Mkqp

Sympatický filmek, který pro mě postrádá tu neviditelnou podobu lasa, jenž diváka pevně chytne a nechá ho plně ponořit do děje. Co potěší, tak jiný druh válečně laděného filmu.

Cafe.Waiting.Love je romantická komedie, jejíž komediální stránka je velice střelená, mému vkusu nelíbivá, za to však stravitelná. Romantická část byla naopak krásná, zpočátku hodně usměvavá, čímž ve mně utvářela pozitivní náladu. Konec filmu si vzal od obou něco, přidal k nim navíc melancholickou část, která mě absolutně vyždímala a dostala. Ještě patnáct minut před koncem jsem váhal jestli dám hvězdičky tři nebo čtyři, ale když přišel zmíněný vyděračský konec, tak je pět jasná volba. Krásný instrumentální soundtrack

Prvních 7 dílů jsem byl blahem bez sebe a měl pocit, že štěstím odletím do nebes, protože od Cruel City mě žádná z temných akčních kriminálek takto nenadchla. Nebýt mého stropu v pokoji, tak se tak i stane. Teď však vážně. My Beautiful Bride začal opravdu úžasným atmosféricky budovaným příběhem s na míru ušitým hudebním doprovodem a smysluplnými flashbacky, jimiž byl rozkrýván zajímavý příběh. Intenzivní mrazení v zádech bylo na denním pořádku. Po těchto skvostných dílech začal problém. Děj začal stagnovat a opakovaně vracející se problém začal unavovat. Po pár stagnujících dílech se děj začal opět rozjíždět, ale už nedokázal navázat na vynikající začátek. ■ Poprvé jsem viděl kdy se hlavní hrdina úmyslně posere, aby se skrze exkrementy a smrad mohl dostat do snazší pozice pro útěk. xD ■ Otázky předsedy Kanga jsou prostě boží. xD

Saikô no Rikon je plný dialogů, které si stejně všechny nezapamatujete, ale každý z nich má své místo v celkovém utváření vztahu k hlavním postavám. Sice je ona dialogová cesta pro všechny stejná, ale jak už to bývá zvykem, její konec je pro každého z nás odlišný. U Saikô no Rikon vše platí dvojnásob, jelikož je to seriál, kde sympatizování s hlavními postavami utváří jeho celkový dojem. Většina z nás se shodneme, že Hamasaki je otravný jako moucha neustále lítající kolem nás a psychicky těžce snesitelný charakter, ale i k němu se dá postupem času nalézt cesta. Saikô no Rikon vás neučaruje oslnivými srdcervoucími situacemi, pokud však budete všímavější a nelhostejní ke všem maličkým situacím, tak věřím, že si spousta lidí ony situace dokáže nalézt i ve skromných scénách. Saikô no Rikon má v záloze také spoustu skvělého a odzbrojujícího humoru, což bych z Japonské produkce moc nečekal. Vychází ze zcela běžných situací a přirozeným způsobem.

TO BE CONTINUED je miniseriál o korejské chlapecké skupině Astro, v němž se také objevuje velice známá dětská herečka Kim Sae-Ron. Děj seriálu je o tom, že se pár členů zmíněné chlapecké supiny spolu s Kim Sae-Ron, která v tomto seriálu ztvárňuje Jung Ah-Rin, vrací o dva roky zpět v čase. Po tomto návratu začíná jejich cesta k vysněnému debutu, který měli mít před návratem do minulosti. V té době skupina zažívá existenční problémy, jelikož skrze pýchu dvou členů se zmítá nad propastí s názvem rozpad. Samozřejmě si nikdo z nich rozpad nepřeje a proto se ostatní členové spolu s Jung Ah-Rin a Yeo Reum snaží skupinu stmelit dohromady. Nevím sice za jakým účelem tento seriál vznikl, ale jako oddechovka je celkem fajn. Navíc celkem potěší herecké výkony. Celý seriál se nese spíše v komediální rovině, přičemž si nic nekomplikuje zbytečnýma kravinkama, které si přes svou stopáž stejně nemůže dovolit.

Film je spíše pro ty co viděli seriál Firefly z roku 2002, protože teprve pak budou chápat všechny souvislosti a chování postav. Film Serenity pouze uzavírá děj zmíněného seriálu, který byl předčasně přerušen.

