FIAT 500

Co napsat k jednomu z nejlepších seriálů všech dob? Akta byla v době uvedení jako zjevení, já si je dal až o několik let později, ale auru a atmosféru mají stejnou jako kdysi. Kde jsem se měl bát, bál jsem se, kde jsem se měl zasmát, zasmál jsem se. Ústřední dvojici agentů nejde nemilovat, Scully (respektive Gillian) je pro mě od dob Aktů X ztělesněním ženské krásy a tak to asi ještě chvíli zůstane. Ale co naplat, pokud bych si měl vybrat, chtěl bych být Mulderem, tím hláškujícím týpkem v obleku, kterého nikdo nemá rád a který si z toho absolutně nic nedělá a pořád věří. Věří, že pravda je někde tam venku, že ve vesmíru nejsem sami a že z kuřáka se někdy třeba vyvine něco trochu dobrého. Do toho tu je kopa výborných vedlejších postav, z nichž nelze nemilovat Skinnera, Alexe a samozřejmě trojici osamělých střelců. Jen škoda, že scénáristé nevěděli, kdy skončit. Od sedmé série se s odchodem Muldera objevilo jen několik opravdu dobrých dílů (a jako na potvoru v nich Duchovny skoro vždy byl), nových šest dílů je pak taky poměrně rozpačitou záležitostí. To ale nic nemění na tom, že hlavně první tři čtyři série jsou naprosto úžasné, mezi agenty to jiskří celou dobru (sám jsem rád, že to "oficiálně" nikdy nedali dohromady, i když spolu mají dítě) a hudba je prostě fantastická.

Rozhodl jsem se, že si to spolu s opakováním na Primě Cool dám znova a musím říct, že mě to baví snad ještě více než před lety, když jsem koukal na premiéru. Musím říct, že takhle dobře napsat jednotlivé charaktery a pak je zahrát chce talent, což přeživší na ostrově tak nějak mají. Talent, přitahovat problémy. Ať už jde o konflikty o moc, o hádky s těmi druhými, o poklop a mačkání tlačítka, o Jacoba, Bena, o milostné vztahy, o rozpolcenost, proč se vlastně vracet a i o to, že vlastně jsou oficiálně všichni mrtví. Každý má nějaké tajemství, se kterým se vyrovnává a před kterým utíká. Jack má problém se vztahy a otcem, Lockovi vzal otec ledvinu a pak i možnost chodit, Kate zabila svého nevlastního otce, protože to byl vocas, Charlie je vyhaslá rocková hvězda na drogách, Desmond je zoufalý přizdisráč, kterého dusí bohatý otec jeho vyvolené, Claire je matka, která nechce své dítě, Hurley vyhrál miliony dolarů a od té doby se mu lepí smůla na paty, Said zabíjel lidi na počkaní, Sawyer je pro změnu podváděl, protože mu nějaký Anthony Cooper zabil v dětském věku otce a matku, Sun a Jin spolu neumí mluvit a konečně Boone a Shanon jsou nevlastní sourozenci, co si spolu zadováděli a skoro jako z inzerátu - on miluje ji. No a pak je tu páreček otce se synem, kdy synek je celkem logicky zmatený, zatímco otec je prvotřídní zm*d, který podvede všechny na ostrově a ještě zabije další dva lidi. Jen tak, protože použil počítač k tomu, k čemu neměl. A pak tu máme Juliette, Bena, Daniel, Alex, Carla, Richarda a Jacoba. A s nimi další milionovou armádu "těch druhých." No a jednoho krásného dne se nám všichni tito lidé střetnou v jednom místě, v jeden okamžik a nastává peklo na zemi, kde tratí všichni, jenom Ben vítězí. A do tohoto guláše přiletí čtyři divní lidi - Asiat, alkoholik, pošahanej vědec a zrzka. No nejeblo by Vás z těch všech lidí, co jsou v golfovým ráji s Váma? Ještě, že tu máme hláškujícího Sawyera, hajzlíka Bena, věřícího Johna a Jacka, který je tak těžko uchopitelný, jak jen to jde. Flashbacky jsou super, jen prostřihy do budoucnosti a pak alternativní dimenze by mohly být trochu jiné. A jinak tohle přesně ten typ seriálu, který miluju a na který asi budu moct koukat i potřetí, čtvrté, páté, desáté... Prostě dycky tam něco bude. A nezapomínejme, všichni máme stejnej problém, toho Locka.

