě nikomu nelíbí. Aby se ho zbavili, pošlou ho do Ospalé díry najít vraha, který svým obětem stíná hlavy a nechává si je. Ve vesnici všichni tvrdí, že jde o dílo Bezhlavého jezdce, který vystoupil z pekla. Tomu čistě racionální konstábl odmítá uvěřit, tedy jen dokud ho neuvidí na vlastní oči. Postupně zjišťuje, že mezi vraždami existuje jistá spojitost… Tento Burtonův snímek podle mě patří k jedněm z nejlepších. Jemně hororové prostředí, vykreslené postavy, hodně záhad a trochu lásky. A co se mi ještě líbí je volba hlavních rolí - temný (a v tomhle snímku velmi pohledný :D) Johny Depp a plavovlasá a jemná Christina Ricci se skvěle doplňují. Takže pokud patříte k příznivcům tajemna, film mohu jen doporučit.

V době, kdy se cení prázdná slova, která jsou vyřčena složitě, se tento snímek řadí mezi světlé výjimky, jelikož ztvárňuje hluboké prožitky a pocity v té nejjednodušší formě. Divák je nucen celou dobu přemýšlet, ale není násilně vtlačen do deprese, ba naopak - celou dobu se baví, protože je film plný příjemného humoru. Scény jsou barvité a atmosféra je pohádková. Navíc není možné si nezamilovat hlavní postu - Edwarda Blooma (ztvárněného sympatickým Ewanem McGregorem), která všem spontánně předkládá hřejivou myšlenku, že sny, které v sobě nosíme, se nám splní, jen se jich nikdy nesmíme vzdát. To vše je nevšedním způsobem zakomponováno do dojemného lidského příběhu, který odráží složitý vztah mezi umírajícím otcem a jeho synem. http://www.youtube.com/watch?v=y-uXPkQQCYY

Jeden z mála hororů, na který se nechci dívat podruhé, protože jsem se u něj celou dobu bála. A tím myslím ten vnitřní strach, který nemáte ze spousty krve a utrhaných končetin, ale ošklivé hlodání ve vaší hlavě. To je atmosféra filmu. Příběh je zasazen do přes zimu opuštěného hotelu, který má za úkol spravovat a hlídat muž jménem Jack, který tu bude bydlet se svojí ženou a synem. Jenomže hotel to není úplně normální, vyskytují se tu totiž paranormální jevy, které nahlodají mysl neúspěšnému spisovateli Jackovi, kterého mistrně ztvárnil Jack Nickolson (jemu role šílenců prostě sedí), a ten se naprosto zblázní. Už před časy tu jeden hlídač zabil svojí rodinu. Bude se historie opakovat? Nebo má snad rodina šanci, protože je chlapec osvícen a dokáže vidět věci, co ostatní nevidí? Film je natočen podle stejnojmenné knihy od Stephena Kinga. Upřímně, jsem ráda, že jsem film zhlédla před přečtením knihy, jinak by se mi asi nelíbil. Stanley Kubrick je sice dobrý režisér, ale předlohy se moc nedrží. Takže jestli jste knihu už četli, tak se připravte na to, že je film trošku jiný. A taky že z něho budete mít hnusný pocit po celou dobu sledování.

The Wall rozkrývá před divákem nesouvislý příběh vykreslující depresi a odosobnění, které vznikají vnitřním stárnutím "směrem do sebe", uzavřením se před světem, útěkem za hranici vědomí. Všechna kritika, která vyzní ve Watersovo textech je surově promítána na plátno a způsobuje neměnnou úzkost z uvědomění. Škola ničí naše svobodné myšlenky, příliš milující matka nás tak oprostí od citu, každá láska skončí smutkem a vše ovládá něčí diktatura. Ve snímku se rozvíjí příběh muže (velmi vtipně pojmenovaného Pinky Floyd), který se ztratil sám (v) sobě a jeho střídající se agonie a nečinnost se pomalu mění v krutost. Zde bych ráda vyzdvihla skvělý herecký výkon Boba Geldofa, který své roli dokázal dát nezapomenutelnou tvář. V jeho hraní se totiž dokonale zračí všechny pocity - dokáže výborně zprostředkovat komunikaci mezi divákem a rychle se střídající linkou filmu. Líbí se mi neobvyklé zpracování. Hudební video zde naprosto přesahuje své meze a pomocí společensko a politicky-kritických textů odráží všechny hluboce existenciální myšlenky ve výčtu surrealistických výjevů, dekadentně a symbolicky laděných animací a v (ne)lidském příběhu, to vše do sebe zapadá jako cihly a tvoří kolem všeho pomyslnou zeď, která vás dokonale uzavře v jeho myšlenkách. A je jen na vás, jak jí zboříte. http://www.youtube.com/watch?v=6kqt48yjYsE