Mkqp

Vztah mezi otcem a dětmi byl vskutku úžasný. Ta jemnost a hloubka, která vyzařovala z každé konverzace, mě nutila hltat všechny slova. Příkladný film v mnoha směrech a troufám si říct, že i pro ty kteří vše vnímají povrchně. Velice "opravdový" film.

Nobuka je dívka chodící neustále se sklopenou hlavou, což zároveň zrcadlí její slabou sebedůvěru. S lidmi komunikuje velmi křečovitě a to nejen verbálně, ale i neverbálně. Je velice citlivá, emočně nestálá, uzavírá se do sebe a žije jen se svými vlastními myšlenkami. Prostě maximální introvert a pro okolí typický podivín. ■ Shuji je přesný opak Nobuky. S lidmi komunikuje s přirozenou lehkostí, ale všechny vztahy vnímá povrchně. Jde mu jen o to být populární a stále se přetvařuje. ■ Potom tu máme Akiru. Ten je ze všech tří nejkomplikovanější. Viděl bych ho spíše na člověka introvertnějšího, ale oproti Nobuce ve společnosti obratnějšího. Přátelství pro něj znamená hodně a dle toho se také chová. Jednoho dne se sblíží s Shujim a Nobukou, která začne chodit do jejich třídy. Ta je zpočátku šikanována a Shuji s Akirou se rozhodnou, že z ní udělají nejoblíbenější osobu na škole. ■ Nobuta je seriál kladoucí důraz na sílu přátelství a jeho síla je převážně ve spoustě barvitých charakterech. Co se mi však špatně snášelo, tak to byl japonský humor. U dosti scén jsem se upřímně smál, ale celková šílenost s jakou tento seriál útočí, není nic co by mě zrovna oslňovalo.

Nemůžu si pomoct, ale oproti většině sdílím o 180° rozdílný názor a to ten, že se mi druhá série SAO líbila více než ta předchozí. Potěšil mě hlavně psychický rozvoj postav, který vše držel v celku. ■ Second arc je opět zbytečný, ale za to v sobě skrývá kousky dosti intenzivních citů, které jsou silnější než ve všech částech SAO dohromady.

Co se stane, když zjistíte, že vaše dítě není, tak opravdu vaše? Like Fater, Like Son je film pojednávající o tom jak dvě rodiny, které se dozvěděli, že v porodnici zaměnili jejich dětí, bojují s touto nastalou situací. Natočen je reálně a citlivě. Zabývá se nejen stranou rodičů, ale i dětí, jenž hrají ve vzniklém problému taktéž hlavní roli. ■ Jsem nesmírně rád, že psychologie fungovala na výbornou a já nemusel sledovat nějaký laciný paskvil. ■ Z mé strany je Like Fater, Like Son určitě nedoceněný, avšak spousta těch co mají děti si ho užijí naplno.

„Chtěl bych ti teď říct jeden moc dlouhý příběh. Uvěříš mi?“ Eun-joo je milou, klidnou (opravdu klidnou xD) dívkou, která zanechá ve schránce domu u jezera dopis novému majiteli. Vyzvedne si ho však nový majitel? - Nějakým způsobem se ocitne o dva roky dříve u úplně prvního majitele domu a po tom jak oba uvěří této pravdě, začíná pomalé rozvíjení jejich vztahu. Během toho Eun-joo bojuje s nesvárem bývalé, zároveň však vnitřně stále trvající lásky. ■ Klidné a vyrovnané až do posledních vteřin. ■ Viděl jsem už hodně podobné, o osm let starší dílo s názvem Tokyo Girl, kde časový rozdíl doby a věkový rozdíl hlavních aktérů je dost odlišný. Oba filmy mají sice stejnou kostru, ale oděnou do jiných šatů. ■ Oba tyto snímky se mi líbily a všem kdo mejí rádi JK tvorbu, vřele doporučuji zhlédnout všechny snímky s Ji-hyeon Jeon , jelikož je opravdu úžasná herečka.

Bloody Monday je seriál o teroristické skupině, tajné vládní organizaci a o mladém dospívajícím Falconovi, jehož hackerské schopnosti jsou nejlepší v zemi. V tomto seriálu jsou občas vidět hodně dobré nápady, ale značná infantilnost je ničí. V některých filmech dokáži infantilnost překousnout, ale u seriálu v němž figuruje vládní organizace, která pracuje dosti stupidním způsobem, se spoustou nelogických chyb, kterých by se vyvarovala většina normálně myslících lidí, tak to vážně nepřekousnu. Nechci nikomu křivdit, ale Bloody Monday je spíše pro publikum pod 20 let, kde parta dospívajících dětí pomáhá v boji proti terorismu.

