Mefistofelle

Jo jo, zombie komedie jsou v kurzu. Kdo nenatočí vlastní zombie komedii, jako by nebyl. Ovšem občas je, pánové filmaři, lepší kalita, než kvantita. Přijde mi totiž, že mnohem vtipnější to bylo v momentě, kdy ještě zombie apokalypsa nevypukla, a možná to u toho mělo i zůstat. Protože jakmile dojde na apokalypsu samotnou, postavy se motají po městě a maj více či méně trapný hlášky. Jo, oceňuju některé narážky na jiné zombie filmy (Braindead například), ale pro zombíky milujícího nekrofila jako jsem já, je tohle trochu málo na kvalitní zombie zábavu, ať už míněnou vážně nebo v rámci komedie.

Na druhém díle této jeskynní taškařice je strašně vidět, že vařej tak trochu z vody a možná i z nevyužitých nápadů pro první díl. Sám o sobě ten film opravdu není špatný, ale v porovnání s prvním dílem se jednoznačně jedná o slabší odvar. Herci kdovíjak nenadchnou a myslím, že Sarah tam ani nemusela být - protože pak by MOŽNÁ dostaly ostatní postavy více prostoru a MOŽNÁ by s nimi nebyla taková nuda. Každopádně pochvala patří hnusným jeskynním příšerkám, s nima byla sranda... Trochu jsem nepochopila, proč to celé ukončili tak blbě, ale tuším, že účelem bylo ponechat volný konec pro třetí díl.

Pokud chcete horor, který vás dokáže opravdu překvapit, Cabin in the Woods je přesně to pravé. Navíc se zde neobvykle dobře a nenásilně povedlo spojit hororovou i lehce komediální složku bez toho, aby to byla buď prvoplánovitá sranda nebo nesmístné vtipkování. Největší bomba je poslední třetina, kde film dojde k víc než zajímavé pointě a nabírá opravdu velmi nevídaný směr, který bych opravdu nečekala, ačkoliv leccos je už naznačeno v prvních dvou třetinách. Tleskám! Silně jsem uvažovala o pěti hvězdách, protože takto originální koncepci jsem v hororu nezažila už hodně dlouho. Jenže to by tady nesměla být poněkud pomalá úvodní část, která nebyla úplně podle mých představ. Každopádně tenhle horor opravdu důrazně doporučuju, protože je tak nevšední a WTF, že se to jen tak nevidí. :)

Tenhle indický experiment se dá považovat za vcelku úspěšný. Téma je dobré, obsazení hlavní role se povedlo a atmosféra je pěkná. Technicky vzato bych pár nedostatků našla a je na tom vidět, že režisér kdovíjaké zkušenosti s hororovým žánrem nemá, je to ale dělané poctivě. Závěr jsem čekala poněkud víc epický, ovšem vyloženě špatný nebyl. Fired je zkrátka taková příjemná jednohubka. A napadá mě: Škoda, že se v hororech osamělé kancly nevyužívají více, je to vcelku neokoukané prostředí nabízející mnoho možností.

Ti Španělé mi dělají v poslední době opravdu radost. La cara oculta je horor, kterej má koule... Krásné prostředí a dobrý hororový příběh jsou hlavní zbraně tohoto filmu. SPOILER! Beleně jsem rozhodně přála, aby se z toho bunkru dostala ven - málokdy se mi v hororu stane, že bych nějaké postavě fandila tolik jako jí. A když se tohle ve filmu povede, je to u mě velké významné plus. /SPOILER Je trochu škoda, že rozjezd před velkým překvápkem přibližně v polovině je takový monotónní, jinak by to bylo na pět hvězdiček.

Tenhle film je podle očekávání lehce zklamal. Po technické stránce nemám žádné výtky. Prostředí se mi docela líbilo a jak řekla jedna z postav filmu, "ten barák má své kouzlo." Ovšem velmi nespokojená jsem byla s Angelou Bettis v hlavní roli, protože takto nesympatickou hlavní postavu jsem dlouho neviděla. Když jsem posléze zjistila, že Bettis hrála i v hororu May, nemohla jsem se ubránit srovnávání hlavních postav v obou filmech. Není překvapením, že May to vyhrála na celé čáře, důkazem toho budiž moje rozdílné hodnocení obou filmů. Ale zpátky k Toolbox Murders... Příběh se ze začátku tváří jako thriller s několika velmi efektním vraždama. Posléze se však přehoupne do jakési mysteriózní detektivky, což je asi nejslabší a nejméně zábavná část filmu. No a nakonec přichází ryze slasherová část, která opět vylepšuje skóre. Škoda přitom, že na vrahovi si nedali moc záležet a dali mu navíc dost podivnou a nic nevysvětlující "backstory". No, mohlo to být o dost lepší...

Pod pojmem upríský horor si lze představit leccos od klasického Nosferatu až k Bladeovi. Ale tento švédský kousek je něčím naprosto jiným, nepodobá se totiž žádnému jinému upírskému filmu. Označení horor taky není úplně správné, poněvadž tento žánr je utlačen do pozadí a přenechává místo dramatu. Místo strašidelné atmosféry se dočkáte šedivého, smutného a bezútěšného prostředí zimního města. V tomto prostředí se potkávají dvě osamělé děti, které v sobě najdou zalíbení. Outsider Oskar a upírka Eli společně překonávají obtíže, které jim svět nachystal. Příběh je vyprávěn citlivě, potýká se nejen s tématikou šikany, ale i s hledáním identity, smiřováním se s osudem a poznáváním strašidelného a přitom velice přitahujícího neznáma.

Další důkaz o úpadku televizních pořadů a o neutuchající touze jednodušších Čechů vědět všechno o životě lidí, kteří jsou z nepochopitelného důvodu považováni za celebrity.

O co v tomhle filmu šlo? Mělo to být sci-fi nebo přehlídka kozatic? Posledíl díl Species je naprosto zbytečný, neukazuje nic moc nového, zato nás oblažuje pohledem na sexy ženský každých pět minut. Ano, první díl byl na sci-fi taky dost eroticky laděný, ale tak nějak vkusně, zatímco toto už je jen prvoplánovitá lacinost. Neříkám, že je to celý špatně a že tam nebyla ani jedna zajímavá scéna, ale vidím to pouze na slabší dvě hvězdičky.

Když se hudebníci převlečení za bubáky rozhodnou účinkovat v hororovém filmu, nemusí to dopadnout dobře. A přesně to se stalo v případě Dark Floors. Nemám nejmenší výhrady k prostředí a atmosféře, která byla místy opravdu hutná, ovšem herecké obsazení s neskutečně otravným dítětem to zabíjí. A samotní Lordi v roli příšer... nějak se mi tam vzhledově nehodili. Působili na mě jako kdyby vypadli z úplně jiného filmu. A nic na tom nemění to, že jsem věděla, kdo jsou. Uznávám, že ve světě hudby je to poměrně originální a podobně propracované kostýmy jsou na pódiu skutečnou raritou, ovšem filmu se měli kluci z Lordi vyhnout obloukem. Ne moc dobrý dojem navíc podpořil divný konec, který si ani s odstupem času neumím moc vysvětlit. Nenáročný divák si v tom možná i přesto najde své.