Právě jsem získal novou seriálovou lásku zrovna tam, kde bych ji v životě nečekal. Vyloženě nemám rád druh sci-fi, kde se objevují vesmírné lodě putující napříč vesmírem, a ve kterém se často střílí, jenomže Firefly mě skrze opravdovost pocitů a emocí posádky získává na plné čáře. Firefly mi přijde jako americký Cowboy Bebop. Dá se říct, že děje jsou od sebe odlišné, ale u obou hrají spíše sekundární roli hloubkovému vykreslení charakterových rysů všech postav posádky. Každým dílem a rozhovorem mezi všemi členy se u mě pomalými krůčky zvětšovalo pouto ke každému z nich, až mi nakonec přirostli k srdci. V tuto chvíli je pouze pár minut od poslední minuty filmu, který uzavírá nedokončený seriál a už mi všichni chybí. V hlavě mi zní pouze: „Já chci ještě!“ Nejzajímavější charakter pro mě byl bezesporu kapitán lodi Serenity Malcolm Reynolds. Malcolm působí jako veliký dobrák od kosti se silným smyslem pro spravedlnost a morálku, jenomže dokáže v nečekané chvíli vyplodit takovou hlášku, nebo provést takovou věc, která popírá jeho dosavadní chování a obrací jej úplně odlišným směrem.

Nechápu to, film absolutně o ničem a já ani ve 2 ráno nepřetáčel. Komu se chce sledovat pár obyčejných dnů obyčejné dívky, tak hurá do April Story. Uzuki Nireno je nesmělá introvertní dívka, která se rozhodla pro svou platonickou lásku studovat na Tokyské univerzitě. Během dne sotva promluví, a když už se nějaký rozhovor vyskytne, tak probíhá velice kostrbatě a je pro ní těžké jej jakýmkoliv způsobem rozvinout. ■ Poprvé jsem viděl film, v němž jsem přes pět minut sledoval úplně jiný film, na kterém byla hlavní postava v kině.

Představte si, že jíte okurku. Její první polovina je velice chutná, ale když se zakousnete do té druhé, tak se vám ústa začnou kroutit do nepředstavitelných tvarů, chce se vám zvracet, ale i přesto je vám líto onu okurku vyhodit. Co teď? Aby ona nechuť zmizla co nejdříve, tak ukusujete co největší kousky a v duchu si říkáte ať už jí je konec. Nějak podobně jsem se u sledování The Brain Man cítil já. První polovina byla super a sledoval jsem jí s velkým zaujetím. Poté přišla polovina druhá a já se snažil některé části proklikat, abych se co nejdříve zbavil mého utrpení. ■ Ještě se musím pozastavit nad vychvalováním hereckého výkonu Toma Ikuty. To myslíte lidi vážně? Tóma je sice skvělý herec a patří mezi Japonskou špičku, ale co je tak chvályhodného na ztvárnění postavy, která je bez emocí a po většinu času se stejným výrazem na tváři. Takovou postavu dokážou ztvárnit i neherci. Jen nebudou mít tak charismatický obličej. Vážně jsem z toho v rozpacích. Tak jak Jirka nechápe, že někdo mohl tento film přeskakovat, tak já nepochopím jak může někdo označit herecký výkon Toma Ikuty za tahouna onoho díla.

Hlavní herec byl zvolen brilantně. Jeho herecký projev od verbálního až k neverbálnímu byl skvělý. Jen mě mrzí, že Mr.Robot s každou scénou vyzařoval auru velkého očekávání, které zakončenými scénami nedokázal naplnit. Neustále na mě doléhal pocit, že přijde něco velkého, ale nikdy to nepřišlo. Těžce se mi to popisuje. Je to jako když jste připravován na příchod ředitele té největší firmy na světě, ale přijde pouze ředitel čtvrté největší firmy. S tím samozřejmě přichází obrovské zklamaní a rozhořčení, protože se člověk cítí cíleně obelháván. Z Mr. Robota mám velice rozporuplné pocity. Seriál je to dobrý, s postavami nakládá precizně, s napětím diváka pracuje skvěle až do posledních minut, ale místy jsem se nudil a myšlenkami odbíhal někam jinam. Na čistých 5 to nevidím, ale 4 mi přijdou málo. Hodnotil bych nejradši 85%.