vitar

Opravdu špatně podané "svědectví" o tom, jak se velká makléřská společnost vypořádá s prasknutím hypotéční bubliny 2008. V komorním prostředí šablonovitě podaných burzovních "profesionálů" (čest výjimkám!) nejmenované společnosti nám technikou nevyřčených skutečností nad předávanými papíry záhadně každému okamžitě odhalujícími krutou pravdu probublávají skrze potravinový řetězec společnosti od roboticky neosobních zaměstnanců až po samotného velkého šéfa informace o tom, že je něco hodně špatně, a že je potřeba se k tomu nějak postavit. Rádoby thriller založený na přenášeném a protahovaném šoku ale nějak nefunguje. Alespoň na mě ne. Člověk si říká, že se to mohlo natočit i u nás na Barrandově a určitě by to nebylo o nic horší! Skoro to mohl napsat Kafka nebo Havel, ale já opravdu absurdnímu dramatu v podobě "strachu nevím z čeho" neholduju. Jestli chcete vidět, jak hodně špatný film to je, porovnejte ho s tematicky příbuzným, ovšem komplexním a po všech stránkách bohatším The Big Short (Sázka na nejistotu) a uděláte si obrázek sami. Jak o tom, co se tehdy dělo, tak o kvalitách obou opusů. Jediným silnějším momentem, kromě herecky výborného Kevina Spaceyho a Jeremy Ironse, je právě jejich diskuse u večeře v závěru filmu.

Velké překvapení. Nekonformní lehká S/M love story. Nenazval bych to ani dramatem, ani komedií. Nemyslím, že jsem tímto směrem ujetý, ale ten film je prostě dokonalý! Počínaje castingem a hereckými výkony Maggie Gyllenhaal a Jamese Spadera, přes zvuk, perfekcionistickou estetiku interiérů a detailů kamery, až po hnidopišsky přesný a vyladěný scénář a režii. Jestli něco dokáže zachytit podstatu neodbytných S/M pohnutek v nás v té nejpříjemnější podobě (a dobře vím, jak hloupě to zní), pak je to Sekretářka.

Nezbytná encyklopedie nejúspěšnějších filmových replik, která ovšem nakonec zůstává jenom tím. Samozřejmostí jsou výborné herecké výkony celé řady velkých českých herců a hereček, ale příliš na verbální efekt protahované scény filmu ubližují, jakoby se geniální scénáristická dvojice bála nůžek. Nejvíce patrné je to při srovnání s menším (okolnostmi vzniku) a přesto větším bráškou-dvojčetem Vesničkou mou střediskovou, které scénáristický kalup pana Svěráka prospěl natolik, že jej na rozdíl od Samoty považuji za jeden z nejlepších českých filmů vůbec.