Za první tři série bych dal tomuto dílku rád ještě o hodně víc než pět hvězdiček... Ačkoliv úplně všechny popkulturní narážky nikdy nepochopím, přesto jsem se královsky bavil. Se čtvrtou sérií to šlo malinko dolů, pětka znamenala další menší sešup a šestka... Co k ní říct, první polovina se mi moc nelíbila, ale posledních cca 5 dílů jsem si užil jako v první nebo druhé sérii... A konec? Inu asi důstojné rozloučení se seriálem, který svou vyrovnanou kvalitou nejspíše překonal TBBT, respektive najednou mám na TBBT trošku jiný (a horší) náhled... A to jsem se tomuto dílku tak dlouho vyhýbal a nakonec ho dal skoro na hodinu přesně za týden... Pokud bych se měl ještě vrátit k závěrečné scéně, bylo to hodně emotivní, vlastně už od dialogu mezi Annie a Jeffem, respektive Jeffově představě o tom, jak s Annie vychovává děti... Taková trošku změna oproti prvnímu dílu, v němž vlastně jen díky jeho chtíči vyspat se s Brittou se dala skupina dohromady... Dvojité obětí Abeda už bylo jen takovou třešničkou na dortu a vlastně i náprava hodnocení po některých dílech jako G.I. Joe a podobně... Nicméně, jak už jsem říkal, důstojné finále, které nesjelo z dějové linie. Akorát mě asi bude skoro vždycky mrzet, až budu seriál sledovat znova (a to určitě budu), že to dopadlo tak, že se skoro všichni rozutekli nebo umřeli... Snad se každopádně dočkáme filmu, ačkoliv si dost dobře nedokážu představit, co by řešil. Hrdiny za dejme tomu čtyři roky? Nebo by plynule navázal na konečnou scénu z baru? Tak jako tak, musím říct, že tohle je určitě jeden z nejlepších komediálních seriálů, co jsem kdy viděl (řekl bych všech dob, ale na to mám nasledováno jen malé procento produkce). HIMYM, New Girl, TBBT... Tyhle v pohodě strčí do kapsy, Přátelé už jsou trošku těžší kalibr, do nichž Community ještě malinko něco chybí (ač po prvních třech sériích jsem si myslel opak). 1. série - 100 %, 2. série - 100 %, 3. série - 100 %, 4. série - 80 %, 5. série - 75 %, 6. série - 80 %. Nejlepší díly určitě ty s Paintballem, pak z doby, kdy byl Chang ještě profesorem, ze šesté série ten o švindlu a další a další... Nejoblíbenější postavou byl pro mě kontinuálně asi Jeff a Abed, jen kousíček za nimi jsou Troy a Annie (už jen kvůli ní a scénám třeba s červenými šaty na konci čtvrté série nebo při natáčení fiktivního filmu s Changem v šesté sérii stojí za to, se na seriál dívat)... Britta mi začala vadit ve chvíli, kdy se až moc opakovala, jaká je aktivistka nebo jak chce bojovat kdoví za co a za koho. Pierce a Shirley dobrý, ale asi bych se bez nich i obešel, Frankie a Elroye bych pak vyloženě odstranil, protože byli úplně zbyteční... Chang s děkanem jsou tak trochu na hraně, protože Chang v prvních třech sériích vynikající, pak ale začalo jeho kouzlo spolu s Changnesií a ovládnutím školy upadat (ačkoliv díl, kdy osvobozovali děkana byl vynikající) a v šestce už byl asi úplně zbytečný... Děkan taky na konci ubral ze svých výstředností, což mě trošku mrzelo... Závěrem už snad jenom nic nezbrittovat, netrpět Changnesií a doufat, že se v době po Community a i TBBT objeví něco stejně zábavného, jako tyto dva seriály po Přátelích... #sixsesaonsandamovie

