Mkqp

Vše se točí okolo záhadného kluka Hikaru, který byl poznamenán výchovou z dětství, od čehož se odráží jeho chování postrádající lásku. K děvčatům se sice chová mile, ale i skrze to, mu jsou lhostejná. Další z hlavních postav je dívka Mizuho, jenž se do výše zmíněného kluka zamiluje. Ta je uzavřená, špatně vyjadřuje emoce a neví jak s ostatními správně komunikovat. Součástí třídy, jenž navštěvují je také citlivá dívenka Haruka, která jednoho dne umře. Na jejím pohřbu se Mizuho dozví pár informací díky, kterým začne pátrat po minulosti mrtvé spolužačky. Na této cestě odkrývá nejedno malé tajemství a také začíná pomalými krůčky poznávat sama sebe.

Tato série se mi hodnotí velice těžce, jelikož ve mně zanechává rozporuplné pocity. Oproti 1. sérii sice nabízí akčnější děj, ale v první půli se mi často stávalo, že jsem měl chuť jednotlivé díly proklikávat, protože se dost vlekly a nudily mě. Jenomže potom začala druhá půle, kde jsem byl do děje zažraný natolik, až mi utíkal dvakrát rychleji. To nejlepší však přišlo na konec, který je zároveň jedním z nejkrásnějších a nejdojemnějších, co jsem měl možnost vidět. • Mnohem lepší by bylo, kdyby se JIN osekal o slabší díly z první poloviny 2. série a spojil s 1. sérií v jednu. • Opět žasnu nad propracovaností příznaků a léčby nemocí, či zranění s nimiž se doktoři v obou sériích potýkají. • Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi seriály z lékařského prostředí a nevadí jim zasazení do historie.

JIN nepracuje s nikterak akční zápletkou, při níž by se množil jeden zvrat za druhým, ale i přes to si po celý čas dokáže udržet vysokou kvalitu. Začínám milovat klidné tempo jímž se japonská dramata prezentují. Pro každou scénu je dostatek času a aniž by začala nudit, utvoří dokonalý celek, který funguje jak má. Musím vyzdvihnout chytrost s níž si tvůrci počínali, při zakomponování moderního lékařství do historie, což je jedna z hlavních sil seriálu. • Herecké obsazení bylo zvolené dobře a s mezilidskými vztahy v seriálu jsem spokojený. • Těším se, co za rozuzlení mi přinese druhá série.

Příběh o mladé dívce, která je ve své podstatě hodná, jenže díky špatným kamarádům a rozhodnutím se dostane do situace, ze které není jednoduché východisko. Tento nenápadný filmeček pojednává o následku psychického nátlaku, obětavosti v rodině a pomalém napravování poškozeného vztahu mezi dcerou a otcem. Nevýhodou filmů oproti seriálům je nedostatečný čas pro práci s charaktery, ale díky skvělé Soo Ae a maličkému Ji-bin Park jsem si jednoduchý Gajok s velkým srdcem náramně užil.

Japonci dokáží být jak šílení, tak naopak neuvěřitelně lidští a dokazují to dalším seriálem. Rabu shaffuru se zabývá nejen mezilidskými vztahy a hloubkou jejich citů, ale také otevírá spoustu filozofických otázek, s nimiž pracuje mistrovsky. Dokáže též dojmout, pohladit na duši i pobavit neponižujícím humorem. Zajímavá byla hláška k odmítnutí sexu: „Je to jako domácí úkol. Ještě si to musím rozmyslet.“ xD I přes široký rozsah problematiky jenž jsem zmiňoval, se do malého počtu dílů vešla obdivuhodná psychoterapeutická zápletka, s níž bylo nakládáno o třídu výš než v korejské sérii Gwaenchana, Sarangiya. Obzvláště fotograf Ojiro dokázal dosti brutálním způsobem rozebírat ostatní lidi („Odpovězte s úsměvem!“) Nejen Ojiro, ale každá postava má svůj jedinečný obraz nitra a díky bravurnímu scénáři k sobě všichni ve všech výměnách pasují. Hodně se mi líbilo jakým způsobem bylo znázorněné a kladené na důraz, že až potom co přijdeš o někoho na kom ti záleží, tak si to pořádně uvědomíš a že důležitější pro dlouhodobý vztah není láska, ale ta ošemetná chemie. Nicméně samotná láska je opravdu úžasná věc a není správné jí opomíjet.

Chci víc JP dramat, které budou takto čisté, klidné a vyrovnané. Nenašel jsem nic co by se mi na Nagareboshi nelíbilo, naopak jsem strašně rád za nenásilné vyobrazení přehlížené lásky Kenga a Risi, a celkově s každým detailem. Kdybych měl Nagareboshi charakterizovat jedním slovem, tak „Vyrovnaný“ je to správné slovo. Rewatch: Nagareboši je jeden s mých prvních Japonských hraných seriálů, jenž jsem měl možnost vidět (navíc jeden z nejoblíbenějších), a proto jsem byl hodně zvědavý co na něj budu říkat po téměř čtyřech letech, kdy jsem si jej pustil znovu. No a opět mnou proplouvá to samé nadšení jako předtím, navíc okořeněné o spoustu nových pocitů, které jsem získal pozorováním těch nejmenších detailů, na což jsem měl čas převážně díky toho, že znám dějovou linku už z dřívějška. Ach ta spousta skrytých náznaků a pohledů, které člověk může vyčíst.

Děkuji bratrům Nolanům, že se vydali cestou filmové branže, protože jejich tvorba je mi nejbližší a s radostí očekávám jejich další výtvor. Interstellar je americký velkofilm, který postrádá typické přeepičtěné hrdiny, kteří jsou neuvěřitelně cool. Naopak se zde nachází dokonalá psychologie postav, jejichž rozhodnutí jsou logická a nenaštvou. Dlouhá stopáž filmu určitě prospěla, jelikož byl prostor pro tvoření charakterů a jejich postupne vybrušování jako diamantu. Líbila se mi věta, kterou pronesl Damon, že většina lidí je empatická maximálně do rozsahu sebe, vlastní rodiny a blízkých přátel. Sci-fi moc nemusím a dlouho jsem přemýšlel jestli mám jít na Interstellar do kina. Jsem však moc rád, že jsem se rozhodl jít, jelikož je to film, který v kině vynikne dvojnásob. Před promítáním jsem pořádně nevěděl o čem je a myslím si, že je to plus, protože jsem byl celou dobu napnutý co se v průběhu vyvine.

Pročetl jsem si komentáře, prohlédl hodnocení a plný očekávání se do Nunui pouštěl. Začátek byl super a dost dlouho se mi seriál líbil, pak ale přišla zhruba polovina a já si přál, ať už skončí. Často se mi stalo, že jsem si klepal na čelo a v duchu říkal: "Co to do háje děláte?" Melodramata od korejců holt nejsou nic pro mě.

Potěšil mě skvělý začátek, v němž se vyvíjelo dětství postav, přičemž se dokonale pracovalo se závistí malé holky, která vyrůstala v chudobě a nebylo jí věnováno takové pozornosti jako Eun-suh. První díly mě opravdu nadchly, pak přicházely další a další, které byly čím dál depresivnější a až na pár výjimek se všichni utápěli v melancholii. Bylo toho opravdu moc a pro mě se stal Gaeul donghwa nesledovatelným. Vydržel jsem 7 dílů a už v nich bylo slz tolik, že by dokázali zaplnit 10 jiných seriálů.

Obyčejný děj, kterých je spousta a Hatsuyuki v tomto směru nic nového nepřináší. V mírném nadprůměru drží jen Joon-gi Lee a Aoi Miyazaki.