Maq

Stále stejně účinný obchodní trik: věc sama za moc nestojí, ale zabalená v krásné krabici - to je panečku artikl! Slavný režisér, slavný herec, okultní námět o Ďáblovi s velkým Ď, točeno na starých a ponurých hradech a zámcích, příběh okolo vzácných a starých knih… no nekupte to! A pak to rozbalíte a najdete dětinský příběh plný klišé, doslova o ničem. --- Nemůžu se ubránit srovnání s Ecovým Foucaltovým kyvadlem. Podobný syžet, ale jaký rozdíl v intelektu! Není náhoda, že Eco se s filmem spustil jen jednou, a když Annaud jeho Jméno růže lidově-demokraticky zkurvil, zařekl se, že další svá díla už zfilmovat nedovolí. V jakkoli krásné krabici, za žádné peníze. Úctyhodné rozhodnutí!

Církve protestovaly? Na rozdíl od většiny přítomných vnímám církev jako převážně kladnou autoritu, takže jsem k filmu přistupoval s obezřetným očekáváním. Církve ostatně brblaly i proti Scorseseho zpracování Kazantzakise, a já jsem si ono převyprávění evangelií velmi užil a vážím si ho. I když, i to brblání jsem vlastně chápal. Když Kazantzakis a Scorsese nadhazují otázky, je to fajn, ale když z toho ignoranti vykuchají vytoužené odpovědi, to už tak fajn není. --- Takže jak? Přiblblá ateistická agitka? Ani náhodou. Nevím, jestli to proslulí pythonovští srandisté tak opravdu mysleli, ale poselství tohoto filmu je zřetelně křesťanské. Potrefení by se mohli cítit spíš Židé - odečteme-li humornou nadsázku, je jejich chiliastická a hysterická mentalita z dané doby zobrazena až překvapivě informovaně - dále různí radikálové se sklony ke kavárenskému terorismu, a tak trochu i Amerika, takto Řím moderních časů, který často zapomíná, že národy a pronárody světa jsou mnohdy příliš vzdáleny jejich Pax Americana a rozumným radám a upřímně si přejí spravovat své záležitosti barbarsky (Irák, Česká republika, aj.). --- A že by Brian, údajná karikatura Kristova, byl blbec a zbabělec? Postavit se čelem k davu a sdělit mu, že každý musí myslet svým rozumem a nést odpovědnost za své činy - už to samo je moudrost a hrdinství z nejúžasnějších. Však s ním taky Kristus u Židů fatálně nepochodil. --- Ne, nevěřím, že by si Pythonové podobnost tehdejších a dnešních časů neuvědomovali. Je to mnohem chytřejší, než se to tváří.

Poslední dobou jsem viděl několik filmů dotýkajících se vietnamské války a divák musí být vděčný už jen za to, že mu pro jednou nikdo nevalí do hlavy nějaké kolosální ptákoviny. Ale jinak mě tento příběh víceméně minul. Připadá mi strukturálně nevyvážený (příliš dlouhý úvod ve výcvikovém středisku a příliš krátký a triviální příběh z Vietnamu) a žádný důležitý poznatek nebo silný pocit jsem si z něj neodnesl. Kdyby bylo možné nevědět, že autorem je slavný režisér, mám pocit, že by film oceňovalo mnohem méně diváků. --- Dodatek: Žasnu, jak jednoznačně negativně je zde hodnocen kaprál Hartman. Já osobně jsem viděl muže, který skvěle ovládá svoji práci a věnuje se jí s příkladnou odpovědností. Prosím, aby mi nebylo nesprávně rozuměno: Nejsem žádný militarista a vojnu jsem upřímně nesnášel. V dané souvislosti jsem ochoten i připustit, že Amerika si Vietnam mohla ušetřit a k téhle zelené buzeraci nemuselo dojít. Jenže to není Hartmanův problém. Jeho problém je, že jsou mu svěřeni obyčejní kluci, civilisti, kteří se za pár měsíců ocitnou ve válce. Co pro ně může udělat? Být na ně laskavý a klábosit s nimi rozšafně a demokraticky, jak je válka zkurvená? „To nevadí, vojíne A, že nepřelezeš překážku, ve válce se s nimi stejně moc často nesetkáš. To je v pořádku, vojíne B, že netrefíš stodolu, třeba se strefí někdo jiný. Správně jsi to pochopil, vojíne C, špinavá a zarezlá zbraň aspoň nikoho nezabije, že? Ano ano, vojíne D, ve válce se hodí občas na důstojníky nakašlat a vykládat si s kamarády frky.“ Kdyby se k nim takto choval, prokázal by jim laskavost. Pravděpodobně poslední v jejich životě. --- Válka, tak jako nemoc, se většinou neptá na dovolení, když k vám přijde. A pak, máte-li přežít, musíte polykat medicínu. Třeba zelenou a hnusnou. Hartman není o nic větší magor než chirurg, který vám v případě potřeby rozpáře břicho. Trošku se zamyslet, vážení, než začnete moralizovat…

Nedávno jsem tady parafrázoval známý poznatek, že všechny literární charaktery dokonale vymodeloval Shakespeare. Některé ale v jeho galerii chybí. Například The Dude Lebowski. Typ povaleče, Hloupého Honzy, který by možná i ke štěstí přišel, kdyby o to trochu stál, vytvořil až Steinbeck ve své Plechárně. Je to jen náhoda, že i Mack žil v Los Angeles? --- Zápletka téhle komedie je pořádně vtipná, ale kde by byla, nebýt obrovitého, dokonalého, geniálního, legendami opředeného Lebowského!? Tohle není jen tak ledajaká sranda. Othello, Jago, Titus, Hamlet, Don Quijote, Oblomov, ... Lebowski.