ta hudba... TA HUDBA! A naprosto odzbrojující scéna posledního dílu druhé série. Proto pět orionů... Po Ztracených prostě další Lindelofova pecka...

Kobru 11 můžete nenávidět, ale to, že je kultem, fenoménem a legendou jí zkrátka upřít nemůžete. Vždyť Semir měl být mrtvý už zhruba stokrát, svět se měl zhroutit pod vlivem atomovky, útoku hackerů nebo otravou vody a Kolín musí mít oproti roku 1994 zhruba poloviční populaci. Ano, 3/4 scén jsou fyzikálně nereálné, ano, dialogy zrovna Allenovským vtipem nesrší, ale je to zkrátka srdcovka. Srdcovka, na které jsem vyrostl a upřímně řekněte sami, copak jste si nikdy nehráli alespoň na chvíli na Kobru 11, kde všichni všechno šrotují a dobro vždy zvítězí nad zlem? Kobra je pohádkou, pohádkou pro dospělé, kteří chtějí na 45 minut vypnout, zrelaxovat, občas se usmát, občas se bát a vždy se dívat na špičkové pyrotechnické a kaskadérské efekty. Jednička je určitě Semir, z jeho parťáků vedou André s Tomem. Příjemně překvapil Alex, naopak naprosto odporný je Ben, respektive rádoby vtipné díly s ním. To stejné bohužel scénáristé zkouší i s Paulem, ano, tím novým. I přes ně ale musím dát Kobře 11 plný počet a klidně bych i přidal. Vždyť žádný seriál jsem neviděl snad tolikrát, u žádného neznám děj prvních několik sérií nazpaměť. Seriálová srdcovka a jednička asi navždy.

