Argondia

Po 20 minutách čirého utrpení, kdy uštěkané, afektované kvílení vystřídal mohutný příval hysterických smyčců a bzučení podrážděného roje včel, jsem měla chuť to vzdát a probodnout si ušní bubínky, ale nakonec jsem přetrpěla celé 2 a půl hodiny. Dočkala jsem se úmorně nudných pasáží, teatrálně vzdorovitého zpěvu v dešti a tragicky zkřivených výrazů s extrémně přehnanou mimikou. Místo původního odpadu, kterým jsem si po první půl hodině byla jistá a chtěla tenhle hnůj s oslavnou písní na rtech poslat na closette, dávám půl hvězdičky za H.B. Carter a S.B. Cohena, kteří to utrpení alespoň trochu zmírnili a oživili to nekonečně natahované umírání. Díky nim můj rozpačitý pocit trapnosti a nevěřícný, tázavý škleb, na chvilku vystřídal úsměv. Druhá půlka za píseň "On my own", která jako jediná nezněla směšně a přemrštěně. Po téhle hořké zkušenosti se příště místo trápení u muzikálu radši hned pustím do knížky.

Psychopaticky podmanivá, elektrizující symfonie ve zběsile explozivním rytmu provokativní extáze, v proudu zběsilého tance dovádivých bubnů, plynů, bagrů, skartovaček, razítek a drátů.

Vedle Zkrocení zlé ženy moje nejoblíbenější Shakespearova hra, jejíž filmové ztvárnění mě velmi potěšilo. Al Pacino byl v roli Shyloka naprosto dokonalý, z jeho výkonu mi běhal mráz po zádech a nevzpomínám si, že by ve mě při čtení vzbuzoval takový soucit, jako zde. Ostatním hercům jejich role také skvěle sedly, snad jen Fiennes se mi jako Bassanio příliš nelíbil. Jemná, pohádková hudba, krásné kostýmy, vtipný a chytrý příběh. Kochala jsem se od začátku do konce a ani nepostřehla, že to celé trvalo přes 2 hodiny.

Nekonečně dlouhé utrpení s extrémně zmateným dějem, zpočátku naprosto nejasnými postavami, příšerně otravnou, chorálovou hudbou, mdlým dějem, skalpovanou ježibabou, nadprůměrně vybaveným Vincentem Per(ver)ezem, zarostlou Isabelle Adjani, mraky nahých mrtvol a srdceryvným příběhem o nadržené královně, která se po náhodné rychlovce v noční uličce osudově zamiluje, zatímco kolem ní zuří boje mezi katolíky a protestanty. Hvězdička za kostýmy, roztomilého Daniela Auteuila, Vincentovu pevnou prdelku a to, že jsem vydržela až do konce.

Mile ztřeštěná a povedeně nadabovaná ulítlost s furiantským, chlupomilným, podpaždím posedlým, dojícím análníkem, plná genitálií, drzých úšklebků, drsné, úchylné srandy a vtipných arabských coverů jako "Let's get it on" od Marvina Gaye, nebo "Everybody hurts" od R.E.M. V malých rolích mučitele a rodící ženy se objevili 2 herci z filmu "Bratři z donucení". Kathryn Hahn (rodící matka) si tam dle vlastních slov chtěla (mučitele) Johna C. Reillyho srolovat do kuličky a strčit si ho do vagíny. V Diktátorovi srolovaného Reillyho vyměnila za mobil a propletené ruce S.B. Cohena a Anny Faris, která u této romantické scény samozřejmě nesměla chybět.

Po důkladně připitomělém předešlém díle je pokračování velkým překvapením. Skupina kolegů vyráží na team-buildingový víkend. Katastrofa číhá v podobě zříceného mostu, (jako ve filmu "Proroctví z temnot") ale stejně jako v předešlých dílech, je nahrazena záludnějšími způsoby, na kterých se smrt lépe vyřádí. Jako ve druhém díle (na zubařském křesle) je tu maximálně využita bezmoc v momentě nehybnosti a naprostého odevzdání. Každá z postav tu má svoje místo a je něčím výrazná. Nechybí zajímavá zápletka s heslem "zabít, nebo "být zabit", dobří herci a mimořádně zlomyslný konec. Varovná skladba je tentokrát "Dust in the wind" od Kansas.

