newt17

Nejlepší filmy většinou obsahují gradaci - na začátku se skvěle rozjedou a pak nezastavitelně tlačí další a čím dál skvělejší nápady a na konci zažíváme totální euforii. V tomto kousku jsem objevil jistou zvrácenou analogii - film je příšerný a trapný s každou scénou víc a víc a záleží na konkrétním divákovi, kde má onu hranici, za kterou už mu sledování způsobuje fyzické utrpení. Pokud není jako já tak trochu audiovizuálním masochistou a podobně absurdní podívanou si neumí užít po svém. Musel jsem se strašně smát, bylo mi za všechny zúčastněné trapně, ale nedokázal jsem se odtrhnout. Něco tak kouzelně debilního nemohlo vzniknout náhodou! Dovedu si představit, že tvůrci dostali od studia zakázku, co všechno mají na plátně předvést, aby nalákali do kin všechny dvanáctileté američanky, a rozhodli se své zákazníky ztrapnit se vší parádou a škodolibostí, kterou měli. V nějaké recenzi jsem kdysi četl verdikt: Projděte si zkouškou odvahy!! a pro tento "skvost" to platí jako ulité.

V žánru dokonale předvídatelných romantických limonád jde o naprostou špičku.

Le Big Mac.

Steve Buscemi jako neodolatelný pohodový looser.

Dvě hodiny mi uběhly jako voda, ale smysl příběhu mi uniká. Vůbec nemám potřebu vidět jej znovu.

Řadím hned vedle Pirátů z Karibiku 2, tedy k absolutní špičce žánru letní popkornové podívané.

Je to sice béčko jako Brno, ale aspoň pořádně odsejpá.

Tvůrci překvapivě nepodceňují inteligenci diváka. O to překvapivější, že je to dílko o Američanech pro Američany.

Asi jediný opravdu dobrý Troškův film.

Když srovnávám se současnými Dysneyovkami, chce se mi jedna hvězdička ubrat za plýtvání nápady:-)