Film, jehož průběh se dá vyložit různými způsoby a zároveň nenásilně prolíná více žánrů dohromady. Nezaujala mě ani natolik žánrová tvárnost, či rozmanitost výkladu, ale bravurní zpracování šíleného detektiva. Dá se říci, že tento film stojí převážně na něm, ale není to vůbec na škodu. Tato jediná osoba v podání Seana Launa posouvá vyobrazení šílenosti ve filmu jiným směrem. Tvrdí o sobě, že v lidech vidí jejich pravou osobnost a ostatní ho proto mají za blázna. Co mu však nikdo nemůže vyvrátit, je nesporně vysoká objasněnost případů. Jenomže i přesto nemůže s takovou osobností u Policie vydržet dlouho a to také nastane. Jednoho dne ale šíleného detektiva navštíví mladý kriminalista, který potřebuje poradit ohledně jistého vyšetřování, díky čehož vzniká hlavní dějová linka. ■ Líbilo se mi, jak chytře a hluboce byla vyobrazena povaha lidí a pohled na ně.

Sato je nejlepší student školy Nishidate a sebemenší zaškobrtnutí v něm vyvolává nepatřičný strach. Nikoliv strach z neúspěchu jako takového, ale strach ze svého otce. Ten ho neustále mlátí za každou špatně odvedenou věc a tím v něm pomalu vytvářel stejně zkažené monstrum, jenž si libuje v násilí. ■ Manami je dívka, pro kterou tatínek udělá všechno, ale díky špatnému vymezování hranic v dětství, z ní vznikla poměrně egocentrická osobnost. I přesto, že jí otec dopřál vše co chtěla, tak u ní můžeme vidět nedostatek porozumění lidským citům, což můžeme nejspíše dát za vinu nedostatečnému citovému odkazu od rodičů a blízkých. V každé maličkosti vidí zradu a toho kdo jí zradí nekompromisně zničí týráním. Mnohdy jen manipuluje s okolím, aby ohavné činy prováděli za ní, ale jsou také chvíle, při níž je sama v popředí. ■ Shiiba je dívka, jenž se stala obětí Sata a Manami. Na svůj útlý věk si prošla spoustou strašlivých událostí. Doprovází jí pocit viny za sebevraždu blízké kamarádky, je objektem sexuálního a psychického nátlaku ze strany Sata a k tomu všemu je navíc skrze Manaminu manipulaci s lidmi, obětí šikany. Aby toho nebylo málo, tak jí z počátku nikdo nepomůže a vedení školy dělá nevidomé. Shiiba se ale nenechá šikanovat věčně a s pomocí pár přátel začne se svou situací bojovat. ■ V Raifu můžeme vidět jak školní šikanu a její přehlížení, tak domácí týrání a její následky. Vše však cíleně vyhnané nad rámec běžného vyobrazení natolik, že se sledování místy stává velmi obtížné.

Rina je mladá dospívající dívka působící arogantním až mírně pyšným dojmem s absencí úcty k ostatním. Skrze svůj povrchní názor o přátelství bere okolní lidi jako formu využití, chová se k nim sobecky a postrádá jakýkoliv respekt k autoritám. To vše se změní, když kvůli své rakovině skončí v nemocnici, tam potká maličkou holčičku, která jí atakuje svými upřímnými city a navíc jí začne navštěvovat bývalá spolužačka. ■ Na můj vkus až moc rychlá změna charakteru.

Příběh o Seung-ryongovi, který se stal po otravě kouřem mentálně postiženým. U této tragické události umře jeho otec a netrvá dlouho, než mu a jeho sestře odejde také máma. I přes všechen handicap s nímž žije, se snaží postarat o svou mladší sestru. Ta jej nedokáže přijmout a odstrkuje ho. Seung-ryu každý den pracuje před školou, kterou navštěvuje jeho sestra a prodává tousty, z jehož výdělků pro ní šetří peníze. Mezitím každý den čeká na starou kamarádku ze školy, která je v Evropě. Po deseti letech se dočká a Ji-ho (Ji-won Ha) se vrací domů. Ta jej zprvu nepoznává, ale postupem času ve své mysli rozkrývá kousky minulost, jejíž je Seung-ryong součástí.