Mkqp

Takto to dopadá, když Korejci předvádějí své přednosti v plné síle a neduhy se snaží zredukovat na minimum. Už jen úvodní vstup do vztahu hlavní dvojice s následnými líbánky se vyhýbají korejské seriálové šablonovitosti. I k jednomu faktu, který zde nebudu jmenovat, se zde staví více západněji, než jsme u nich zvyklí. K tomu jsou přidány hrátky s časem, pro něž mám slabost a ejhle, já nevím jestli mám běhat, skákat, nebo dělat kotrmelce. Až tak jsem plný nadšení. Do 9. dílu to byl pro mě nejlepší seriál, který jsem viděl, poté přišlo mírné zvolnění tempa a stal se z toho "jen" jeden z nejlepších. Poslední díl byl geniální a zároveň nejlepší ze všech seriálů. Oplýval úžasným humorem, přičemž nabízel okamžiky vytvářející sentimentální náladu, načež vše dokončil skvělými posledními sekundami. Opravdu pastva pro oči sledovat něco takového. I Korejci umí když se chce. Po uplynutí poslední sekundy opět zažívám pocit, jako kdybych přišel o něco cenného, což je nesporný důkaz toho, jak moc se mi tento seriál líbil a podpora pro odstranění eventuálních negativních myšlenek. Ještě musím zmínit herecké obsazení, které bylo super. Až na minimum výjimek mě herci bavili a rád jsem je sledoval. Rewatch Tak tohle je čistá láska a ta objektivitu nezná.

Hlavní postavy jsou celkem fajn, zato děj a příběh jsou otřesné. Druhé sérii se určitě vyhnu velkým obloukem. Horším JK seriálem, který jsem zatím viděl, byl pro mě snad jen Faith. Celé je to takové nemastné a neslané, přičemž jsem se místy cítil jako bych se vrátil do dob, kdy se vysílala Buffy a jiné béčkové seriály. Užít jsem si nemohl ani většinu soubojů, poněvadž byly taky otřesné.

Do cca 11. dílu luxusní záležitost v podobě ztřeštěné romantické komedie s mírným nádechem dramatu. Poté přichází typická korejská změna chování některých postav skrze zášť, čímž je značně ovlivněno plynutí děje a v neposlední řadě nastává také stará známá situace: "Když nebudu s tebou, bude to pro tebe lepší!" Opravdu škoda, že se opět musel před koncem ovlivňovat děj tímto způsobem. Naštěstí to vždy zachránil Joo Sang-Wook, jehož postava byla napsána přímo božsky. Byla to s ním velká zábava a jeho postava mě vážně nepřestávala bavit.

Minisérie o ničem, nicméně podána poutavě. Taková filmová jednohubka na chuť, jenž sice nezasytí, ale chutná příjemně. Příběh jedné dívenky překonávající jedno z důležitých životních období a její kočky. Pohled a pocity se nezaměřují pouze na dívenku, ale autor nám také ukazuje co v nitru prožívá černý kocour Daru.

Sedlo mi to. Klavírní hudbu mám rád, postavy mě dostatečně zaujaly a děj mě nenutil přetáčet. Piano no mori není žádné smysluplné dílo, nicméně jako oddechovka nad níž není třeba přemýšlet, funguje dobře.

Do 11. dílu jsem byl mile překvapen. Příběh utíkal svižně, nic se zbytečně nekomplikovalo a i přesto, že se vyšetřovatelé chovali jako idioti, vyšetřovali celkem dobře a chytře. Poté přišlo typické korejské schéma: "Je to všechno moje vina. Už tě nemiluji." Naštěstí tím nenatahovali děj a jednalo se jen o chvilkovou záležitost. Od té doby však začala kolísat kvalita vyšetřování a místy působily některé situace dost hloupě. I tak musím být shovívavý, protože se pořád jedná o pohodové dílo, nesoucí se v mírně komediální rovině. Poslední díl si, ale mohli odpustit. Jinak The Girl Who Sees Smells také potěší záporákem, který zde není vyobrazen pouze jako černá figurka, jak to většinou v JK seriálech bývá.

Asi po třech letech si to pouštím znovu, a i když momentálně neslzím, tak se opět nad tímto něžným snímkem rozplývám. Jednoduše, citlivě a s grácií vytvořené anime. Ačkoliv je Hotarubi no mori e film krátký, dokáže dostatečně zaujmout a nepůsobí neosobně jako spousta mnohem delších. Určitěl si jej v budoucnu plánuji pustit znovu. Občas je v jednoduchosti síla. Zde to platí dvojnásob.

Nezaujala mě jak stránka komediální, tak ani romantická, ani dramatická a ani mírně detektivní. Jediné co potěšilo, tak neasijští herci. Jednoduše jsem se do toho nedokázal ponořit.

Na poměry Anime se jedná o velice kvalitní dílo, ale bohužel funguje spíš jako dokonalý stroj bez chyb a emocí. K odcizení navíc dopomáhá množství charakterů, měnící se každým dílem. Zároveň je více než pravděpodobné, že na tento seriál rychle zapomenu, protože co díl to jiný příběh. Prostě taková přepychová relaxační podívaná.

U filmových zpracování knižních předloh bývá většinou problém, že při znalosti oné předlohy pak u diváka nastává z filmového vyobrazení obrovské zklamání. Já jsem před zapnutím předmětného seriálu nebyl ničím ovlivněn a tak jsem si mohl naplno užívat pouze představu režisérovu a nedošlo ke konfrontaci s mou vlastní. Jsem z The Man in the High Castle hodně nadšený. Další z těch milých seriálových překvapení, na jehož pokračování se rád vrhnu. Děj je obalen v mysteriózním kabátu a jsem zvědavý co dalšího pod ním schovává. Jen doufám, že se mi nedostane pohledu na nechutného ptáka postaršího chlápka, jenž má pouze potřebu jej pyšně ukázat světu. Komu nevadí pomalejší tempo vyprávění a zaujal jej obsah, vřele doporučuju všema deseti.