Záleží na tom, zdali máte rádi pomalovaný polystyren a Vangelisovo stereotypní fidlání. Obojí v tomto filmu naprosto (a záměrně) dominuje nad dramatickým uměním. Příběh sám je triviální, mdlý, a vlastně nemá ani akci a napětí, povinné to pilíře všech filmových konin. Myšlenka? Tedy, to nelze popřít, i slepice má v lebce mozek, takže „myslí“. Možná by některé pasáže tohoto filmu musela vidět i dvakrát, aby je úplně pochopila.

Nejsolidnější z Tarantinových filmů. Namísto paperbackových karikatur věrohodné typy, povedená zápletka, pěkně krok za krokem se rozvíjí a všechno do sebe - pokud nejsme chroničtí rýpalové - pěkně zapadá. Vše je pečlivé a rozumné. Negativa? Vlastně jen jedno: Příběh dopluje do přístavu jako loď po ne zcela bezpečné, leč profesionálně zvládnuté plavbě. Chyběl mi nějaký překvapivý závěrečný obrat. Je to jako parádní fotbalová akce završená nádherným gólem, po které se ptáme, proč takových nepředvedou za utkání aspoň patnáct. Inu, protože ono se skoro vždycky něco zvrtne. Kdežto v tomto filmu jako by rozhodčí i protihráči dávali pozor, aby tu parádičku Jackie nepřekazili.

Realismus je někdy nevděčná věc. Takový Tarantino klidně vloží v Pulp Fiction hrdinům do úst dialogy, které svou úrovní absolutně nejdou dohromady s jejich povoláním druhořadých gangsterů. Nesmysl, jenže velmi zábavný. Tento film na to jde opačně. Jasně a věrně ukazuje, že pornoherci jsou lidé s velkými údy a vnadami, ale s mozečky velikosti hrášku. Jejich řeči a názory jsou mistrovsky stupidní. Taková je pravda pravdoucí. Jenže kde je zábava? Jak si mám užít dvě hodiny ve společnosti deklasovaných blbců? --- Je to moc dobrý film, jenže moje senzory jsou na takové lidi a příběhy přespříliš citlivé. Nesnesu je ani ve filmu.

Osaměle stojící starý dům, elektřina odpojená, žádný telefon, noc, bouře, kolem domu obchází Zlo. Hlavní hrdinka, poslední z veselé party sto deseti krásných mladých lidí, z nichž sto devět již zemřelo za nejhrůznějších okolností, z nějakého důvodu opomněla zavřít čtyři ze tří domovních dveří. Převléká se do rozkošné noční košilky, která odhaluje všechno její herecké umění, a vydává se do zlověstné temnoty hledat kocourka. --- Jistě jste stejně jako já viděli spoustu horrorů, kde se lidé chovají jako idioti, jen aby je Příšera mohla sežrat pokud možno s veškerým pohodlím. Je to rozčilující, ale je zajímavé, že navzdory vší slabomyslnosti to často dobře funguje. Pocit hrůzy jako by s rozumem neměl nic společného. Lidé se bojí hadů i v zemích, kde žádní nebezpeční hadi nežijí a nikdy nežili. --- Tento film je vzácným případem horroru, který v racionálním testu obstojí velmi dobře. Trikové scény jsou jeho nejslabším momentem. Zlá věc pochází z vesmíru a má jisté jedinečné vlastnosti, ale je porazitelná a zničitelná. Její nejhorší zbraní jsou dokonalé mimikry. Její oběti se v atmosféře paniky a všudypřítomného děsu chovají velmi věrohodně - snaží se zachovat si rozvahu a lidskou důstojnost a racionálně se s nepřítelem vypořádat. Scénář má jen bezvýznamné věcné nedostatky a je to skvěle zahrané a zrežírované. Závěr je mrazivý, a to doslova. Bezvadná hrůza, fakt.

Příběh je to vtipný, netypický, zajímavý, zábavný. Pravda, pár hodin po shlédnutí shakespearovské adaptace téhož režiséra člověk nevyhnutelně dojde k závěru, že u tohoto filmu žádný génius přítomen nebyl. Jen skupina nadaných, chytrých a šikovných lidí. Což je vlastně už taky dost vysoké uznání. --- Postřehl jsem kritiku komentátora Subjektiv. Ano, má pravdu, to všechno tam je, ale v míře zcela snesitelné. Jakoukoli marx-feminskou agitaci bych vztekle setřel.

Marná sláva, Shakespeare je stále nejlepší a nedostižný. Možná je trochu nadsazené tvrdit, že on stvořil (skoro) všechny literární charakterové typy, ale určitě je dovedl k archetypální dokonalosti. A působí-li cokoli v Shakespearových hrách jako klišé, pak to není jeho vina - on nekopíroval, on je ten originál. --- Radford při adaptaci klasiky opět nezklamal. Co šlo, to pietně zachoval, a doplnil o to, co je možné jen ve filmu. Namísto kulis skutečné Benátky. Výsledek je vynikající. --- Pokládám za povinnost vzdát jmenovitý hold Alu Pacinovi, kterého jsem na několika jiných místech zle zkritizoval. Tady je znamenitý.