Mkqp

Voice je seriál, který bych přirovnal k tělu mající silnou vápníkem dobře živenou kostru v podobě postavy hlavního padoucha a zajímavého hlavního příběhu, jenomže i tak nefungující správně. Důvodem toho jsou uhnívající orgány a kousky masa držící jen díky přítomnosti pěkné kůže, kterou je v tomto případě temně laděná atmosféra. Ony uhnívající kousky zase představují absolutně nezvládnuté a nepřirozené herecké výkony, nezvládnutá logičnost vedlejších případů a spousta prostě napsaných postav. Je smutné a zároveň ironické, že byl často uvěřitelnější vysoce zlepšený sluch vedoucí Kang než obyčejnější situace. Např. nahlášení situace tísňové lince, příjezd hlídky, nalezení unesené osoby a zadržení pachatele za 10 minut? Tady se asi někdo posral ne? Dále lze těžce věřit, že každý únosce je takový blb, aby nechal oběti mobilní telefon. To ani jako vtip nejde vzít vážně. Největším rušivým elementem, ale pro mě byla nepřiměřeně velká uřvanost (v tomto případě nemyšlen brek) i na korejské poměry. Mnoho postav se chovalo iracionálně, hulákalo a akorát mě štvaly, protože vedle propracovanosti hlavního záporáka vypadaly jako prázdné skořápky. Je to škoda, protože hlavní děj a padouch byly fajn, nicméně vše ostatní mi přišlo šíleně odfláknuté.

Tento pro někoho stupidní humor zbožňuji, přičemž celá parta těchto čtyř rozdílných osobností a charakterů mě nepřestává bavit. Seriál ke kterému se rád vracím a doufám, že mě do konce života neomrzí. Spousta nezapomenutelných hlášek, nápadů a zábavy. Lepší humor si snad ani nemůžu přát. Tato partička od Krytona po Listera je jednoduše legendární. Opravdu propracované charaktery, držící si svou osobitost s každou konverzací.

No jo, prostě Korejci. Milion přehlasitě plačících lidí okolo držících si ústa, jenom podtrhává celkové agresivní budování vztahu k hlavní hrdince po čas filmu. Umí to lépe a jemněji. Slabší průměr. Nezachrání to ani fakt, že mám So-hyeon Kim jako herečku v oblibě.

Bože ta animace, ty barvy a ta procítěnost úvodních scén díky níž mé tělo prožívalo stav jako feťák po první dávce nejkvalitnějšího fetu. Potom už jen chtělo víc a víc toho skvělého pocitu, jenomže jej nedokázaly další dávky dohnat, tak jako to je u pocitů feťáka běžné. Tohle, že je výtvor USA z roku 2016? Nevěřím vlastním očím. Hloubka citů a efekty byly v tak pevné synchronizaci až jsem se téměř vznášel. Škoda jen, že od vstupu do hledání všech komponentů byla uspěchanost dost znát. Určitě by v tomto případě nebylo na škodu protáhnout snímek na 2 hodiny a víc.

Dobře se na to koukalo, zpracování bylo super, jenomže uvěřitelnost dějových proměn dost pokulhávala. Celkem mě to mrzí, protože dvě hodiny utekly jako voda, přičemž ani chvilku nenudily. Nicméně některé události byly absolutně nesmyslné, což mě fakt štve.

Začal jsem se dívat a v průběhu filmu si uvědomil, že už jsem to dřív viděl a nebavilo mě to úplně stejně, tak jako teď. Po půl hodině opět končím. Nedokáže mě to zaujmout natolik, abych se do toho ponořil, a mé myšlenky navíc často odskakují úplně jinam.

Brutální psycho s brilantním scénářem. Tohle je opravdu první snímek režie? Wow, čumím s otevřenou pusou a určitě jsem zvědavý na něco dalšího. Kdo hledá něco pěkného a milého, určitě je potřeba se tomuto snímku vyhnout obloukem, jelikož tu nic takového nenajde. Kdo se však chce podívat na skvěle zahraného a solidně napsaného psychouška, jenž vede bitvu nejdřív se sebou samým a poté s nečekaným spolubydlícím, tak neváhejte. Ho-jin Cheon svou roli nehrál, ale prožil. Až jsem si myslel, že koukám na korejského psycho velikána, kterým není nikdo jiný než Min-sik Choi.

Jednou jsem se takhle přeprogramoval na dávku stupidního humoru a užíval si jeho chlípnost. Komixárna + úchylný humor = abnormálně velká obava. Velká obava + odvaha si Deadpoola pustit = překvapení jak se mi to mohlo tak dost líbit. Ke komixárnám přistupuji s předsudkama a úchylnej humor ve filmech mě nebaví, i když ho ve společnosti rád prezentuji, nicméně jsem se přistihl, že mě to bavilo :D.

Když sedíte v kině a přejete si ať je už konec, tak je určitē nēco špatně. Nemohl jsem k tomu najít cestu, a asi jsem ani nechtěl. Nic víc není třeba dodávat.

Nevím jestli to přijde jen mě, ale scénář tento film absolutně zazdil. Dvě hodiny jsou celkem dost času na vybudování něčeho solidního, jenomže tady se nepovedlo téměř nic s dějem, postavami a ničím dalším. Čistý průměr. Není to film, který by urazil nicméně to není ani film s potenciálem uhranout. Nam-gil ve své pro mě obvyklé roli neukazuje nic převratného, za to Do-yeon potěšila. Možná je to tím, že jsem s ní viděl teprve první snímek, takže nemůžu objektivně říct jestli něco na svůj standart zahrála.