Mkqp

WAY má velice propracovaný scénář, který spolu s dobře zahranými pozitivními postavami tahá tento seriál z průměru. Nemůžuse však zbavit dojmu, že dvě ze tří hlavních dějových linií, které byly zahaleny v mystickém hávu, a které držely diváka celou dobu v napětí, byly po jejich rozuzlení nesmyslné. Člověk je při nich držen v očekávání, že se stalo něco víc než doopravdy. Paradoxně měla větší váhu linie s Kang So-Young a Lee Eun-Bi, která byla z těch třech celou dobu na očích. ■ Korejci opět až moc vykreslují špatnou stránku charakteru a vytváří tak dojem čisté černé postavy, která nemá vůbec žádnou kladnou vlastnost, což většinou u lidí nebývá. Dále mě mrzí, že plačící scény mě až na jednu téměř nechytly za srdce. Necítil jsem z herců opravdové emoce. Paradoxně mě nejvíce dojala scéna pár dílů před koncem s osobou, která se v celém seriálu objevila možná třikrát. Této osobě jsem smutek i výčitky opravdu věřil.

Něžné, klidné, milé a hodně sympatické. Mělo to své neduhy, ale krásné chvilky je převálcovaly. Navíc krásný soundtrack tomu dodává šmrnc. Najde se sice spousta mnohem lepších filmů, mě se však tento snímek ohromně líbil a zanechal ve mně jen ty nejlepší pocity. Líbila se mi hlavně vztahová stránka, která byla pouze o dvou cizích lidech, kteří se pomalu poznávají.

Agrh! První třetina seriálu je tak špatná, že má velký vliv na mé celkové hodnocení. Začíná se dvěma případy, jejichž způsob vyšetřování působil značně amatérsky a na herecké výkony některých vedlejších postav se nedalo dívat. Pokud si dobře vzpomínám, tak jeden z těchto případů byl i úplně zbytečný a s hlavní dějovou linií neměl vůbec nic společného. Přibližně v sedmém díle se začala hlavní dějová linka pořádně rozjíždět a já byl blahem bez sebe. Spolu s rozkrýváním okolnostmi smrti malého Han Byula se začal rozvíjet velice geniálně propletený děj, přičemž nejasná role šéfa Hee-Man Moona držela diváka neustále v napětí. No a ten jeho charakter byl napsaný prostě skvostně. I přes skvělý děj v druhé třetině se Pride and Prejudice nevyvaroval velkým stupiditám, což je velká škoda. Abych zde něco z těchto stupidních věcí vyjmenoval, tak se pozastavím třebas u volně přístupných informací o stavu vyšetřování. Koo Dong-Chi se svou skupinou vedou interní vyšetřování, ale kdokoliv se může na jejich výsledky podívat a to i osoba, které se to týká.Tím se tento seriál stává velice nevyrovnaným. Velmi kvalitní děj zabíjí tyto malé situace.

Tak tento miniseriál je pro mě obrovské překvapeni. Hltal jsem každou sekundu děje a nemohl se ho dostatečně nabažit. Han Min Woo je kluk, který pomalu rozkrývá ztracené vzpomínky na jeho první lásku Mimi, podle čehož maluje komiks. Mysteriózní atmosféra je skvělá a děj plyne přiměřeně rychle. K tomu přispívají pouhé 4 díly. Mimo atmosférický děj jsem také holdoval opravdu nádhernému soundtracku a to jak zpívaným písním, tak i instrumentálním skladbám. K Mimi jsem se dostal nějakou velkou náhodou a jsem opravdu rád, že se tak stalo, neboť bych přišel o cenný zážitek.

První půlka je skvělá, druhá už vázne a nepůsobí tolik celistvě. Není to nejlepší film, ale líbil se mi ten styl. ■ Andy Lau opět super výkon a přišlo mi, že si svou roli vyloženě užívá. ■ Sice nemám rád akční styl z dob minulých, ale ve Fulltime Killer mě bavil. Je to celkem fajn oddechový film, který nemá přepálenou stopáž a utíká poměrně dost rychle. Kvalita filmu nestojí na příběhu, ale na postavách.

Chvíli mi trvalo než jsem si na Nam-gil Kima zvykl, ale poté co se tak stalo mě nepřestal fascinovat. Hodně se mi líbila jeho kontrola hlasu a způsob intonace. Hltal jsem každé slovo, které vyřkl. Navíc ty jeho pronikavé pomstychtivé pohledy na mě působily velice silně. Shark oplývá spoustou poetických dialogů, zajímavými charaktery, dobrým a napínavým dějem, ale i přesto mu něco chybí.

Na tento filmek z dětství si už jen matně vzpomínám, ale co ve mě však neustále přetrvává, tak neskutečně silný depresivní pocit pokaždé když si na něj vzpomenu. Moc dobře si ten pocit pamatuji i u jeho sledování.

Nedokážu si pomoct, ale celý film působil značně stupidně. Nejslabším článkem je asi scénář a herecké výkony lidí zavřených v blázinci.

Tento film se zaobírá niterním světem jedné dívenky jménem Mei. Sledujeme její emocionální vývoj a posun po třech významných situacích v jejím životě. Prvním je úmrtí velice milované osoby, druhým rozvod rodičů a třetím mladická láska k jejímu novému spolužákovi. ■ Když se Mei se svým novým spolužákem vydává na cestu do dědečkova domu, tak spolu procházejí neskutečně nádhernou krajinou a to pro mě byla vyloženě pastva pro oči.

Orange Days je jedno z těch typicky klidných, pomalu plynoucích a velice osobitých dramat, které Japonci umí nejlépe ze všech. Objevuje se zde spousta obyčejných situací a dialogů, které skrze svou sympatičnost nabývají opravdu silného významu. Ačkoliv je děj Orange Days odlišný od Nagareboshi, tak mi jej svou vyrovnaností hodně připomínal. Všem kdo má rád poklidná dramata, tento seriál vřele doporučuji.