Snake.Charmer

Formálně naprosto geniální umělecké dílo. Hry s modelínou a loutkami jsou famózní a Švankmajer na plátno hrne jeden originální nápad za druhým. Škoda že obsahově mě Lekce Faust úplně minula.

Velmi zajímavý audio-vizuální počin... Po prvním zhlédnutí mi Electroma připadá nejvíce jako existencionální alegorická pouť, s cílem znovu najít lidskost a jedinečnost, která v dnešním světě, kterému vládne uniformita a jakási "robotičnost", již téměř vymizela. Ale třeba se pletu a všechno je to úplně jinak..... :)

Prohlídka nevšedních architektonických unikátů je o dost zajímavější než to, kolik černejch motorek a aut má v garáži Criss Angel nebo kolik má P.Diddy ložnic.... Svoje nedostatky to samozřejmě má, ale na poměry MTV je to solidní nadprůměr......

Film který se mi už při první projekci silně vryl do paměti. Dokáže vtáhnout rychle do děje a tím, že nechává diváka nahlédnout pod pokličku všedního života "wannabe ganstaz" a vyhulené omladiny z amerického předměstí, se všemi parties, které k němu patří, je ještě sugestivnější. Vložky z interview zase připomínají a umocňují pocit, že se jedná o skutečný příběh. Casting se fakt povedl, včetně skvělého Bruce a Sharon Stone. Pro mě silný zážitek.

Zoufalý pokus televize Barrandov o reinkarnaci dávno přežitého formátu, ve kterém neuslyšíte v podstatě nic jiného, než všemi známé obehrané fóry ve více či méně trapném podání. Poslední kapkou pak jsou vtipy přímo od lidí z ulice. Takhle si televizní zábavu 21. století opravdu nepředstavuju....

Po technické stránce slušný film, který však ubíjí naprosto tupý, předvídatelný scénář, který je jakousi patlaninou všeho možného, již několikrát viděného. Malé bezvýznamné plus za Spitfire od The Prodigy.

Kdo po éře Vyvolených a Big Brotherů myslel, že jsme se dostali na samé dno žumpy, ten se zatraceně pletl. Přichází Hotel Paradise a je odpornější, než cokoliv co jste mohli vidět předtím. Když jsem při jednom menším domácím filmovém dýchánku po skončení projekce přepnul náhodně na Primu, zjevil se na obrazovce výjev jak z gay porna. Šampóni, metroušové a steroidi svorně pózující v upnutých plavečkách kdesi u bazénu. Věřím že se v nich někdo určitě zhlédne, ale pro mě je to ten nejodpudivější vzorek mužské populace. Dámy na tom nejsou o moc líp, většina z nich je totálně vymaštěná, a až na jednu nebo dvě výjimky jsou to takovýty tuctovky, který vám ho přeblafnou na diskotéce za drink. Průměrné IQ soutěžících je 60 a podle toho také vypadá veškerá interakce mezi nimi. A to jsem se ke konci dozvěděl, že to, co sleduji, je jakési shrnutí nebo chcete-li "best of" celého týdne. Jak vypadá klasický díl tedy ani nechci domýšlet.

Propadák obřích rozměrů? Ale kdeže! Je to béčko jako Brno, ale vzhledem k rozpočtu, jaký měli k dispozici pánové Neveldine s Taylorem, udělali za málo peněz docela dost muziky. Jejich režijní styl je zde zřetelný a akční scény jsou vcelku podařené. A co se změnilo od prvního dílu? Především se pokračování Ghost Ridera nebere ani trochu vážně a všem to dává jasně a okázale najevo. A všemi zatracovaný Cage mi naopak svým hereckým projevem do tohoto schématu perfektně zapadá. Záporáci jsou možná také o chlup zajímavější než přiteplená sebranka z prvního dílu, "sidekick" v osobě přiožralého frantíka je také příjemným zpestřením a animované vložky jsou fajn nápad. No a především mi hodina a půl ve společnosti pekelného jezdce uběhla jako voda. Bylo by to někde mezi 3 a 4*, ale vzhledem k tomu, že si Spirit of Vengeance rozhodně zaslouží vyšší hodnocení než první díl, zaokrouhlím nahoru.

Neoriginální nuda, které "kralovala" Lucie Bílá, která dokázala, že se pro moderování absolutně nehodí (ač jí mám jako zpěvačku docela rád). Nervozita, nepatřičná rozjuchanost a z valné většiny totálně trapné "vtípky". Do jisté míry za její fiasko může i scénář, který zřejmě nepochází z její hlavy, takže vina nepadá jen na její hlavu. U pořadu jsem vydržel jenom proto, že jsem byl zvědavý, kdo si kolik sošek odnese, jestli Nebel dostane minimálně naprosto zasloužené Lvy za zvuk a výtvarné pojetí a jestli se vyplní má předtucha, že minimálně za scénář Odcházení cenu dostane. Pokud by to mělo vypadat příště takhle, tak by snad bylo lepší celou "show" vynechat a omezit se na strohé vyhlášení cen, které by se i s proslovy vešlo do jedné hodiny.

Film, v kterém se vlastně skoro nic neděje, jak sám Ivan Passer přiznává v rozhovoru na DVD. Přesto, nebo právě proto má Intimní osvětlení svým způsobem jedinečnou poetiku. Některé scény jsou brilantní, ale v tomto geniálním duchu se bohužel nenese celý film. Kdybych měl říct jedno přídavné jméno, které by co nejlépe charakterizovalo tento snímek, bylo by to slovo osobní. A v tom tkví podle mého největší problém filmu - pro autory to muselo být velice příjemné natáčení a scénář a potažmo výsledný film pro ně musí být velmi osobní výpovědí. Tohle však já, jako divák nedokážu plně ocenit, takže mnohé snahy tvůrců dopadají na neúrodnou půdu. Film však nestačí díky krátké stopáži nudit a už jenom kvůli té atmosféře, nádherné Věře Křesadlové a pár výtečným scénám rozhodně stojí za zhlédnutí.