efka.off

Problém není v hereckých výkonech, ty jsou v pohodě. Spíš jde o to, že je to fakt pitomý, scénář opravdu není nijak náročný, chvílemi to působí spíš jako parodie a třeba karaoke scéna byla total trapná. Kdo by ale čekal od tohoto typu filmu něco hlubokomyslnýho? Nebylo to ale rozhodně tak strašný, jak jsem si předem udělala obrázek (lidi asi dávají odpad tak nějak z principu nebo jdou s davem) a nezaslouží si být mezi nejhoršími filmy ever. Já se přiznávám, že jsem se místy i bavila a vidět tohle ve 13, miluju to😅. Dnes jsem ale o trošku starší a mam ráda kvalitnější materiál, takže za mě ⭐⭐. I když ta třináctiletá holka ve mně bude napořád ☺️

Trvalo to 10 minut, než jsem pochopila, že...  takhle fakt ne

Nejdřív mi to bylo lehce protivný: úžasná, milující, dokonalá, americká a "boží" rodina... Postupně mě to ale začalo bavit a nakonec musím uznat, že to byl celkem obohacující zážitek. Jen škoda toho oficiálního popisku, kterej vyzradí i to, co se děje skoro až na konci filmu. Ale nakonec to fakt bylo boží. ☺️

To byl takovej hnus, až jsem z toho zapomněla hodnotit - a to se mi ještě nestalo (zjistila jsem s asi ročním zpožděním). Na tohle jsem myslela fakt dlouho. A chtělo se mi z toho blejt. Ufff.

Čím větší histerie okolo tohodle filmu, tím víc mám chuť sundat ještě jednu hvězdu. Není to takový terno, jak si všichni myslí. Líbivě udělanej film, do kterýho zapomněli přidat i trochu toho ošklivýho o Freddiem a spol. Podle mě se film může takhle hodně líbit jen tomu, kdo Queeny vůbec nezná. Když jdu na film o nejlepší kapele ever (aspoň pro mě), tak se chci fakt koukat na pravdivý informace a né na tohle. A že to není dokument ale film pro mě není argument a vůbec mě tenhle kec nezajímá. Ty nejzásadnějších okamžiky kapely i z Freddieho života mají tvůrci potřebu poupravovat dle libosti a asi hlavně dle nálad těch, co tohle cálovali. Špatný to není, ale nehodnotíme tady hudební soundtrack, že? Protože bych řekla, že to tak mraky lidí pochopily. Ten, kdo se považuje za fanouška, by si měl radši pustit tohle (boží dokumenty, ano vím, DOKUMENTY, které neohodnotilo ani 1000 lidi!) https://www.csfd.cz/film/349329-freddie-mercury-pribeh/komentare/ https://www.csfd.cz/film/305107-queen-these-are-days-of-our-live/komentare/

Fakt jsem se moc snažila, ale stejně nepochopila :) každopádně i tak doporučuju!

Bod za hudbu a herecké obsazení/výkony. Jinak? Měla jsem co dělat, abych to nevypnula. Asi holt nemám uměleckou duši, či co...

Film jako takový za nic nestojí. Je to tak britské, ale v tom špatném smyslu slova - šedivé, ponuré, nudné... Doteď by mě ani nenapadlo, že o takovém tématu může být natočen takhle nezajímavý, vlastně špatný film. Poselstvím filmu nebylo předat informace o procesu samém, ale o tom, kdy přepnout na jakou kameru, aby to bylo divácky atraktivní. OK, chápu, je to film a ne dokument, ale tahle by to prostě vypadat nemělo. Navíc mi ten pán z kriminálek nikdy a nikde nebyl sympatický. Hvězdy si zaslouží jen autentické záběry - alespoň ty mě dokázaly do příběhu dostat a něco si z něj odnést.

Tak tohle musí zamávat s každým. Ve mně to zanechalo hlubokou ránu, zhnusení, smutek, vztek... Asi už to nikdy nebudu chtít vidět znovu. Ale tak to má být. Film vás má tak dostat, že na něj musíte myslet, nějak vás poznamenat, něco vám říct, donutit přemýšlet, zamyslet se sám nad sebou. Tohle opravdu není pro každého. Velmi výchovný materiál, který by stál za to, aby ho viděli středoškoláci – drsné, ale bylo by to mnohem účinnější než všechny ty přednášky, z kterých mají všichni akorát prču. Estonskou kinematografii fakt najetou nemám, ale jestli umí takovouhle kvalitu, tak chci vidět víc.

K Pistolím mám silný vztah. Když mi bylo 14, začala moje „doba temna". Černé oblečení a ještě černější oči plus spoustu dalších věcí okolo – znáte to. Stala se ze mě anarchistka :) Poznala jsem Pistole a staly se mojí inspirací... Tenhle dokument mi připomněl, proč jsem je tak milovala, obdivovala a někdy i nenáviděla. Příběh Pistolí tak, jak je zachycen tady, je strhující, poutavý, nesmrtelný. Plno autentických záběrů, které jsem do té doby jinde neviděla, výpovědi Sida a Johnnyho a příběh této legendy spolu se vším tím hnusem okolo – to je na tom to nejlepší. Celou dobu jsem si říkala: „Ať toho Johnnyho ukážou, chci vidět, jak dneska vypadá." Nakonec jsem ráda, že jsem ho neviděla, o to je to všechno ještě zajímavější a myslím, že jsem si i ušetřila pořádný šok :) Žádná jiná kapela za tak krátkou dobu fungování nedokázala to, co oni. A to nemyslím jen v dobrém, spíš naopak. Punk´s Not Dead!!!