Rozhodně nejhorší díl začíná na automobilových závodech. Tvůrci se zřejmě tak moc soustředili na 3D efekty, že na vše okolo zapomněli. Hlavní slovo tu má přehnaná snaha o efekt a celková nedomyšlenost. Postavy jednají s nepřirozenou, nucenou naléhavostí a přehrávají. Přesto se objevilo pár scén, které byly napínavé - myčka, bazén a hašení požáru. Nesměl chybět statečný, sebeobětující se černoch George, který se pro blaho ostatních snaží zabít, ale nakonec je přemluven k tomu, aby žil. Vzápětí si, jakoby se nic nestalo, připíjí ( moment, kdy vyletí špunt je skutečně velmi působivý a ve 3D kině bych z něj byla jistě na větvi ) a s gesty dobrotivé hospodyňky hlásí, že donese sušenky. A když už je to 3D, tak tu nesmí chybět alespoň jedna (naprosto zbytečná) nahá scéna, která určitě vyrovná všechny zásadní mínusy filmu. Scénárista by se měl soustředit spíše na telenovely pro retardované diváky, je to opravdu přeborník v tupých dialozích a absurdních situacích. Už tak dost husté trapno ještě podpořily rádoby-drsné animace, které měly nahradit líného maskéra. S nějakou varovnou skladbou se tu nikdo vůbec nenamáhal.

Kromě hlavní hrdinky jsou postavy ze třetího dílu tak protivné, že mě jejich nezvratný osud nijak netrápil. Místo činu je tentokrát horská dráha a způsoby, kterými si smrt svoje oběti vychutnává, jsou promyšlenější a agresivnější. Scénu ze solária nikdy nezapomenu. Stejně jako ve druhém díle, se tu objevuje kamion s nápisem "Drink responsibly". Jako varovná skladba tentokrát zazní "Turn around, look at me" od The Letterman i když od Bee Gees je podle mě mnohem lepší, ale svůj k svému a průměr k průměru.

Druhý díl nabízí více akce, brutality, zvratů, ironie a zákeřnosti, ovšem na úkor atmosféry. Je každopádně o něco napínavější a více nás potrápí, kromě nepředvídatelnosti i reklamou na Apple. Chvílemi působí trochu jako parodie, což jen podtrhuje dodatkové číslo na konci. Hlavní postavy jsou věkově, společensky i intelektuálně různorodější a zajímavější díky tomu, že se jejich životy spojují až na dálnici. Mezi ironickými znameními se mimojiné objevuje i ledabylý řidič nasávající pivo v kamionu s nápisem "Drink responsibly" ( pijte s mírou ). Děj se odehrává rok po prvním díle. Dozvídáme se jak dopadl hlavní hrdina Alex a znovu se setkáváme s Clear, která se spolu s Kimberly a ostatními snaží rozluštit znamení a předtuchy. Tajemný koroner vypouští další perly jako " v lidech vždy bývá nejvíce života krátce před smrtí" a "jenom nový život přemůže smrt - vše musí být v rovnováze". V malé roličce překvapil Aaron Douglas z Battlestar Galactica. Jako varovná skladba tu opět zazní " Rocky mountain high" od Johna Denvera, ovšem už pouze v instrumentální verzi a to v čekárně a ve výtahu. Kromě ní na začátku uslyšíme i úryvek z "Highway to hell" od AC/DC.

Napínavý příběh o tom jak zarputilá, zlomyslná a vynalézavá smrt umí být. Jak říká koroner : "my všichni jsme jak myš, kterou kočka drží za ocas".Hlavní hrdina a neposedný pasažér letu 180 má kromě svých vidění i talent na to, aby se objevil v pravou chvíli na pravém místě a strhl na sebe pozornost policistů. Nesmí tu samozřejmě chybět scéna s nožem, aby se podezření ještě umocnilo. Skvělý zvuk v pasážích, kdy zubatá kuje pikle, tajemná atmosféra ve chvílích, kdy se objevují znamení a dokonale škodolibá třešnička na dortu v závěru. Jako varovná skladba nás celým filmem provází "Rocky mountain high" od Johna Denvera.