Proč si zaplatit Netflix? Protože La casa de papel! Jasně, americkej gigant to oproti originálu lehce přestříhal, sem tam asi něco malého vypustil, ale i tak bych bez něj tenhle skvost nenašel. A opravdu jsem rád, že jsem ho někde neupirátil, protože to by si tento seriál nezasloužil. Už strašně dlouho jsem totiž neviděl něco, co by mělo tak komplexní postavy, které nejsou černobílé, které nejde zařadit do škatulky, a které lze v průběhu dvou hodin milovat, pak nenávidět a pak zase milovat (naposledy snad první čtyři série Ztracených). Nakonec stejně bude fandit jen jedné straně, ale je to mnohdy fakt o fous, protože ač partička zatracených pokládá otázku, jak moc je špatné udělat něco, co dělají banky beztrestně vlastně denně, zároveň u toho drží několik desítek nevinných rukojmích. Ti nakonec taky hrají větší roli, než jak by se na první pohled mohlo zdát a příběhu v některých případech dodávají dynamiku (Arturito, Monica nebo Alison). Občas jsou některé momenty trochu zkratkovité - například přechod naštvané Raquel do s Profesorem spolupracující Raquel - a v závěru se třeba vůbec neřeší dcera Raquel (tady, předpokládám, dá odpověď série číslo 3), o kterou jí šlo vlastně celý seriál, ale to nic neubírá na pěti orionech, který bych klidně ještě zvýšil, pokud by to šlo. Navíc je v obou sériích několik neskutečných scén, které prostě budete chtít vidět znovu. Strašně se těším na nějakou budoucí projekci, protože už u posledního dílu mi bylo jasné, že tohle budu muset dát ještě jednou. Tak moc je to intenzivní, tak moc jsou postavy zajímavé. Trochu se bojím třetí série, protože i když některé otázky nemusely být zcela dořešeny, nevím, jestli na ně vlastně chci znát odpověď. Snad si ale i trojka ponechá stejně dobře napsané charaktery - Berlin, Denver, Nairobi, Helsinki a Stockholm (Monica) válcujou všechno a všechny (snad vyjma démonického Profesora a Raquel) - a neskutečně podmanivou hudbu v čele s antifašistickou italskou skladbou Bella Ciao, kterou od posledního dílu první série nemůžu několikátý den dostat z hlavy a pořád ji přehrávám znova a znova. Takže, díky za La casa de papel, protože nic lepšího jsem v posledních letech neviděl, a to tam počítám i lahůdkový Man in the high castle. EDIT: Třetí sezona dokoukána - má to pomalejší rozjezd, první dvě až tři epizody relativně nudí, politické narážky na současnou situaci zbytečné, ale okolo čtvrtého dílu se to rozjede zase neskutečným způsobem a finále je jedno z nejlepších, co v jakýmkoliv seriálu pamatuju... Možná Ztraceni měli v úvodu lepší cliffhanger na konci sezony... Honem rychle to chce čtvrtou sezonu, protože to může dopadnou naprosto jakkoliv a nevěřím, že by se Profesor nechal tak snadno nalákat do vlastní pasti...EDIT 2: Tak Profesor se chytil i nechytil, ale nakonec to byla celkem jízda. Ne tak velká jako v částech 1 a 2, ale stejně je část 4 o notný kus lepší, akčnější a zábavnější než část 3. Pomohlo soustředění se na dění v bance, které až na detaily není příliš rozmělněno retrospektivou či stejně jako v části 3 get together party skupinky lidí pojmenovaných jako města. Závěrečný pohled napovídá hodně a ač doufám, že část 5 bude definitivně poslední, tak se na ni zároveň díky posledním cca deseti vteřinám skutečně hodně těším. EDIT 3: Tak už je definitivní konec a já jsem tomu hodně rád. Tvůrci tu šachovou partii na konci vyšachovali až moc, takže se to dostalo spíš do absurdní roviny než nějakého geniálního plánování... Alicia výborná nová postava, Profesor naopak trochu ztratil kouzlo. Škoda, mohl to být TOP seriál všech dob, takhle je to jen TOP seriál určité epochy, který je pořád výborný, ale pro mě s bídným ukončením...

Tak jsem během zkouškovýho stihl nakoukat všech pět sérií a musím říct, že jde o velmi poutavý seriál, který táhne nahoru zejména Walter a jeho interakce s Peterem, alias synem nesynem z naší dimenze... Olivia trošku taková pořád stejná, ale postupně se dala v pohodě snést. Začátek je trošku pomalejší na rozjezd, ale konec první série je výborný a navazuje na asi vrcholnou druhou sérii a trošičku horší třetí sérii... Čtyřka na jiné časové linii už mi často přišla až příliš překombinovaná, ale pořád se docela dala. Rok 2036 je docela chuťovka, jen místy zbytečně nadstavovaná. Plusem je jednoznačně dcera Petera a Olivie, která ale rychle zhyne bídnou smrtí rukou jednoho pozorovatele. Zakončení je možná malinko šokující, urychlené, ale když se nad ním zamyslíte, tak je vlastně jediné možné a hlavně (díky bohu) ne patetické! V detailech je pak vidět klasický Abrams - několik linií a vesmírů, tajné kódy, ukryté nahrávky s typickým přeskakováním zvuku a obrazu, do detailu rozpracované postavy, hodně zajímavé vedlejší postavy (Newton rulez!) a tajemná, nikoliv však ponurá atmoška... Celkově za 3 a půl hvězdičky a kvalitně strávený prokrastinační čas...