JoranProvenzano

Film byl roku 2012 webem „LoveFilm“ určen osmou nejvtipnější komedií všech dob, a to s průměrně 1,4 "smíchy" za minutu.

Film byl roku 2012 webem „LoveFilm“ označen za sedmou nejvtipnější komedií všech dob, a to s průměrně 1,5 "smíchy" za minutu.

Film byl roku 2012 webem „LoveFilm“ určen šestou nejvtipnější komedií všech dob, a to s průměrně 1,6 "smíchy" za minutu.

Film byl roku 2012 webem LoveFilm označen za pátou nejvtipnější komedií všech dob, a to s průměrně 1,7 "smíchy" za minutu.

Film byl roku 2012 webem „LoveFilm“ určen čtvtou nejvtipnější komedií všech dob, a to s průměrně 1,9 "smíchy" za minutu.

Film byl roku 2012 britskou streamovací službou LoveFilm označen za druhou nejvtipnější komedií všech dob, během které se diváci zasmějí v průměru 2,4x za minutu.

Film byl s minimálním rozpočtem natočen za tři týdny. Kvůli snížení nákladů tvůrci používali digitální technologii.

Role Aurory (Lizzie Brocheré) a Chrise (Pierre Perrier) byly napsány přímo pro své herecké představitele, kteří se dokonce zapojili i do tvorby scénáře.

Film získal pověst mimořádně brutálního snímku plného nahoty, k čemuž však Jean-Marc Barr poznamenal: "Vlastně je to směšné. Když dva herci hrají vraždu, u které notabene neteče ani kečupová krev, je z toho poprask. Ale vidět potoky skutečné krve a brutální násilí denně v televizních zprávách nebo na internetu už se stalo docela normální podívanou, která ani nepobuřuje. Neukazujeme otevřeně sex, jen nahotu. A pro dva mladé lidi, kteří tohle prožívají, je nahota naprosto normální. Většina lidí, když vidí nahotu, podvědomě se stáhne zpátky. Pro mě je nahota krásný oblek."

Angelina Jolie byla obviněna, že nápady pro film ukradla z knihy „The Soul Shattering“ („Roztříštění duše“; 2007) Jamese J. Braddocka, který na ni ještě před premiérou podal žalobu. Autor prý před natáčením ohledně zfilmování své knihy jednal s pozdějším producentem Erikem Sarkicem.

Film velmi dlouho nemohl najít distributora v Indii, a to prý kvůli obsahu kritiky proti bývalé indické premiérce Indiře Gándhíové, jejíž mocnou rodinu si nikdo nechtěl znepřátelit.

Členové štábu museli podepsat tajné smlouvy a při natáčení filmu se chovat nenápadně. Srílanská muslimská menšina tak o jeho vzniku prakticky nevěděla a objevila se pouze ojedinělá vyjádření znepokojení.

Film byl natočen podle stejnojmenné knihy (1981) Salmana Rushdieho, který o knize říkával, že je to jeho milostný dopis Indii.

Film byl navržen na Oscara americké Akademie filmového umění a věd v kategorii nejlepší cizojazyčný film, avšak do konečné nominace se nedostal.

Scenárista seriálu Pavel Kosatík navrhl do role Emanuela Moravce Daniela Landu proto, že je dle něj společnost vnímá podobně, a to především při soudech o jejich "náckovství".

Po premiéře filmu ve Francii dne 27. prosince 2007 přítomný velvyslanec Korejské lidově demokratické republiky při UNESCO Son Mu-sin uvedl: "Brát všechno jako symbol pro něco jiného je přehnané. Film zkrátka zachycuje radost a štěstí současných lidí v Koreji," čímž odmítl, že jsou ve filmu přímé reakce na kritiku jeho země.

Film se jako první v historii dostal do komerční distribuce mimo Korejskou lidově demokratickou republiku a její spřátelené země.

Během natáčení filmu se při čištění vodní nádrže utopil potápěč, který ji připravoval pro podvodní scény.

Kati Outinen se svou roli poté, co viděla nasazení Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse, rozhodla naučit v češtině.

Film byl i přes dvouleté přípravy natočen za jediný večer, kdy se natáčení účastnilo téměř sto padesát členů štábu.